JIDIŠISMY V ČESKÉM LEXIKU
Slova z jidiš (jidišismus), která byla přejata do češtiny. Jazyk jidiš, kterým až do druhé světové války hovořila většina východoevropských Židů, vznikl pravděpodobně v 10. stol. v porýnských oblastech (✍Weinreich, 1980), alternativní výklady spojují původ jidiš (j.) s jihoněmeckou, podunajskou oblastí (✍Eggers, 1998). První písemné památky pochází z 11. stol., jedná se o glosy v komentářích Rašiho (✍Frakes, 2004:1–3). Základem j. jsou středohornoněmecké variety, již od svých počátků ovšem tento jazyk obsahoval silnou hebrejsko‑aramejskou komponentu a byl zapisován výhradně hebrejskými písmeny. V důsledku migrace židovského obyvatelstva do východních oblastí Evropy, ke které začalo docházet cca od 12. stol., se j. postupně diferencovalo na západní a východní větev. Zatímco východní variety j. byly na všech jazykových rovinách silně ovlivněny slovanskými jaz., je slovanská komponenta v dochovaných textech v západním j. mizivá. V Praze od 16. stol. vycházelo poměrně velké množství knih v j. (✍Sixtová (ed.), 2012:177–185), roku 1526 zde byl vysázen vůbec první souvislý text v j. – modlitba Almechtiger got. J. se v českých zemích běžně používalo jako jazyk komunikace až do 18. stol., o čemž svědčí mimo jiné korespondence dochovaná v tomto jaz. (✍Braumüller, 1911). Koncem 18. stol. začalo být j. především v důsledku josefínských reforem postupně nahrazováno němčinou, méně často pak češtinou. (K důvodům srov. ✍Čapková, 2013.) Ve 20. stol. se j. na území Čech a Moravy vyskytovalo již jen zřídka, jeho zbytky zaznamenal a popsal ✍Beranek (1936). V souvislosti s j. se často hovoří také o tzv. židovské němčině. Tímto pojmem, vzniklým z označení jidiš-tajč, jsou většinou označovány západní variety j., a je třeba ji odlišovat od židovského ↗etnolektu němčiny. Jelikož j. bylo na rozdíl od hebrejštiny, která byla považována za lešon kodeš (svatý jazyk), především jazykem komunikace, docházelo ke vzájemnému ovlivňování mezi j. a slovanskými jaz. Různé přejímky lze tedy zaznamenat rovněž mezi češtinou a j. U lexémů hebrejsko‑aramejské komponenty lze někdy jen těžko určit, zda do češtiny přešla z hebrejštiny, a zda tedy jde o hebraismy (viz ↗hebraismy v českém lexiku), či zprostředkovaně přes j. Velká část z nich navíc nebyla přejata do č. přímo z j., ale přešla do ní přes německý argot. Následující glosář je reprezentativním výběrem přejímek z j., které byly v různých obdobích součástí č. slovní zásoby. Jedná se přitom jak o slova a spojení, která jsou dosud běžně užívána, tak o již takřka vymizelé archaismy a argotismy. V č. se vyskytují j. výpůjčky z různých sémantických oblastí. Částečně do č. integrovaná jsou slova (jejich význam viz níže) související s židovským prostředím a jeho vymezením jako např. bejgl, cheder, jarmulka, košerák, šikse, šoulet, štetl, kipa, klezmer. U těchto slov se většinou jedná o lexémy hebrejsko‑aramejské komponenty a byla přejata z j. Více zažitá jsou však expresivně zabarvená slova přejatá přes německý argot jako např. čachrovat, gauner, melouch, pajzl, šmírák, šoufl, šábnout se apod. Některá z těchto slov, jako např. pajzl či melouch, zdomácněla natolik, že č. mluvčí jejich cizí původ již nevnímá. Slova, která byla přejata přímo z j. a netýkají se přímo vymezení židovského náboženského a kulturního života, jako např. córes, mešuge, mišpoche, šlemíl apod., mají většinou rovněž pejorativní zabarvení, nikoli ovšem argotické. Některá slova z j., jako např. heble, chochmes, šmé apod., se uchytila pouze v moravských dialektech č. U některých lexémů a slovních spojení, jako např. balík či hala bala, přicházejí v úvahu i jiné vývojové cesty, které jsou v glosáři zmíněny.
