Aplikovaná disciplína zabývající se teorií a praxí tvorby frazeologických slovníků (vydělených pro jejich specifičnost z obecné výkladové lexikografie), obecněji shromažďováním a popisem frazeologického výraziva. V č. je představovaná hlavně koncepcí a popisem uplatněnými ve velkém Slovníku české frazeologie a idiomatiky (✍SČFI, 2009) – jde o 2., přepracované vydání Čermák, F. & J. Hronek ad. (1983), Čermák, F. & J. Hronek ad. (1988), Čermák, F. & J. Hronek ad. (1994), doplněné o Čermák, F., Výrazy větné. Patří i mezinárodně k největším a nejpropracovanějším svého druhu; navazuje na taková díla, jako jsou práce J. Zaorálka, V. Flajšhanse a F. L. Čelakovského; viz ↗frazeologický slovník.

F. usiluje nejen o samostatný popis frazeologie (proti popisu tradičně omezenému a integrovanému do obecných slovníků), ale i o nezbytné zachycení úzu a kontextu užití frazémů a idiomů a hlavních typů jejich ↗anomálnosti, tedy informací, které běžné slovníky nenabízejí. Zvláštní problém představuje ve f. princip řazení, status lemmatu, povaha metajazyka, technika zachycení různých pragmatických funkcí ad. Specifické rysy f. zahrnují, na rozdíl od standardní lexikografie, přístupy zachycující potencialitu významu a úzu na jedné straně a prototypické vystižení aktantů frazému na straně druhé, což je aktuální zvláště u frazémů propozičních. Byl vytvořen také specifický onomaziologický tezaurus, vycházející ze ✍SČFI (2009), který je metodologicky odlišný od tezauru „jednoslovného“ v tom, že pracuje s metajazykem promítnutým do víceslovných hesel (v tisku).