1. Jeden z termínů (vedle determinace, subordinace, dependence), který postihuje základní princip dependenční/závislostní strukturální analýzy (viz též ↗dependenční gramatika); jeho význam je parafrázovatelný jako syntaktická závislost. U nás termín d. v tomto významu užívá ✍MČ 3 (1987). Základní myšlenkou takové analýzy je (ať už je závislostní vztah pojmenován jako d.n. dependence či jinak), že užití syntaktického členu jako členu dominovaného (závislého, dependentu) je podmíněno užitím členu dominujícího (řídícího, regentu). Struktura skládající se z dependentu a z bezprostředně jej dominujícího regentu se (často) nazývá termínem syntagma, ve školní mluvnici skladební dvojice. V prvním přiblížení se dá princip d. znázornit např. na větě (1) Malému Vašíkovi se celé prázdniny stýskalo po brněnské babičce formou (zjednodušeného, a možná v žádné verzi dependenční analýzy se nevyskytujícího) ↗závislostního stromu (✍Tesnière (1959) takový graf nazývá stemma):

Závislostní strom 1 (předběžně):

D. je syntaktický vztah a jako takový se ve flexivních jazycích reflektuje v morfologické formě dominovaných členů: (a) ↗shodou jejich morfologických kategorií s morfologickými kategoriemi členu dominujícího (Vašíkovi je subst. s rysy dat.sg.mask., proto musí mít jím dominované adj. mal(‑ý/‑á/‑é) tvar dat.sg.mask., tj. malému; srov. i stejný případ shody pro syntagma celé prázdniny a pro syntagma brněnské babičce); (b) rekcí, tj. omezením výběru pádu dominovaného členu (stýskat se vyžaduje doplnění v dat., proto Vašíkovi/*Vašíka/*Vašíkem… a doplnění s formou po + lok., proto po babičce); není‑li d. morfologicky na členu dominovaném vyjádřena, tradiční (školní) gramatiky pro tento případ užívaly (někdy) (z ruské gramatologie vypůjčený) termín přimykání, běžnější je termín ↗adjunkce: subst. prázdniny je sice v akuz., ale ten není vynucován dominujícím členem, srov. distribuci, která to ukazuje: stýskalo se mu celé prázdniny//po celé prázdniny//dlouho//jen krátce.

D. je sice vztahem syntaktickým, předpokládá se ovšem (zvl. v teoriích, které ortodoxně neoddělují syntax coby formální strukturu a sémantiku coby strukturu významovou), že je projevem vztahů sémantických, tj. dominace sémantické (i když mezi oběma není přiřazení typu 1:1): sloveso stýskat se vyžaduje nejen dvě doplnění, ale i to, aby ten, komu se stýská, byl vyjádřen nominální skupinou v dat. (na základě významu dat. tedy jakožto ten, kdo je na ději „zainteresován“), nikoli jako podmět v nominativu, a aby to, co je předmětem stýskání, bylo vyjádřeno nominální skupinou s předložkou s rysem „usilování“, tedy s předl. po (po babičce), tedy stejně jako např. u slovesa toužit (po babičce). Značné problémy činí této variantě dependenční analýzy ↗podmět. Některé analýzy podmět považují za člen dominující a přísudek za člen jím dominovaný (srov. i shodu: Petr psal‑Ø × Eva psal‑a) a tento vztah d. jako z hlediska hierarchického uspořádání struktury věty prominentní (je větně konstitutivní) označují termínem ↗predikace (Šmilauer v ✍NS, 1969), v dependenčních syntaxích využívajících ↗valenční teorii se ovšem i podmět považuje za člen dominovaný (a to právě přísudkem). V ↗MVT se podmět analyzuje jako regent, který na základě relace shody rysů jména v podmětové pozici a přísudku přiděluje slovesnému přísudku rysy osoba a číslo, a současně jako dependent, který od rysů finitního sufixu přísudku získává nominativ (podobně v chomskyánské generativní gramatice). Jednou z modifikací, kterou MTV nabízí, je tedy rozšíření vztahu d. ze vztahu mezi slovy i na vztah mezi slovem a částí vnitřní struktury slova. Na druhou stranu např. existence ↗větných adverbiálií vynucuje rozšíření vztahu d. i na vztah mezi strukturou větší než slovo a slovem, neboť jinak nelze syntakticky popsat sémantický rozdíl (tj. skopus adverbia asi) mezi Petr asi rozbil okno v kontextu Co se stalo a v kontextu Co udělal Petr? a v kontextu Co Petr rozbil, nebo např. strukturu s postupně rozvíjejícím přívlastkem, třeba: nový zelený kabát.