Slova převzatá z j. byla v č. foneticky adaptována. V oblasti slovotvorby byly pomocí č. přípon vytvářeny nové lexémy, jako např. chabrus-ák, košer-ák, epes-ní apod. Docházelo rovněž k morfologické a syntaktické integraci slov z j., jako např. u spojení být chabrus, které se v č. přiklonilo k chabý a začalo se používat s předložkou na (být chabrus na plíce / na spodek), n. u slova šoufl, které se v návaznosti na č. vazbu je mi špatně většinou používá s dativem (je mi šoufl). Rovněž na idiomatické rovině byla přejata některá spojení (např. okurková sezóna), jejichž původ z j. si český mluvčí ovšem neuvědomuje, jelikož se jedná o frazeologický kalk.
1. balík hanl. ‘venkovan, buran, člověk nezvyklý na městský život’ < něm. arg. Bal ‘člověk’ < jid. ba’al ‘muž, pán’ < hebr. báᶜal ‘muž, pán, vlastník’. Machek odvozuje toto slovo od maď. balek ‘hlupák, zbabělec, pitomec’ (✍ESJČ, 1968:43; ✍SNČ, 2006:52; ✍Klepsch, 2004:305–311)
2. bejgl ‘kulatý preclík z bílé mouky’ < jid. bejgl < něm. Bügel ‘oblouk, třmen’ (✍Bondyová, 2003:32)
3. córes ‘starosti, trápení’ < jid. cores ‘starosti, trápení, hádky’ < hebr. ṣārā, pl. ṣārōṭ ‘nouze, strach, starosti’ od kořene √ṣ‑r‑r (✍Bondyová, 2003:40; ✍Klepsch, 2004:1490–1494)
4. čachrovat ‘jednat neprůhledně, podvádět’ < něm. arg. schachern ‘nepoctivě obchodovat’ < jid. sachern ‘obchodovat, vyjednávat’, šacherer ‘obchodník, kramář’ < hebr. √s‑ḥ‑r ‘obchodovat, vyjednávat’. ✍Klepsch (2004) zmiňuje rovněž příp. původ z kořene √š‑ḥ‑r ve významu ‘hledat, zajímat se o něco’ (✍ESJČ, 1968:93; ✍SNČ, 2006:85; ✍Newerkla, 2004:427; ✍Klepsch, 2004:1223–1227)
→ čachry ‘intriky, podvodné jednání’ (✍SNČ, 2006:85)
5. epesnízast. ‘výborný, skvělý’ < něm. arg. eppes, ebbes ‘něco mimořádného’ < jid. eppes ‘něco, poněkud’ < něm. etwas ‘něco’ (✍SNČ, 2006:112)
→ epes ráres, epes rádeszast. ‘výborný’ < něm. arg. eppes rares ‘něco výjimečného’ < něm. etwas rares (✍ESJČ, 1968:138; ✍SNČ, 2006:112; ✍Bondyová, 2003:45)
6. chabrus (být chabrus na) ‘být chronicky nemocný s nějakou částí těla’ < něm. arg. chabrusse, chawrusse ‘společenství zločinců’ < jid. chawruso ‘společenství, banda’ < hebr. ḥebrā ‘společnost’ od kořene √ḥ‑b‑r ‘spojit’ (✍ESJČ, 1968:194; ✍SNČ, 2006:160)
→ chabrusák ‘člověk v celkově špatném zdravotním stavu’ (✍SNČ, 2006:160)
7. chamr argot. ‘hlupák, trouba’ < jid. chamer ‘osel, hlupák’ < hebr. ḥɐmōr ‘osel’. Machek uvádí toto slovo ve významu ‘slabý nemocný člověk’, upozorňuje ovšem na skutečnost, že jeho původ nesouvisí s něm. arg. Chammer. Zde se jedná nejspíš o homonymum (✍SNČ, 2006:161; ✍Bondyová, 2003:58; ✍Klepsch, 2004:436; ✍ESJČ, 1968:196)
