↗Reference k předmětu mimojazykového světa nebo světů možných pojímanému jako druh: [Jen si dej ještě skleničku (mléka).] Mléko je zdravé. Naproti tomu v příkladu [Nevím, z čeho budu vařit.] Mléko je kyselé jde o ↗referenci individuální. Podle smyslu lze v daných příkladech doplnit výrazy, které upřesňují, o jaký druh reference jde: To mléko // mléko v naší lednici // Mléko, které držím v ruce, je kyselé (reference individuální) × Mléko je, jak (všichni) víme, zdravé (reference generická). V prvním případě došlo pomocí determinačního operátoru k aktualizaci označení a omezení jeho ↗extenze na určitý počet referentů, resp. jeden referent. V generickém případě při determinaci nedošlo k omezení extenze a vyčlenění elementů determinovaného pojmu.

Existují různá pojetí g.r. Maximalistické pojetí vychází z toho, že ve větě, v níž je nominální skupina (resp. ↗NP) užita genericky, nejsou možné výrazy časoprostorové reference (generická propozice): Kočka je savec × *Kočka je někde / někdy savec. Nemožnost vsunout do generické propozice určité n. neurčité časové n. místní určení je ukazatelem generického užití NP a její g.r. Časový totalizátor v takovém případě ale vsunout lze: Kočka je vždycky šelma (např. v reakci na škrábnutí dítěte kočkou). Naopak možnost vsunutí určitého n. neurčitého časového n. místního určení ruší možnost interpretace propozice jako generické v maximalistickém pojetí (viz výše) a tím i g.r. NP: generická/negenerická reference: Kočka je mlsná × negenerická reference: Kočka je už týden mlsná. V jiném pojetí by se NP kočka považovala za výraz s generickou referencí např. i ve větě Včera jsme se učili o kočce (generická fráze). Způsob jaz. vyjádření může zvýraznit, že příslušná predikace platí kolektivně, o druhu jako celku (Kočka je savec), n. distributivně, o každém exempláři druhu jednotlivě (Kočky jsou savci). V některých koncepcích se g.r. za druh reference nepovažuje.