1. Vyhledaný výraz (slovo, tvar, jeho část nebo kombinace slov) v rámci ↗konkordance, ↗KWIC.

2. Jednotka, jejíž frekvence v rámci textu je výrazně vyšší, než bychom mohli očekávat na základě frekvence této jednotky v referenčním korpusu. Míra signifikance se vyhodnocuje nejčastěji pomocí testů ↗log‑likelihood, n. chi2. Tyto testy spolehlivě vyhodnocují, zda je možné s přijatelnou mírou nejistoty mluvit o rozdílných frekvencích téhož jevu ve zkoumaném textu a v referenčním korpusu. Vedle toho je třeba dbát na zjištění míry relevance (tzv. effect‑size), která vyjadřuje, do jaké míry jsou frekvence ve zkoumaném textu a v referenčním korpusu odlišné, a tedy relevantní pro následnou analýzu.

Příklad: Velmi frekventovaná slova (např. ale, jsem, když, v apod.) dosahují v mnoha případech velkých hodnot signifikance pomocí testů chi2 n. log‑likelihood. Je to způsobeno tím, že se vyskytují jak ve zkoumaném textu, tak v referenčním korpusu v takové míře, že není pochyb o tom, že jejich relativní frekvence jsou odlišné (míra nejistoty je velmi malá). To ovšem vůbec nemusí znamenat, že rozdíl, který mezi jejich relativními frekvencemi identifikujeme, je velký n. pro následnou interpretaci relevantní.

Keywords a od nich odvozená analýza k.s. se používá k parolovému výzkumu textů jako východisko pro následnou interpretaci (diskurzní, literární, forenzní apod.). K.s. jsou nejčastěji vlastní jména (často typická pro konkrétní text), žánrově specifické tvary (např. slovesa 1. os. pl. prez. pro kuchařky a návody), lexikální signály tématu textu, příp. doby jeho vzniku.