Termín pro konstelaci, kdy se určitý (kategoriální, zobecněný) gramatický význam vyjadřuje určitým systémem gramatických prostředků, a to závazně na určité třídě slov. Systém prostředků tvoří gramatickou formu, jejímiž nositeli jsou v č. gramatické ↗morfémy. G.k. nižšího řádu, tj. morfologické kategorie, a to jmenné ↗rod, ↗číslo a ↗pád u subst. primárně, u ostatních jmen (adjektiv, zájmen a číslovek) sekundárně prostřednictvím ↗shody, a slovesné ↗čas, ↗způsob, ↗slovesný rod, ↗slovesný vid, sekundárně prostřednictvím shody s podmětem ↗osoba a ↗číslo, se realizují na gramatických kategoriích vyššího řádu, tj. na ↗slovních druzích.

V souvislosti s fungováním g.k. na úrovni syntaxe se (např. v ✍MČ 2, 1986) rozlišují g.k. syntakticky vázané (číst knihu), syntakticky nezávisle proměnné (na knihu, na knize) a syntakticky závisle proměnné (zelený stůl, zelená židle).