V teoretickém rámci generativní gramatiky fráze, jež má dva významy. Kromě doslovného (kompozičního) významu – který však nebývá důležitý – má idiom ještě jiný, přenesený význam. Srov. větu:

The cat is out of the bag

Doslovný (kompoziční) význam reprezentuje obrázek níže n. parafráze (a), idiomatický (nekompoziční) význam reprezentuje např. parafráze (b).

Tento zamýšlený přenesený význam (b) je pro lingvistiku zajímavý proto, že není – proti doslovnému významu – kompoziční. I. tak svým přeneseným (tj. nekompozičním) významem porušuje princip ↗kompozicionality. Lingvistické teorie se pak liší v tom, jak (a zda) se dívají na vztah mezi kompozičním a přeneseným významem.

Z jistého úhlu pohledu lze i. spatřovat v různě velkých strukturách, od malých, jednoslovných frází s afixem (ryb‑ář), přes jednoslovné fráze s dvěma kořeny (knih‑kupec(tví)), k víceslovným NP (Big Apple (tj. ‘New York’)) a AP (zpocený jak myš), dále pak k IP (natáhnout bačkory) a k CP (Čerti se žení) a strukturám zahrnujícím i struktury větší (Kocour není doma, myši mají pré).

Princip kompozicionality funguje zcela neproblematicky v „běžných“ strukturách a větách. Např. uvažujeme-li o idiomech pro ‘zemřít’ v angl. (1a) a v č. (1b) jako o (běžných) větách, jejich kompoziční význam je jasný: bucket/bačkory jsou přímým objektem tranzitivního slovesa kick/natáhnout. A toto čtení je také – samozřejmě – jediné, které máme, pokud neznáme idiomatický (přenesený) význam:

Idiomatický význam je uložen v podstatě jako význam lexikální jednotky a význam kompoziční je pro něj do jisté míry irrelevantní. Jinými slovy, kick, bucket a the dohromady – ať už je budeme kombinovat, jak chceme – kompozicionální význam ‘zemřít’ nedají. Z hlediska formální (a zejména generativní) lingvistiky jsou (a byly vždy) i. velmi zajímavé, viz např. ✍Fraser (1970) a ✍Nunberg & Sag ad. (1994) pro přehled literatury a argumentů pro i proti transformacím v rané generativní syntaxi.

Idiomy se staly jedním z klíčových argumentů pro transformace v rané generativní teorii: idiomatické čtení je k dispozici i v jiné (tj. transformované) formě, ať jde o ↗pasivizaci (2) n. ↗raising (3). To znamená, že hloubková struktura je stejná pro věty v (2a) i (2b), rozdíl v povrchové struktuře je výsledkem transformace; viz např. ✍McCawley (1981), ✍Bresnan(ová) (1982) a ✍Ruwet (1991) pro kritiku takového přístupu:

✍Chomsky (1981) přináší tři klasické argumenty pro existenci transformací, všechny založené na idiomech. (a) I. mají syntaktickou formu jako neidiomatické výrazy – je argumentem pro existenci D-struktury: kdyby byl význam pouze „čten“ z povrchové struktury, idiomatický význam by neměl být k dispozici, na rozdíl od faktů ukázaných v (2) a (3). Proti tomu ale existuje celá řada idiomů (viz např. jen fragmentární seznam v ✍Nunbergovi & Sagovi ad., 1994:515), které buď mají syntaktickou formu zcela odlišnou od „běžných“ výrazů (např. by and large ‘celkem vzato’), n. nepodléhají tak snadno transformacím – např. pasivizaci, n. jiným alternacím. Typickým příkladem klasicky citovaným je kontrast mezi (2b) The beans were spilled by Pat, které si zachovává idiomatické čtení, proti *The bucket was kicked by John z (1). Problematická je samozřejmě absolutní paralelnost obou výchozích struktur (1) a (2a) – a jejich neparalelní chování v pasivu; viz níž. (b) Druhý Chomského argument je postaven na následujícím pozorování: existují i., které jsou idiomatické jak na D-struktuře, tak na S-struktuře, a také i., které jsou idiomatické pouze na D-struktuře. Existuje však jen velmi málo i., které jsou idiomatické pouze na S-struktuře. ✍Nunberg & Sag ad. (1994:516) ukazují ale celou řadu i. pouze v pasivu (the die is cast ‘kostky jsou vrženy’): tedy idiomatické pouze v předpokládané S-struktuře. (c) Třetí Chomského argument je znovu postaven na pozorování, že existuje mnoho i., které si zachovávají idiomatické čtení v pasivu, ale jen velmi málo je takových, které se mohou objevit v ↗tough-konstrukcích; v této fázi generativního bádání Chomsky předpokládal, že subjekt tough-konstrukcí je tematický, tedy NP by při posunu musela získat ještě další tematickou roli. To je ale v této fázi generativního bádání nepřijatelné. Jak ale ✍Nunberg & Sag ad. (1994) ukazují, existují idiomy v tough-konstrukcích (a jim v tomto smyslu ekvivalentních ↗kontrolových kontextech: some strings are harder to pull than others ‘za některé nitky jde zatahat snáze než za jiné’).