8. cheder ‘tradiční židovská základní škola’ < jid. cheder < hebr. ḥéder ‘místnost, vnitřek domu, vnitřek’ od kořene √ḥ‑d‑r ‘obklopovat, svírat’ (✍Bondyová, 2003:62; ✍Klepsch, 2004:438)
9. chochmes morav. ‘vtip, chytrost, rozum’ < jid. chochmes ‘moudrost, rozum’ < hebr. ḥoḵmā ‘moudrost’ od kořene √ḥ‑k‑m ‘být moudrý’ (✍ESJČ, 1968:202; ✍SNČ, 2006:162; ✍Klepsch, 2004:885–890)
10. eces, ejces ‘rady’ < jid. ece, ejce, pl. eces, ejces ‘rady, rady’ < hebr. ᶜēṣā, pl. ᶜēṣōṯ od kořene √j‑‛‑ṣ (✍Bondyová, 2003:44; ✍Klepsch, 2004:558)
11. fucek ‘nepravý příměsek např. v mouce, šlacha z masa’ < jid. fuze kapore ‘expresivní zaklení, kletba’; 1. část fuze < něm. Potz ‘v něm. kletbách se používalo místo slova Gottes-, např. Potz Sakrament, Potz Blitz’. ✍Klepsch (2004) zmiňuje možný původ od lat. vice ‘zástupný, na místě někoho, za někoho’; 2. část kapore < hebr. kapārā ‘pokání, trest’ od kořene √k‑p‑r ‘kát se, usmířit’ (✍ESJČ, 1968:147; ✍Bartůšek, 1969/1970:55; ✍Wolf, 1991:112; ✍Klepsch, 2004:757)
→ zfucikovat ‘pokazit’ (✍ESJČ, 1968:147)
12. ganef argot. ‘zloděj, lump’ < jid. ganef ‘podvodník, zloděj’ < hebr. gānāḇ od kořene √g‑n‑b ‘krást, zcizit’ (✍SNČ, 2006:136; ✍Bondyová, 2003:49; ✍Klepsch, 2004:599–602)
13. gauner ‘darebák, podvodník, zločinec’ < něm. arg. Gauner ‘darebák, podvodník, zločinec’. Zmiňovány jsou dvě vývojové cesty: 1) < starší nová horní němčina Jauner, Joner ‘falešný hráč’ < záp. jid. jewōne ‘Řek, člověk z jónských ostrovů’; Řekové byli považováni za mistry ve falešné karetní hře < záp. jid. jōwōn ‘Řecko’; 2) rotwelsch juonner ‘hráč’ < rotwelsch junen ‘hrát’ < hebr. √j‑n‑h ‘dobírat si, vysmívat se, trápit, panovačně s někým zacházet’ (✍SNČ, 2006:137; k možnostem etymologického vývoje srov. ✍Klepsch, 2004:605 a ✍Newerkla, 2004:441)
14. hala bala ‘jedno přes druhé, páté přes deváté’ < jid. hakol bakol, hakel bakel; 1. část hakol < hebr. hakol ‘vše, každý’; 2. část bakol < hebr. bǝkol ‘se vším, ve všem’. Původ druhé části spojení je ovšem nejasný, mohla vzniknout rovněž jako sémanticky nemotivovaný rým. Machek upozorňuje na podobné konstrukce něm. původu jako saky paky (✍ESJČ, 1968:156; ✍Klepsch, 2004:675; ✍Weinberg, 1973:65; ✍SNČ, 2006:145)
15. heble morav. ‘bezcenné věci, cetky’ nemá ani heble ‘nemá vůbec nic’ < něm. arg. Hebel ‘přelud, pověra, malichernost’ < jid. hevel ‘prázdnota, nicota, pověra’ < hebr. héḇel ‘pára, výpary, teplý závan’ (✍ESJČ, 1968:163; ✍SNČ, 2006:149)
16. jarmulka ‘rituální pokrývka hlavy’ < jid. jarmelke, jarmulke, jarmolke; v Čechách se tento výraz začal používat až po 2. světové válce < poln. jarmułka < lat. dem. armucella, almucella < armutia, almucia < lat. amice ‘podlouhlý bílý šál, zakrývající ramena kněze’ (✍Bondyová, 2003:68; ✍Plaut, 1955)
17. jidiš ‘označení pro komunikační jazyk aškenázských Židů’ < jid. jidiš ‘židovský’ < něm. jüdisch ‘židovský’
