↗Jazykovým fraktálem jsou někdy míněny sémantické ↗rekurze, u nichž lze rozlišit několik metaúrovní. Mnoho takových výrazů se vyskytuje zejména v poezii, např. Holanova propast propasti apod. Pravděpodobně první, kdo se od konce 60. let 20. stol. systematicky zabýval soběpodobnými jazykovými strukturami a mírou jejich členitosti, byl ✍Mandelbrot (1975). Za tímto účelem zkoumal pomocí tzv. Zipfova‑Mandelbrotova zákona (✍Mandelbrot, 1975) pravidelné lexikografické stromy, kde podle něj „každá větev představuje sama o sobě škálovaně redukovanou verzi celého stromu“. I když lexikografické stromy nebývají obecně pravidelné a nevykazují striktní soběpodobnost, lze Mandelbrotovy myšlenky považovat za počátek úvah o fraktální struktuře přirozených jazyků.

Altmannova koncepce kvantitativní lingvistiky (viz např. ✍Altmann, 2012) vedla ✍Hřebíčka (2002) ke zformulování hypotézy o fraktální struktuře jazyka (viz ↗jazykový fraktál). Její tzv. slabá verze jednoduše říká, že „tzv. Menzerathův‑Altmannův zákon (MAZ) (viz ↗Menzerathův-Altmannův zákon) platí pro všechny známé jazykové úrovně, včetně nadvětných tzv. sémantických konstruktů“. Jinými slovy, že „jazykové struktury vykazují soběpodobnost vzhledem k platnosti formálně stejného MAZ na všech jazykových úrovních, a to až na parametry A, b, c, které danou jazykovou strukturu charakterizují“. Tzv. silná verze je založena na izomorfismu mezi zlogaritmovaným tvarem MAZ a ↗Moranovým‑Hutchinsonovým vzorcem pro výpočet tzv. soběpodobnostní dimenze matematických fraktálů (viz ↗jazykový fraktál). Podle této verze můžeme na základě zmíněného izomorfismu modelově přiřadit dané jazykové struktuře, splňující MAZ na všech jazykových úrovních s kladnými tvarovými parametry b > 0, cyklicky (blokově) soběpodobný ↗matematický fraktál, jehož dimenze se rovná převrácené hodnotě aritmetického průměru tvarových parametrů b > 0.