Lingvistická disciplína, která se zabývá vývojem a proměnami významu lexikálních jednotek a jejich souborů, tedy především lexikální sémantikou, v č. lexikologii označovaná rovněž jako ↗sémaziologie. Působení mimojazykové reality, společenského a historického vývoje, se promítá především do sémantického vývoje lexika, konkrétně těchto jeho složek: klíčová slova a jejich čeledi, terminologické okruhy slov, onomaziologické příznaky pro nová pojmenování, vývoj onomaziologických (synonymních) struktur, expresiva a přejímání cizích slov (✍Němec & Michálek ad., 2009). Právě z těchto důvodů se sémantika lexikálních jednotek a jejich skupin a její proměny staly předmětem zájmu nejen lingvistů, ale i historiků. Termín h.s. uvedl do č. dějepisectví a jazykovědy historik ✍Macek (1991a); poprvé se však objevuje u ✍Jakobsona (1932:114).

Počátky h.s. přístupu nacházíme již v 19. a na poč. 20. stol. v díle historiků, kteří se zabývali sociálními a kulturními dějinami, např. Niederle, Zíbrt, Sedláček, Winter, později Slavík, ve světě zejména francouzská historická škola Annales; přehled lit. viz ✍David & Čech ad., 2013:18–26. Vznik a rozvoj h.s. jako lingvistické disciplíny však spadá do 1. třetiny 20. stol. a souvisí s klasifikací sémantických změn (✍Bréal, 1897; ✍Stern, 1931) a teorií sémantických polí (✍Trier, 1931), rozšířenou strukturalismem o ↗komponentovou analýzu a relační sémantiku, ve 2. pol. 20. stol. pak o teorii prototypů (✍Geeraerts, 1997; ✍Geeraerts, 2010) a kognitivistický přístup, viz ↗kognitivní lingvistika (✍Lakoff, 1987; ✍Blank & Koch, 1999). H.s. pohled nachází uplatnění rovněž ve studiu pragmatiky a ↗gramatikalizace (✍Hopper & Traugott(ová), 1993; ✍Traugott(ová), 2009).

Důležitý impulz pro rozvoj h.s. přístupu v historických vědách přinesl ve 2. pol. 20. stol. tzv. linguistic turn (✍Iggers, 2002:111–124; ✍Clark(ová), 2004), který znovu vrátil důvěru lingvistice jako pomocné vědě historické, např. něm. projekt Geschichtliche Grundbegriffe (✍Brunner & Conze ad., 1972–1998), slovník Keywords (✍Williams, 1983; ✍Bennett & Grossberg ad., 2005) n. práce ✍Robin(ové) (1973), ✍Lehrer(ové) (1985). Pozornost historiků se obrátila k pojmům a dobovému slovníku, jeho významu i sémantickým proměnám, což nalezlo svůj ohlas rovněž v novém přístupu k pramenům, jejich řeči v nejobecnějším smyslu a jejímu vztahu ke skutečnosti. V č. prostředí tento trend reprezentují např. historici Macek, Čornej, Šmahel. V okruhu lingvistů jsou to především práce autorů okruhu Staročeského slovníku (✍Čornej, 1998; ✍David & Čech ad., 2013:24–26), nově také texty vycházející z analýz kvantitativních a korpusových – tematická koncentrace textu, určování klíčových slov pomocí frekvenčních analýz (✍Stluka, 2012a; ✍Stluka, 2012b; ✍David & Čech ad., 2013:32–84; ✍Davidová Glogarová & Čech, 2013; ✍Davidová Glogarová & David ad., 2013). Specifickou oblastí h.s. je rovněž politická sémantika, zabývající se proměnami jazyka v politickém diskurzu, výzkumem ideologií, nacionalismu a stereotypů; viz např. práce zabývající se jazykem totality (přehled lit. viz ✍David & Čech ad., 2013:27–31); viz ↗totalitní čeština.