Tvar adjektiv a adverbií tvořený pravidelně, a to:

1. od adj. ↗sufixem ‑ej‑š(‑í)/‑ěj‑š(‑í), způsobujícím alternaci koncové souhlásky základu: smutn(‑ý) > smutn‑ějš(‑í), divok(‑ý) > divoč‑ejš(‑í); je produktivní; sufixem ‑š(‑í), doprovázeným alternacemi koncové souhlásky základu: tich(‑ý) > tiš‑š(‑í), tuh(‑ý) > tuž‑š‑(‑í), v řadě případů též redukcí odvozovacího kmene o koncové ‑k‑/‑ok‑/‑h‑/‑n‑ doprovázenou zpravidla alternací samohlásky v základu: krátk(‑ý) > kratk‑š(‑í), hlubok(‑ý) > hlubok‑š(‑í), dlouh(‑ý) > delh‑š(‑í), snadn(‑ý) > snazn‑š(‑í); je neproduktivní (uplatněn jen u primárních adj.); sufixem ‑0(‑í), doprovázeným alternací koncové souhlásky základu: lehk(‑ý)> lehč‑0(‑í); je neproduktivní (uplatněn jen u některých primárních adj. na ‑k(‑ý). V řadě případů existují dublety: hrub(‑ý) > hrubš(‑í) // hrubějš(‑í), trpk(‑ý) > trpč(‑í) // trpčejš(‑í). U několika adj. se k. tvoří nepravidelně sufixem ‑š(‑í) od supletivních kmenů: dobr(‑ý) > lep‑š(‑í), mal(‑ý) > men‑š(‑í), velk(‑ý) > vět‑š(‑í), zl(‑ý)/špatn(‑ý) > hor‑š(‑í) vedle pravidelného (méně obvyklého) zlejší/špatnější;

2. od adv. sufixem ‑ěji/‑eji, způsobujícím alternaci koncové souhlásky základu: divoc‑e > divoč‑eji, je produktivní; sufixem ‑e/‑0, za doprovodu redukce kmene základu a alternace v základu: snadn‑o > snázn‑e/‑0, vysok‑o > výšok‑e/‑0; je neproduktivní, a proto nahrazován formami se sufixem ‑ěji/ ‑eji: snáze // snadněji. Podobně jako u adj. se i u adv. tvoří k. nepravidelně od supletivních kmenů: dobře > lépe, málo > méně, zle/špatně > hůře vedle pravidelného špatněji, ? > více. Interpretace adjektiva dřívější jako nepravidelného stupňování adjektiva brzký, stejně jako interpretace nepravidelného stupňování adjektiva dlouhý // delší jako ↗supletivismu (✍MSoČ 1, 2010) je sporná. Interpretace adverbia (nej)dříve jako nepravidelného stupňování adverbia brzo/brzy (např. ✍MSoČ 1, 2010) je sporná. Jednoznačné přiřazení k pozitivu není možné (varianty: ?včas/kdysi/někdy/jindy/... ). Obdobně slovo více (dle slovníkové interpretace slovnědruhový přesah příslovce/číslovka neurčitá; viz ✍Veselý, 2013:99) nelze jednoznačně přiřadit k pozitivu (varianty: ?mnoho/moc/hodně/tuze/velmi).

Za analytický k. se někdy pokládá tvoření typu „více/méně + adj. / adv. v ↗pozitivu“: (i) více pracovitý / (ii) méně pracovitý; tvar (i) se může pokládat za ekvivalentní se sufixálně tvořenými k. (pracovitější než X – více pracovitý než X); od deverbálních adj. na ‑c(í) je takové tvoření převažující vedle pravidelných forem s vloženým ‑n‑ (více vynikající // vynikajícnější); tvar (ii) ekvivalent v sufixálně tvořeném k. nemá.

Shoda panuje v tom, že k. syntakticky plní čtyři funkce: ↗predikativu (Leopard je rychlejší než tygr), ↗atributu (Leopard rychlejší než tygr se dosud nenarodil), ↗doplňku (Petr umřel mladší než jeho otec) a ↗adverbiále (Leopard běží rychleji než tygr). Obecný význam k. je předmětem dlouhodobých diskusí zvl. logických sémantiků; u nás se často rozlišuje k. srovnávací: starší než já (viz ↗stupňování) a k. absolutní: taková starší žena (viz ↗elativ). Viz také ↗deadjektivní adjektivum, ↗deadjektivní adverbium, ↗stupňování, ↗pozitiv, ↗superlativ, ↗elativ.