Slova maďarského původu, která byla přejata do češtiny a integrovala se do její slovní zásoby. Za hungarismy pokládáme slova maďarského původu, která č. převzala přímo či prostřednictvím jiného jazyka (typicky slovenštiny); ty lze z pohledu jazykového kontaktu chápat i jako ↗slovakismy. Výrazy z jiných jaz., jež se do č. dostaly zprostředkovaně přes maďarštinu, se z etymologického hlediska za h. nepokládají a jsou zmiňovány pouze okrajově (např. palačinka, původem z rumunštiny; viz ↗rumunismy v českém lexiku).

První kontakty začaly jistě hned po příchodu Maďarů do Karpatské kotliny na konci 9. stol. Po založení koruny Uherské dochází spíš k přejímání ze slov. jazyků do maď. než naopak. Z tohoto nejstaršího období je sice doloženo několik h. (✍Machek, 1957), jejich větší část se však již v současné č. nevyskytuje. Výjimku tvoří např. etnonymum Maďar (ostatní etnonyma jako Sikul < székely, Olach < oláh < jsl. Vlach jsou přejímky pozdější) n. označení původně lovecké sorty psa vyžle (< maď. vizsla). Ojediněle mohlo později dojít ke zpětné přejímce (palcát < maď. (akuz.sg.) pálcát (zákl. tvar pálca ‘hůl’) < slov. palica; vajda < maď. vajda < slov. vojevoda, pusta < maď. puszta < slov. pustý), především pak u toponym (např. Višegrád, Balaton, Komárno).

Druhou etapu významnějších kontaktů představuje pozdní středověk, jmenovitě doba husitská, a raný novověk s č. vazbami na vyspělou kulturu humanismu na dvoře Matyáše Korvína, na něž navázaly vazby v rámci soustátí dynastie Jagellonců.

Poslední etapou je pak soužití v rámci Habsburské monarchie. V jejích posledních dekádách, poté co se maď. stala dalším velícím jazykem rakousko-uherské armády, se do č. dostalo několik nových h. i na úrovni frazeologických jednotek (např. herdek < maď. ördög – ‘čert’; být z něčeho jelen < maď. jelen – ‘přítomen’; snad také již více motivované vzít roha < rohanj – ‘běž’). Přes vojenskou mluvu však č. z maď. přejímala i v předchozích dobách (např. harcovat < verbum harcol, resp. subst. harc, atila < maď. attila, doloman < maď. dolomán, hajduk < maď. hajdúk, husar < maď. huszár, čutora < maď. csutora, katan < maď. katona – ‘voják’, kord < maď. kard, janičár < maď. janicsár, kuruc < maď. kuruc, čabraka < maď. csabrak, baganče / bakanče < maď. bakancs, markytán(ka) < maď. markotány < it. mercatante). S vojenstvím asi původně souviselo přejímání i jiných částí oděvů (např. bunda < maď. bunda – ‘kožich’) a nástrojů (např. karabáč < maď. korbács). U většiny těchto slov však maď. sloužila jen jako tranzitní jazyk a jejich původ je v jazycích Balkánu, především pak v turečtině.

Doména vojenského názvosloví je, zdá se, pro h. v češtině výjimečná v tom ohledu, že jde o přejímky přímé. Další významná oblast h., a to stravování, je většinou zprostředkovaná slovenštinou: pohár (< maď. pohár < sthn. behhar < románsky ⁺picārium), čarda ‘uherská vesnická hospoda’ (< maď. csárda; odsud též čardáš < maď. substantivizované adj. csárdás), čabajka (< maď. adj. csabai), lečo (< maď. lecsó), perkelt (< maď. pörkölt), langoš (< maď. lángos), pagáč (< maď. pogácsa), paprikáš (< maď. paprikás), guláš (< maď. gulyás), čalamáda (< maď. csalamádé). Jen h. z posledních let pronikly do č. přímo: mangalica ‘plemeno prasat’ (< maď. mangalica), ďulajka ‘druh klobásy’ (< maď. adj. gyulai – dle místa výroby, obce Gyula).

Pravděpodobně přes slovenštinu se do č. dostaly i h. z jiných významových oblastí: bambula (< maď. bamba), temovat ‘ucpávat’ (< maď. töm), tlumočit (< maď. tolmácsol < snad kumán. tylmač/tur. dilmač), salaš (< maď.verb. subst. szállás), primáš (< maď. primás), potkan (< maď. patkány < ^?it. pontecana), pašák (< ^?maď. pasas), papuče (< maď. papucs < tur. papudž), maďal ‘kaštan koňský’ (< maď. magyal ‘durman’), maděra ‘uherský tanec; uherská čepice’ (< maď. magyar ‘uherský’), beťár ‘zbojník’ (< maď. betyár), bosorka (< maď. boszorkány < altaj. ⁺basyrkan), šohaj (< maď. suhanc), bačkora (< maď. bocskor). Etymologie slov kočí a kočár se obvykle hledá v maď. adj. kocsi – ‘kočský’ (dle obce Kocs), kde se údajně přepřahalo na cestě mezi Budínem a Vídní (srov. např. ✍Benkő a kol., 1991). V tomto případě může jít o přímou přejímku z maď.

✍Machek (1957) pak uvádí desítky h. omezených na moravská nářečí. Tyto h. jsou téměř bez výjimky přejaté též přes slovenštinu: bazmeg / bazmek (< bassz meg (2.os.sg.imper., zákl. tvar megbasz), kučma (< kucsma) , gazda (< gazda) ad.