18. kafrat ‘hloupě mluvit, reptat’ < něm. arg. kaffern, kabbern ‘hloupě mluvit’ odvozeno z Kaffer ʻhlupák’ < jid. kafer ‘sedlák’ < hebr. kāfār ‘vesnice’ (✍ESJČ, 1968:235; ✍SNČ, 2006:171; ✍Newerkla, 2004:448)
19. kapourovat ‘stonat, umírat’ < něm. arg. kappores ‘mrtvý’, kapporen ʻzabít, zemřít’ < jid. kapore, pl. kapores ‘subst. usmíření, adj. zničený’; význam je odvozen od židovského zvyku, podle kterého bylo třeba v den usmíření zabít kohouta (kapore‑huhn) < hebr. kapārā pl. kapārōṯ ‘smíření, smírčí oběť’, od kořene √k‑p‑r; pod vlivem tohoto slovesa pravděpodobně vzniklo také běžnější sloveso zkapat ‘zemřít’ (✍SNČ, 2006:175)
→ zkapourovatslang. ‘zemřít’ (✍SNČ, 2006:175)
20. kipa (= jarmulka) ‘rituální pokrývka hlavy’ < jid. kipa < hebr. kippāh (✍Bondyová, 2003:68)
21. košerák ‘speciální nůž k zaříznutí dobytka či drůbeže; člověk, který provádí košerování’ < jid. košer ‘připravený podle náboženských předpisů, zákonný, podle zákona, zbožný, poctivý’ < hebr. kāšer, od kořene √k‑š‑r ‘být vhodný, přiměřený’ (✍ESJČ, 1968:282; ✍Bondyová, 2003:82)
→ zakošrovat, košerovat ‘zaříznout dobytek či drůbež správným rituálním způsobem’ (✍ESJČ, 1968:282; ✍Bondyová, 2003:82)
22. klezmer ‘tradiční židovská hudba, která se hrála při slavnostních příležitostech jako např. svatby’ < jid. klejzmer < v jid. utvořená složenina z hebr. klī ‘nástroj, pomůcka’ a lexému odvozeného od kořene √z‑m‑r ‘hrát na nástroj, zpívat’ (✍SNČ, 2006:183)
23. maušlovat, moušlovat ‘mluvit jidiš, příp. mluvit zkomolenou němčinou’ < nhd. mauscheln < nhd. maušl, moušl ‘hanl. Židák’ < jid. Mauše, Mouše ‘Moses’ < hebr. mōšē ‘Moses’ (✍Bondyová, 2003:107; ✍Newerkla, 2004:469; ✍Klepsch, 2004:1021–1024; ✍Althaus, 2002:240–251)
24. melouch ‘práce načerno’ < něm. arg. meloche, maloche < jid. meloche, melocho ‘práce, řemeslo’ < hebr. mǝlāḵā ‘práce jako činnost i produkt’ (✍SNČ, 2006:229; ✍Bondyová, 2003:96; ✍Klepsch, 2004:971–975; ✍ESJČ, 1968:359)
→ melouchařit ‘pracovat načerno’ (✍ESJČ, 1968:359)
25. mišpoche ‘židovská rodina, argot. parta, banda’ < jid. mišpoche ‘rodina’ < bibl. hebr. mišpāḥā ‘kmen, rod’ (✍Bondyová, 2003:103; ✍SNČ, 2006:233; ✍Klepsch, 2004:988–991)
26. nebich, nébich ‘nešika, nešťastník’ < jid. nebich, nebech ‘bohužel, běda, chudák, bezvýznamný člověk, nešťastník’ < pol. niebożę ‘nebožák, ubožák, chudák’; původ slova je ovšem dodnes nevyjasněn. ✍Klepsch (2004) zmiňuje rovněž vývoj ze středohornoněmeckého slova niwecht ‘nicht(s)’ či ze středohornoněmeckého spojení ni bî iuch ‘nikdy s vámi’, které vzniklo překladem hebrejské fráze stejného významu (✍SNČ, 2006:254; ✍Wolf, 1991:149; ✍Klepsch, 2004:1106–1108)
