Podle ↗OTS vznikají ↗modifikací, jinde jsou zahrnuty pod ↗mutaci (viz ✍MSoČ 1, 2010); označují se také termínem názvy mláďat. Substantiva středního rodu označující mláďata, významově spjatá se substantivy přirozeného rodu mužského a ženského (viz ↗názvy přechýlené), s nimiž tvoří v omezeném počtu případů heteronymní trojice ↗supletivně: muž – žena – dítě, býk – kráva – tele, kohout – slepice – kuře. Výjimečně se tyto trojice tvoří slovotvorně ↗konverzí: koza – kozel – kůzle, kachna – kačer – káče/kachně. Častá je derivace j.m. u zvířecích jmen majících pro oba rody pouze jednu podobu: had – hádě, veverka – veverče. Není pravidlem, že by se j.m. tvořilo od jména dospělého jedince jednoho určitého pohlaví (lev/lvice – lvíče), naopak koexistují paralelní tvoření (srna/srnec – srně/srnče, muflon/muflonka – mufloně/muflonče, los/losice – lůse/losíče). Nepravidelně (od nedochovaného základového slova kot = kocour) je utvořeno kotě. Pravidelně se z číslovek tvoří názvy potomků vícečetných početí, a sice sufixem ‑če‑ (dvojče, trojče, vícerče). U méně běžných názvů bývají j.m. nahrazována zdrobnělými názvy dospělých jedinců, např. tygře/tygřík, osle/oslík.

Ke j.m. lze volně přiřadit i malou skupinu substantiv označujících plody, které je možné chápat jako „potomky rostlin“ (rajče, zemče, sládě, padavče, pouchle), fundující slova nejsou substantiva, nýbrž adjektiva, lze je tudíž zařadit mezi ↗jména nositele vlastnosti.

Jen ojediněle se j.m. tvoří od jmen osob: cikán – cikánka – cikáně, což vytváří možnost ↗aktualizace, srov.: „Žeňte se Čechové, ať jsou Češata“ (Tyl), viz ↗názvy přechýlené.