Dependenční syntax má řadu teoretických problémů, notoricky známé jsou např.: (a) Analýza struktury předložka – nominální skupina (po babičce). Nejhorší řešení je to, které ukazuje závislostní strom (1): (zjednodušeně řečeno) je reflexem toho, když se předložka a pádová koncovka jména analyzují jako dva exponenty jedné kategorie, tj. pádu, protože např. struktura po brněnské babičce by z logiky d. pak měla být brněnské po babičce (ale ta je negramatická). Lepší je analýza: po = regent, babičce = dependent, přičemž d. se reflektuje rekcí: předložka omezuje výběr pádu dominovaného členu (po babičce/*babičky/*babičkou/…). Taková analýza má přímou empirickou podporu právě v č., neboť s d., tj. s tím, že užití syntaktického členu jako členu dominovaného je podmíněno užitím členu dominujícího, je v souladu fakt, že v syntaxi substantivum v lokálu nutně předpokládá předložku. Taková analýza není ale dostupná v popisech, které d. vidí jen mezi autosémantiky (tj. v takovém pojetí je d. vztah mezi větnými členy) a předložku za autosémantiku nepokládají (což je případ šmilauerovské linie č. větněčlenské závislostní syntaxe).

(b) Analýza struktur s ↗klitikami (stýskalo se). Nejhorší řešení je opět to, které ukazuje závislostní strom 1, protože pohyb se do pozice, v níž musí být, aby věta byla gramaticky správná, nijak nesouvisí s d.

(c) Analýza podřadicích spojek. Data ukazují, že ve vedlejší větě by podřadicí spojka měla být regent a sloveso dependent, protože spojka omezuje výběr formy slovesa: že píše/že by psal/*piš/*psát…, což je v rozporu s ↗valenční teorií (užívanou v dependenčních syntaxích), protože podle ní je regentem věty sloveso. Nadto je s touto analýzou v souladu fakt, že podřadicí spojka je dependent slovesa věty řídící, protože ono omezuje výběr spojky: ptát se zda/*že/*aby… Viz taky ↗závislostní strom.

(d) Analýza struktur v dependenčních syntaxích označovaných jako ↗neprojektivní konstrukce, např. typu Kam myslíš, že Petr šel; viz také ↗nepravá skladební dvojice.

Syntaktická teorie analyzující věty jako strukturu hierarchických vztahů organizovanou na principu d. se nazývá dependenční teorie a gramatika konstruovaná v teoretickém rámci dependenční teorie je ↗dependenční gramatika // ↗závislostní gramatika. Z hlediska empirické adekvátnosti musí ovšem gramatika konstruovaná na principu d. pro analýzu vět zavést i jiné vztahy než d., a to zvl. pro popis struktur typu Petr a Pavel (viz ↗koordinace), pro popis struktur typu prezident ČR Havel a Havel, prezident ČR (viz ↗adordinace, ↗apozice), pro popis struktur s vokativem Petře, Pavel přišel (viz ↗vokativ), pro popis vsuvek jako např. Petr, říkám to nerad, lže (viz ↗parenteze) atd. Pro analýzu d., jejímž regentem je sloveso, dependenční gramatika obvykle používá ↗teorii valence; ta se aplikuje i na regenty s formou dějových jmen a (v některých koncepcích) i na regenty adjektivní.