27. okurková sezóna ‘letní období, kdy se děje minimum událostí a novináři nemají dostatek podnětů’; sémantická výpůjčka z něm. Sauer‑Gurken‑Zeit < jid. córes-jókres-cajt ‘čas žalu a pokání’; k výpůjčce do něm. došlo nejspíš přes berlínský dialekt, ve kterém spojení córes-jókres výslovností silně připomíná Sauere Gurken; córes-jókres < hebr. pl. ṣārōṭ ‘nouze, strach, starosti’ a jaqrūṯ ‘drahota, zdražení’; cajt < něm. Zeit ‘čas, období’ (✍Bartůšek, 1969/1970:60)
28. pajzlhanl. ‘hospoda’ < něm. arg. Beisel < jid. bajes, bajis ‘dům’ < aškenázská hebr. b’ajes < bibl. hebr. bájit ‘dům’ (✍ESJČ, 1968:428; ✍SNČ, 2006:272; ✍Newerkla, 2004:410; ✍Klepsch, 2004:301–304)
29. plajte ‘na mizině’ < něm. pleite (sein) ‘(být) na mizině’ / Pleite ‘krach’ < jid. pleto ‘útěk’ < hebr. p(ǝ)lēṭā ‘útěk, záchrana’ od kořene √p‑l‑ṭ ‘uniknout, utéct’ (✍SNČ, 2006:289; ✍Bondyová, 2003:121; ✍Klepsch, 2004:380–383)
30. šábnout se ‘rozdělit se o něco’ < něm. arg. Schab ‘podíl na kořisti’ < jid. šab ‘podíl’ < heb. √š‑b‑b ‘odštípnout, oddělit, otesat’ (✍SNČ, 2006:353)
31. šikse ‘nežidovská dívka, Židovka, která nectí tradice, nepořádná žena’ < jid. šikṣā ‘nežidovská žena’ < hebr. šékeṣ ‘odpor, ohavnost’ od kořene √j‑š‑q ‘ošklivit si, hnusit si’ (✍SNČ, 2006:359; ✍Klepsch, 2004:1278–1280)
→ šéjgec ‘nežidovský chlapec, rošťák, uličník’ (✍Bondyová, 2003:134)
32. šlamastyka, šlamastika ‘obtížná situace, problémy’ < rak. Schlamastik, něm. Schlamassel ‘potíže’ < jid. šlemasl, šlimasl ‘neštěstí, smůla’; 1. část šle, šli < buď hebr. še lāw ‘co ne …, který ne’, n. něm. schlimm ‘špatný, neradostný’; 2. část masl < Talm. hebr. mazāl ‘planeta, hvězda’, přeneseně ‘štěstí’ (✍ESJČ, 1968:616; ✍SNČ, 2006:362; ✍Newerkla, 2004:414; ✍Klepsch, 2004:1291–1293)
33. šlemíl ‘nešika’ < jid. šlemil ‘politováníhodný, hloupý člověk’. ✍Kluge & Mitzka (1967) zmiňuje původ od hebr. šǝ lo mǝᶜalijā ‘ten, který není dobrý’; ✍Tendlau (1998) předpokládá původ od hebr. biblického jména šǝlūmīᵓēl či od něm. schlem, schief ‘napříč’ (✍Tendlau, 1998:625; ✍Kluge & Mitzka, 1967:656; ✍Klepsch, 2004:1295–1297)
34. šmalc ‘přehnaně sentimentální divadelní kus, film apod.’ < jid. šmalc ‘něco sentimentálního’ < něm. Schmalz ‘sádlo’ (✍SNČ, 2006:365)
35. šmé brněn. ‘podvod, podraz’ < víd. arg. Schmäh ‘podvůdek, vtip, lež’ < jid. šema ‘vyprávění’, šmonces ‘plané řeči’ < hebr. šǝᶜmūā od √š‑m‑e ‘slyšet’ (✍SNČ, 2006:365; ✍Bondyová, 2003:139)
36. šmírákhanl. ‘člověk, jehož úchylkou je tajné pozorování jiných lidí; člověk, který se snaží zjistit podrobnosti ze života jiných lidí; dozorce ve vězení (bachař)’ < něm. arg. Schmiere ‘1. ve spojení Schmiere stehen (hlídat u vloupání); 2. policie’ < jid. šmiro ‘stráž’ < Talm. hebr. šǝmīrā ‘dohled, dozor’ < bibl. hebr. šāmrā ‘stráž’ od kořene √š‑m‑r (✍SNČ, 2006:366; ✍Klepsch, 2004:1310–1311)
