1. V modální logice vztah mezi dvojicí výroků. Výroky jsou neslučitelné, když nemohou být současně pravdivé (neexistuje žádný možný svět, v němž jsou oba výroky pravdivé). I. má dva stupně:

(a) dva výroky jsou kontradiktorické, když v každém možném světě je právě jeden z nich pravdivý a jeden nepravdivý (např. „Yossarian je Asyřan“ a „Yossarian není Asyřan“); (b) dva výroky jsou kontrární, když v každém možném světě je nejvýše jeden z nich pravdivý (např. „Yossarian je Asyřan“ a „Yossarian je Holanďan“), tj. mohou být případně oba nepravdivé. Symbolicky i. zapisujeme p ⊗ q, definovat ji lze jako nemožnost konjunkce výroků p a q: ¬◊(p ∧ q). Viz též ↗logický spor, ↗kompatibilita.

Lingvistická interpretace vět obsahujících kontradikce (Petr je a není hlupák; Město se změnilo, ale i nezměnilo) viz ↗kontradiktorická výpověď.

2. V lexikologii významová neslučitelnost, sémantický syntagmatický vztah mezi dvěma vzájemně se vylučujícími lexémy n. jinými prvky sémantické povahy, které se tudíž nemůžou běžně kombinovat ve smysluplném ↗syntagmatu, srov. *ostrá vodan. vztah pes a strom. V idiomech je však i. možná, srov. kamenný obličej, otevřená hlava, umět se narodit, to tě bude stát krk ap. I., která je řídká a výjimečná (je jen ve frazeologii), je v zásadě opakem ↗kompatibility, v jaz. naopak velmi běžné a tvořící sémantický základ všech běžných kombinací.