V dependenčních gramatikách, analyzujících struktury jako realizace vztahu d., musí být zajištěno, že syntakticky aktivními jednotkami nejsou syntagmata, nýbrž jiné syntaktické objekty, tvořené slovem _slovo[učitel] n. syntagmaty, v nichž je toto slovo regentem _syntagma[Petrův učitel], _{syntagmatický komplex}[Petrův učitel matematiky], neboť až na nich operují syntaktické procesy, např. (a) ↗koordinace: [[učitel] // [Petrův učitel] // [Petrův učitel matematiky] a [můj přítel]] [kouří]; (b) pronominalizace: Viděl jsi [učitele] // [Koho] jsi viděl?; Viděl jsi [[Petrova] učitele]] // [[Čího] učitele] jsi viděl? – [Koho] jsi viděl?; (c) postavení klitik: [[učitel] // [Petrův učitel] // [Petrův učitel matematiky]] se rozvedl × *Petrův se učitel rozvedl aj.; viz ↗složka (kde je ukázáno, že popsané vlastnosti (a)–(c) a další slouží tradičně jako testy konstituentnosti v ↗bezprostředněsložkových gramatikách; obecně ale platí, že žádný z testů není zcela spolehlivý). Ve ↗FGP se uvedené vlastnosti reflektují tak, že řídící uzel ve „vnějších“ vztazích reprezentuje i uzly závislé, podřízené; stačí tedy vztah závislosti. V ↗DVS se problém řeší zavedením tzv. bloků (✍VT, 1985:119), šmilauerovská školní syntax užívá pro hierarchii d. pojem holý větný člen (slovo) a rozvitý větný člen (syntagma a syntagmatický komplex), nereflektuje ale v závislostní struktuře věty ↗synsémantika (protože to nejsou větné členy v pojetí, které školní gramatika uplatňuje, tj. syntaktické funkce ↗autosémantik).

Autorem dependenčního modelu gramatiky je ✍Tesnière (1959), v jeho rámci představil i teorii ↗valence (jako jednu jeho součást); dependence a valence a vztah mezi nimi se od té doby stala předmětem celé řady diskusí, analýz a tvorby z nich odvozených koncepcí, zvl. v německé jazykovědě; srov. např. ✍Heringer (1996), ✍Eroms & Eichinger (eds.) (1995), ✍Ágel & Eichinger ad. (eds.) (2003) a jiní, u nás nově viz diskusi v např. ✍Uličný (ed.) (2013); k teorii dependence viz např. ✍Hays (1964). Dependenční model se v zahraničí prosazoval ovšem nejen v Německu, ale je znám i v celosvětovém měřítku, např. jako součást Meľčukovy ↗MTT, z anglosaského prostředí se sem hlásí např. word grammar (✍Hudson, 1984; ✍Hudson, 2007). V č. tradici je dependenční model analýzy téměř dominantní; souvisí to (vedle důvodů vnějších, hrajících roli do r. 1989) s tím, že model konkurenční, tj. rozkládající celek na strukturálně definované ↗fráze (n. konstituenty), tj. ↗bezprostředněsložková gramatika, se dlouhou dobu jevil jako teoreticky slabý pro analýzu č. jako jazyka s volným slovosledem a bohatou flexí (tj. jako jaz. co do základních prostředků syntaxe značně odlišného od angl., jejíž vlastnosti do značné míry ovlivňovaly tvorbu teorie generativní gramatiky, od začátku s frázovou strukturou pracující). Nejvlivnější č. model je ↗DVS, vypracovaný Danešem a jeho skupinou, ↗FGP, vypracovaný Sgallem a jeho skupinou, a školní závislostní skladba Šmilauerova (✍NS, 1969). Viz také ↗závislostní strom, ↗české poválečné mluvnictví.

2. Termín dominace // dominance (angl. dominance) v bezprostředněsložkové strukturální analýze (viz ↗bezprostředněsložková gramatika) postihuje vertikální vztahy v ↗bezprostředněsložkovém stromě: uzel A dominuje uzel B tehdy a jen tehdy, je‑li A výše ve stromě než B a existuje hrana mezi A a B, která vede jen dolů. Bezprostřední dominace (immediate dominance): uzel A bezprostředně dominuje uzel B tehdy a jen tehdy, jestliže existuje hrana mezi A a B, která vede jen dolů, a neexistuje uzel C, který je dominován A a dominuje B. Dominace a bezprostřední dominace může určit konstituenty a bezprostřední konstituenty: konstituent (constituent) = slovo/uzel A + slova/uzly B …, které jsou slovem/uzly A dominovány; bezprostřední konstituent (immediate constituent // IC) = slovo/uzel A + slova/uzly B, které jsou slovem/uzly A bezprostředně dominovány. Taková analýza se nazývá IC-analýza).