37. šnorer ‘žebrák, zanedbaný, chudý člověk’ < jid. šnorer < nhd. Schnorrer ‘žebrák’ od slovesa schnorren < něm. schnurren ‘vrčet, příst, kodrcat se (po cestě)’. ✍Klepsch (2004) vysvětluje sémantický posun přes něm. lexém Schnurrpfeife, jímž se označoval ‘nástroj podobný dudům, na který hráli žebraví zpěváci’. Bondyová vysvětluje původ slova od něm. Schnurre ‘žert, fraška’ (✍SNČ, 2006:368; ✍Bondyová, 2003:141; ✍Newerkla, 2004:499; ✍Klepsch, 2004:1336)
38. šolet, šoulet ‘šábesový pokrm’ < jid. šolet < složenina z franc. chaud ‘teplý’ a lit ‘postel’ (✍ESJČ, 1968:619; ✍Bondyová, 2003:144)
39. šoufl (šófl) ‘špatný, nedobrý’; většinou ve spojení s dat. a předložkovou vazbou, např. ‘je mi z toho šoufl’ < něm. arg. schofel, schaufel ‘špatný, sprostý’ < jid. šofel, šofol ‘špatný’ < hebr. šafel ‘být ponížen’ od kořene √š‑f‑l. ✍Klepsch (2004) navrhuje následující vývoj: jid. šoufl ‘špatný, sprostý’ < lou šoufe zajn ‘bezcenný’ < hebr. participium tvaru kal šowé < √š‑v‑h ‘být podobný, stejný’ (✍ESJČ, 1968:619; ✍SNČ, 2006:370; ✍Bondyová, 2003:142; ✍Klepsch, 2004:1347–1353)
40. štetl ‘menší město převážně ve východní Evropě se silnou židovskou populací’ < jihoněm. Städtle ‘městečko’; Stadt ‘město’
Viz též ↗hebraismy v českém lexiku, ↗Kenaanské glosy.
- Althaus, H. Mauscheln. Ein Wort als Waffe, 2002.
- Bartůšek, J. Tisíc let židů v českých zemích a čeština, 1969/1970.
- Beranek, F. J. Jidiš in čechoslovakej, 1936.
- Bondyová, R. Mezi námi řečeno, 2003.
- Braumüller, W. Jüdische Privatbriefe aus dem Jahre 1619, 1911.
- Čapková, K. Češi, Němci, Židé? Národní identita Židů v Čechách 1918‒1938, 2013.
- Eggers, E. Sprachwandel und Sprachmischung, 1998.
- ESJČ, 1968.
- Frakes, J. Old Yiddish Literature between 1100–1750, 2004.
- Klepsch, A. Westjiddisches Wörterbuch, 2004.
- Kluge, F. & W. Mitzka. Etymologisches Wörterbuch der deutschen Sprache, 1967.
- Machek, V. Etymologický slovník jazyka českého, 1971.
- Newerkla, S. M. Sprachkontakte Deutsch – Tschechisch – Slowakisch, 2004.
- Plaut, W. G. The Origin of the Word Yarmulke, 1955.
- Sixtová, O. (ed.) Hebrejský tisk v Čechách a na Moravě, 2012.
- SNČ, 2006.
- Tendlau, A. Jüdische Sprichwörter und Redensarten, 1998.
- Weinberg, W. Die Reste des Jüdischdeutschen, 1973.
- Weinreich, M. History of the Yiddish Language, 1980.
- Wolf, S. A. Jiddisches Wörterbuch, 1991.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/JIDIŠISMY V ČESKÉM LEXIKU (poslední přístup: 21. 11. 2024)
CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny
Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020
Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka