1. V klasické verzi ↗transformační generativní gramatiky fáze počátku vzniku syntaktické struktury, při níž dochází k výběru jednotek z lexikonu, tzn. pravidla bázové složky vkládají do struktur generovaných kategoriální složkou lexikální jednotky v souladu s jejich strukturními příznaky (↗subkategorizací). V h.s. se připisují ↗tematické role ↗argumentům. Pomocí transformačních pravidel a posunů se h.s. převádí na ↗povrchovou strukturu. V teorii ↗G&B se pro h.s. užívá název D-struktura (D-structure). V ↗minimalismu se počáteční rovina derivace nazývá lexikální soubor (↗numerace) a představuje rozhraní s lexikonem.

2. Pod vlivem 1. v různých lingvistických směrech různě definovaná „neviditelná“ sémantická struktura věty/fráze. Např. v ↗FGP se h.s. chápe jako tektogramatický závislostní strom kombinovaný s dimenzí koordinace; viz ↗tektogramatika.