Lingvistická disciplína, která zkoumá systémy symbolů určené ke komunikaci v psané formě jazyka, zvláště ↗grafy, ↗grafémy a jejich vzájemné vztahy, tj. ↗psací soustavu obecně a daného jaz. zvláště. Psací forma se od akustické formy či znakování („↗znakové řeči“), optických signálů typu morseovky, vlajkového kódu atd. liší svou výraznější trvalostí, její označované je možné vnímat opakovaně, v různou dobu, dokud je fyzicky zachováno. G. se tedy zabývá psanou formou (označovaným) jaz. znaku v de Saussurově tradici. Vztah mezi psanou formou a obsahem je arbitrární a společensky závazný, obdobně jako to platí pro akustické označované a jeho vztah k označovanému jaz. znaku. G. předpokládá, že psaný text je tvořen řetězci konkatenovaných grafů, popisuje tyto řetězce a grafy a nalézá grafémy za (alo)grafy podobně, jako fonologie pracuje s řetězci konkatenovaných fónů a nalézá fonémy za (alo)fony.

Je důležité odlišit g. od paleografie. G. je nauka zkoumající psací soustavy, v principu synchronně, zatímco paleografie je pomocná historická disciplína zaměřená na vývoj písma. Někdy se vedle g. zavádí i grafétika, která by vůči g. stála v podobné opozici jako fonetika k fonologii; předpokládaná grafétika je ale vlastně jen synchronním aspektem paleografie.