Vztah d. definovaný v dependenčních gramatikách je vztahem korespondence 1 ku 1, tj. pro každý element (původně slovo, později i morfém) je jeden uzel ve struktuře. Dependenční gramatiky jsou proto gramatiky slova (srov. ✍Hudsonovu (1984) word grammar, viz výše). Naproti tomu frázové gramatiky (= bezprostředněsložkové gramatiky) jsou založeny na vztahu konstituence, což je vztah korespondence 1 ku 1 nebo 1 ku více než 1, tj. pro každý element (původně slovo, později i morfémy, pak rysy) je ve struktuře jeden nebo více než jeden uzel. Srov. závislostní strom a bezprostředněsložkový strom reprezentující strukturu věty (2) Můj bratr je dobrý učitel:

Závislostní strom 2:

Bezprostředněsložkový strom 2:

V závislostním stromě je pět slov a pět uzlů, kdežto v bezprostředněsložkovém stromě je pět slov, ale devět uzlů. Z toho pak plyne řada zásadních rozdílů mezi oběma analýzami, zvl. (a) v definování frází/konstituentů (pro jednoduchost je teď nerozlišujeme). Je‑li konstituent (zjednodušeně) slovo/uzel + slova/uzly, které toto slovo/tento uzel dominuje (což je teoreticky neutrální definice, protože konstituenty jsou citlivé vůči syntaktickým operacím (viz ↗složka)), pak bezprostředněsložková analýza definuje některé sekvence slov jako konstituenty, ale závislostní analýza je jako konstituenty nedefinuje.

Např. sekvence slov [můj bratr] a [dobrý učitel] jsou v obou stromech (2) identifikovány jako konstituent, ale sekvence [je dobrý učitel] je definována jako konstituent v bezprostředněsložkovém stromě (2), ale nikoli v závislostním stromě (2), zatímco sekvence [bratr je] není v žádném stromě idenfitikována jako konstituent. (Správnost analýzy je diagnostikovatelná empiricky, tzv. testy konstituentovosti (viz ↗složka)).

Různé teorie reprezentují dominaci v závislostním stromě různě a různé teorie reprezentují konstituenci v bezprostředněsložkovém stromě různě. V zásadě jsou dvě možnosti: (a) uzly definovat nějakými „nálepkami“, (b) uzly definovat slovy samými. Srov. závislostní a bezprostředněsložkové stromy (a) a (b) pro větu (2):

Závislostní strom (a):

Bezprostředněsložkový strom (a)

Závislostní strom (b)

Bezprostředněsložkový strom (b):

Stromy typu (a) tradičně uzly „nálepkují“, a to závislostní stromy syntaktickými funkcemi (v různých verzích jsou různé, proto zde prezentujeme kompromisní řešení), bezprostředněsložkové stromy kategoriemi (lexikálními, n. funkčními); (v různých verzích jsou různé, proto zde prezentujeme kompromisní řešení), přičemž terminální uzly mají takové kategorie, které jsou „čitelné“ pro inserci jednotek z lexikonu. Závislostní strom (b) je typický strom závislostní gramatiky, bezprostředněsložkový strom (b) je představen ve stylu tzv. ↗bare phrase structure (✍Chomsky, 1995), kdy slova sama reprezentují rysy uzlů. Proto se objevují teoretické diskuse, zda ↗MP, který v zatím poslední fázi tyto struktury nabízí, není vlastně závislostní syntax; viz ✍Jayaseelan (2008), ✍Osborne & Putnam ad. (2011), srov. také např. ✍Imrényi (2013).

Stromy, ať už závislostní n. bezprostředněsložkové, ukazují explicitně víceznačnost sekvencí, která neplyne z víceznačnosti elementů (slov, morfémů), z nichž je tato sekvence složena. Typickým příkladem je NP (3) příjezd přátel z města (✍Uhlířová, 1987). Bezprostředněsložkové stromy ukazují hierarchii složek, z nichž je tato NP složena, a vynucují tak podle toho i sémantickou interpretaci NP:

Strom (3a):

‘přátelé přijeli z města’

Strom (3b):

‘přijeli přátelé, kteří žijí ve městě’

Naproti tomu NP (4) příjezd přátel do města, které se v povrchové syntaxi liší od (3) jen různou předložkou, má dostupnou sémantickou interpretaci, které odpovídá pouze struktura reprezentovaná stromem (3a). To ukazuje, že stromy v podobě, ve které je z důvodů snadného pochopení role d. pro identifikaci konstituentů uvádíme, jsou explanatorně slabé. (Nadto IC‑analýza využívající bezprostřední d. nic neříká o morfologických tvarech konstituentů, takže stromy by měly vypadat nikoli tak, jak je uvádíme, tj. s morfologií, např. ve stromě (3a), která je v tomto stromě zadarmo, ale tak, aby obsahovaly víc uzlů, než je uzlů reprezentujících IC, ale taky třeba uzly zodpovědné za přidělení genitivu a singuláru oběma NP.)

O relevantnosti pořadí konstituentů ve stromě pro sémantickou interpretaci svědčí NP (5) příjezd z města přátel, což je NP se stejným lexikálním materiálem jako NP (3) příjezd přátel z města, ale s jiným slovosledem: Zatímco NP (3) reprezentují dva stromy (3a) a (3b), NP (5) reprezentuje jen jeden strom (5):

Strom (5):

Tento strom ukazuje, že NP (5) poskytuje interpretaci, kterou lze parafrázovat např. takto: ‘příjezd z města, které je město přátel’, tj. na rozdíl od NP (3) bez uzlu pro toho, kdo přijel; interpretace odpovídající interpretaci, kterou poskytuje pro věty (3) strom (3a), tj. ‘přátelé přijeli z města’ je dostupná jen velmi obtížně, zjevně proto, že konstituent přátel je lokálně hodně vzdálen od slovesa.

Pro přiblížení se stromů cíli být empiricky adekvátní reprezentací struktury přinesly základní prostředky vedle vztahu d. a dalších využívaných, ale v našich stromech neužitých strukturních vztahů mezi uzly matka – dcera (viz ↗matka v syntaktickém stromě, ↗dcera v syntaktickém stromě), jsoucích k dispozici v závislostních i bezprostředněsložkových stromech), vztah sestra – sestra (viz ↗sestra v syntaktickém stromě), ale zvl. nejdůležitější vztah, označovaný termínem ↗c‑komando (c‑comand), které jsou k dispozici jen v bezprostředněsložkových stromech. Nadto mnohé teorie/subteorie/hypotézy navrhly různé verze struktury fráze; pro ilustraci uvádíme některé:

(a) ↗X‑bar teorie, která (v své silné verzi) kanonizovala místo zde užívané dvojrovinné struktury fráze strukturu fráze trojrovinnou (s komplementem, tj. sestrou hlavy, a specifikátorem, tj. sestrou bar-projekce hlavy), srov. strukturální disambiguaci VP (6) rozbít obraz v předsíni:

Strom (6a):

‘rozbít obraz, a to udělat v předsíni’

Strom (6b):

‘rozbít obraz, který se nacházel v předsíni’

(b) ↗funkční kategorie a s nimi spojené ↗rozšířené projekce, reprezentující hierarchii lexikálních projekcí (LP) a ve stromě nad nimi funkčních projekcí (FP) a derivující nejen frázovou strukturu, ale (více n. méně úspěšně) i morfologickou formu konstituentů. Strom (7) ukazuje ve formátu silné verze X‑bar syntaxe hierarchii LP a (relevantní) FP, stromy (8) ukazují analýzu NP v modelu bez FP (8a) a s FP (8b), uvádějíce jen hierarchii D(et) a NP, strom (8c) pak ukazuje hierarchii LP a (relevantní) FP v DP, strom (9) ukazuje hierarchii LP a FP v Deg(ree)P a současně ukazuje, že FP jsou spojeny s pohybem (zde tzv. head to head movement):

Strom (7):

Strom (8a):        Strom (8b):

Strom (8c):

Strom (9):

(c) ↗prázdné kategorie – (e)mpty, z nichž jsou pro stromy relevantní ty, které jsou – v dnes mainstreamové analýze – kopie fráze, která se posunula ve struktuře (z různých důvodů) ve stromě výše, a vytvářejí koindexovaný řetěz; A-pohyb a A'-pohyb viz ↗A-pozice; viz také ↗raising, ↗kontrola aj. Strom (10) reprezentuje typický strom s řetězem kopií (copy) pro větu Petr slíbí přijít a současně ukazuje styl derivace morfologické formy obou sloves:

Strom (10):

(d) „Wortsyntax“, tj. analýza vnitřní struktury slov stejným mechanismem jako analýza frází víceslovných (styl takové analýzy navrhl také č. lingvista ✍Toman, 1987). Strom (11) ukazuje strukturu adjektiva (viz taky ↗nanosyntax, ↗DM).

Strom (11):

(e) bare phrase structure, navržená ✍Chomským (1995), související s nově zavedenou operací ↗merge, která znamená – z hlediska struktury projekcí – odstranění nevětvících se uzlů a odstranění bar‑roviny projekce (a tedy i specifikátoru). Obrázek 12 ukazuje tuto redukci schematicky:

Obrázek 12: