Způsob převodu dané množiny grafických znaků na čísla pro uložení textu v počítači. Většina k. vychází z původního sedmibitového ASCII k., které umožňovalo zaznamenávat pouze znaky angl. abecedy. Proto bylo ASCII v minulosti mnoha různými způsoby rozšiřováno, čímž vznikla celá řada osmibitových k., jejichž nevýhodou byl kromě vzájemné nekompatibility také omezený repertoár znaků, a tedy i omezení použitelnosti každého z nich na malou množinu jaz. Z osmibitových k. se pro č. používají prakticky pouze dvě: ISO‑8859‑2 (též ISO/IEC 8859‑2, ISO Latin 2) a Windows‑1250 (k. pro MS Windows).

Moderním standardem je univerzální znaková sada obsahující (téměř) všechny znaky (téměř) všech světových abeced nazývaná Unicode, zejména v k. UTF‑8. To používá pro každý znak 1 až 4 bajty při zachování zpětné kompatibility s ASCII.