Jak ✍Nunberg & Sag ad. (1994) ukazují, v rámci ↗G&B teorie získaly i. jiný status než v předchozí fázi transformací. Podle ✍Chomského (1986) získávají i. idiomatické čtení v D-struktuře, a to díky tzv. pravidlu idiomu (idiom rule); výsledkem je představa, že celá specifická struktura má idiomatický význam – aniž je tento idiomatický význam možno přisoudit některé z části dané struktury. Zcela specifickou roli v této fázi bádání získávají tzv. idiom chunk, tedy idiomatické nominální kusy, tj. části nominální struktury tvořící relevantní část idiomu. Tyto ‚nominální kusy‘ mají vyžadované idiomatické čtení, pouze pokud se objeví v „dostatečné syntaktické vzdálenosti a vztahu“ k ostatním částem, tvořícím idiom. Tedy: (a) The cat is out of the bag je idiom, ale (b) The cat thinks that it is out of the bag už idiom není; podobně tedy the cat je idiomatickým nominálním kusem pouze v (a), ale už ne v (b). Chomsky zavádí pro idiom chunks i specifickou tematickou roli a status tzv. quasi-argumentu. Jak jméno napovídá, není zcela jasné, co přesně znamená quasi-argument. Do této fáze ale spadá i další důležité pozorování o syntaktickém chování idiomů. ✍Kitagawa (1986) ho zformuloval takto: i. tvoří celá věta mínus pomocné sloveso, jak dokumentují věty v (4). Každá z těchto vět má kýžené idiomatické čtení, ale liší se časem a modalitou, tedy tím, co bylo v tehdejší fázi teorie subsumováno pod hlavu I.

✍Kitagawa (1986) bere tyto příklady jako argument pro to, že subjekt musí být generován uvnitř VP a tvořit s ním konstituent – v opačném případě, tedy bude-li subjekt generován mimo VP, se dostaneme k diskontinuitě v idiomu. Podobně argumentuje i ✍Larson (1988) pro ↗ditranzitivní konstrukce.

✍Marantz (1984) si všiml zásadní kompoziční asymetrie mezi použitím subjektu a objektu v idiomech. Zatímco angl. má mnoho idiomů ve tvaru V + O (hold the line ‘zůstat na lince’ atd.), idiomy s fixním subjektem se najdou de fakto pouze v rámci větných idiomů, případně jde o ↗neakuzativa (the bottom fell out of NP ‘NP rychle ztratilo hodnotu’). ✍Kiparsky (1987) toto pozorování zasazuje do širšího kontextu hierarchie tematických rolí a jejich kombinace s predikátem: elementy s hierarchicky vyšší tematickou rolí (agens je nejvýše v této hierarchii) mohou vstupovat do idiomu pouze tehdy, pokud jsou už obsazeny hierarchicky nižší tematické role. Podobnou ideu viz i u ✍Svenonia (2005).

✍Nunberg & Sag ad. (1994) poukazují na důležité rozdíly (do té doby, zdá se, přehlížené, zejména v generativní syntaxi) mezi idiomy. Na jedné straně najdeme samozřejmě klasické (v jejich termínech) idiomatické fráze (idiomatic phrases), tedy nekompoziční idiomy, jako (1). Na straně druhé ale existuje nepopiratelně celá řada idiomů, jejichž význam – byť stále přenesený – přece jen lze do jisté míry poskládat z významu částí daného idiomu. Ty nazývají idiomaticky-kombinační výrazy (idiomatically combining expressions) a příkladem mohou být fráze (5):

✍Richards (2001) se zabýval angl. idiomy s give. Zatímco jedna skupina idiomů má alternaci se slovesem take/get (6), druhá skupina takovou alternaci nemá (7). Richards přesvědčivě ukazuje, že rozdíl je v „množství“ předpokládané idiomatické struktury: zatímco v první skupině (s alternací) je kauzátor a CAUS projekce mimo idiomatický význam (i. je tedy pouze HAVE + the creeps v (6a) v termínech lexikální dekompozice těchto sloves podle ✍Harley(ové), 1995; ✍Harley(ové), 2002), ve druhé skupině zahrnuje idiomatický význam strukturu větší, s kauzátorem:

V současné generativní literatuře se tedy otázka idiomů posouvá: kolik informace je kompoziční a jak velká struktura může být považována za idiom? ✍McGinnis(ová) (2002) upozorňuje na systematičnost idiomů z hlediska aspektu: aspektuální charakteristiky idiomů jsou kompoziční.

Č. lingvistika zatím idiomy v generativněgramatickém teoretickém rámci nezkoumala, využívá nicméně poznaných vlastností idiomů pro analýzy češtiny; viz např. ↗pasivní participium. Popis idiomů a frazémů v české jazykovědě viz ↗idiom a frazém.