Z etymologického pohledu slova japonského původu, která byla přejata do češtiny a integrovala se do její slovní zásoby; japanismus. Přímé kontakty č. s japonštinou nelze vzhledem k historickým, ale i geografickým skutečnostem předpokládat, takže japanismy v č. nejsou výsledkem kontaktu obou jazyků, nýbrž mají vesměs charakter internacionalismů.

Internacionalismy japonského původu, zprostředkované moderními evropskými jazyky, lze najít v různých oblastech č. slovní zásoby. Některé z nich se staly její běžnou součástí, a to i po formální stránce, a čeští mluvčí je ani za japanismy, tj. slova japonského původu asociující japonské reálie, nepokládají: např. mikádo ‘krátce střižené (ženské) vlasy’ (podle nepřesného označování japonského císaře v angl. textech – mikado < jap. mi ‘vznešený’ + kado ‘dveře’), sója ‘východoasijská bylina pěstovaná pro olejnatá semena’ (< jap. šójutv.), sika ‘jelen druhu Cervus nippon, menšího vzrůstu’ (< jap. šikatv.), snad i expr. kanimůra ‘hlupák, nešika’ (odvozenina ze jména japonského admirála z rusko‑japonské války 1904–1905 Hikonodžó Kanimury).

Většinou ovšem j. implikují svůj japonský původ jako výrazy pojmenovávající reálie v českém prostředí nové, resp. známé pouze z literatury, filmu apod. Z japonštiny pocházejí např.:

1. názvy různých typů bojových umění: džudo (< džú ‘měkký’ + dó ‘cesta’), džiu‑džitsu (< džú ‘měkký’ + džutsu ‘umění’), sumó/sumo (< jap. sumótv.), karate (< kara ‘prázdný’ + te ‘ruce’), kendo ‘šerm s dlouhými bambusovými tyčemi’ (< ken ‘meč’ + dó ‘cesta’), a terminologie s nimi spojená, jako tatami ‘džudistická žíněnka’ (jap. tatami ‘slaměná rohož’), dan ‘v judu a karate mistrovský stupeň vyjadřující technickou vyspělost zápasníka’, katana ‘japonský meč’;

2. výrazy vztahující se k japonským tradičním výrobním technikám: ikebana ‘umění aranžování řezaných květin’ (< ike ‘živoucí’ + bana (< hana) ‘květina’), bonsaj ‘staré umění miniaturizace stromů a jejich pěstování v miskách’ (< bon ‘miska, hrnec’ + saj ‘pěstovat’), origami ‘výroba papírových figurek skládáním z papíru a figurky samy’ (< ori ‘ohýbat’ + gami (< kami) ‘papír’);

3. názvy postav jap. historie: samuraj ‘jap. vojenský šlechtic’, rónin ‘samuraj, který ztratil svého pána, a tím i svou čest’, šógun ‘vojenský vládce Japonska’, nindža ‘tajný agent’ nebo ‘žoldák ve feudálním Japonsku’ (< nin ‘nekale jednat ve skrytu’ + dža (< ša) ‘osoba’), gejša ‘japonská společnice vyškolená ve zpěvu, tanci a společenském chování’ (< gej ‘tanec’ + ša ‘osoba’);

4. výrazy související s japonským prostředím a životním stylem: rikša ‘lehký dvoukolový vozík pro dopravu lidí, tažený člověkem’ (< jap. džinrikiša < džin ‘člověk’ + riki ‘síla’ + ša ‘vůz’), kimono ‘volný oděv s širokými rukávy’ (< kiru ‘obléci’ + mono ‘věc’), futon ‘japonské lůžko, tenká matrace položená na zem’, jen ‘jednotka měny a platidlo v Japonsku’, šintoismus ‘tradiční japonské polyteistické náboženství’ (< jap. šintó ‘cesta bohů’), harakiri ‘sebevražda rozpáráním břicha’ (< hara ‘břicho’ + kiri ‘řezat’), jakuza ‘tradiční japonská zločinecká organizace’ (název odvozen z karetní hry ojčokabu, při které nejslabší kombinaci v ruce představují karty označené čísly ja ‘8’, ku ‘9’ a za ‘3’), manga ‘tradiční japonský komiks’ (doslova „plno obrázků“), go ‘japonská národní desková hra pro dva hráče’, karaoke ‘druh japonské zábavy těšící se v posledních letech oblibě i u nás’, tamagoči ‘dětská interaktivní hračka’ (< tamago ‘vajíčko’ + uočči ‘náramkové hodinky’ (< z angl. watch)), šinkansen ‘japonský rychlovlak’ (doslova ‘nová hlavní trať’), hanami ‘japonský svátek slavící se pod rozkvetlými sakurami’, sakura ‘japonská třešeň’, tsunami ‘dlouhé vlny vzniklé při zemětřesení, které se šíří velkou rychlostí a v pobřežních vodách dosahují obrovské výšky a ničivé síly’ (< tsu ‘přístav’ + nami ‘vlna’).

5. názvy pokrmů: suši ‘tradiční pokrm z rýže’, saké ‘rýžové víno’, surimi ‘pasta z rozdrceného rybího n. jiného masa, z níž se vyrábějí produkty v mnoha tvarech a podobách, nejčastěji napodobují barvu a strukturu krabího masa’ (v českém prostředí srov. krabí tyčinky surimi), fugu ‘japonská ryba a exkluzivní pokrm z ní připravený po odstranění kůže a smrtelně jedovatých vnitřností’, wasabi ‘japonský křen vyznačující se unikátní ostrou chutí’.

Rozšíření mnohých z uvedených jap. slov v lexiku evropských jazyků, a tedy i češtiny, souvisí s oživením starobylých japonských reálií v kulturním dialogu zprostředkovaném televizí, filmem, počítačovými hrami.

Kromě uvedených příkladů z japonštiny přejatých slov, která implikují pojem specifický pro japonské prostředí, pro který č. nemá vlastní označení, se můžeme v poslední době setkat i se slovy, pro které č. běžné ekvivalenty má, ale v odborných textech se přesto používá jejich japonská podoba. Typickým příkladem jsou termíny související s výrobním systémem firmy Toyota (Toyota Production System (TPS)), jenž používají i nejaponské firmy. Slova jako kaizen ‘zlepšení’, muda ‘zbytečnost’, džidóka ‘automatizace’ se v č. prostředí výrobních závodů používají běžně v jejich japonské formě, aby mluvčí odkázal na souvislost s tímto mezinárodně uznávaným systémem řízení výroby.

Mimo jazykovou oblast se používá termín japonismus pro označení vlivu japonského umění a estetiky na západní kulturu. Tento vliv, datující se zhruba od 60. let 19. stol., se odrazil v symbolismu a secesi. V č. umění jím byli ovlivněni např. malíři a grafici A. Mucha, B. Kubišta a sochař O. Gutfreud.