1. V tradiční syntaxi nenoremní směšování / křížení forem doplnění dvou sloves, která mají stejný, podobný n. protichůdný význam. Např. sloveso přihlížet má správné doplnění předložkovou skupinou k něčemu, ale pod vlivem formy doplnění významově podobného slovesa dívat se na něco vzniká u slovesa přihlížet nová forma doplnění na něco, tj. přihlížet na něco. Z hlediska preskriptivní gramatiky je doplnění vzniklé k. gramaticky nesprávné (a tedy opravitelné): *Dokoupilovi pokračovali na opravě stodoly → Dokoupilovi pokračovali v opravě stodoly, n. Dokoupilovi pracovali na opravě stodoly. Někdy se nové doplnění vzniklé k. postupně gramatikalizuje a preskriptivní popisy ho mohou prohlásit za gramaticky správné: předcházet něčemu (místo pův. předcházet něco), zamezit něčemu (místo pův. zamezit něco). Viz též ↗anakolut, ↗apoziopeze, ↗atrakce, ↗řízenost, ↗ zeugma.

2. Zkřížení dvou synonym nebo slov sémanticky blízkých, vzácně dvou antonym, jehož výsledkem je nový tvar. Formální podobnost (viz ↗paronymie) obou kontaminovaných slov není nezbytná, ale může kontaminaci usnadnit. Např. č. hov. krapka (vody) vzniklo k. slov kapka a krapet, č.hov. expr. cavyky ‘okolky, průtahy, drahoty’ k.č. st. cáry ‘hluk, povyk, okolky’ a povyk, č. st. čerý ‘tmavý’ k. kniž. šerý ‘tmavý, tmavě zbarvený’ a černý, č. dial. beznaboh ‘nevěrec, bezbožník’ k. neznaboh tv. a adj. bezbožný ‘nevěřící v boha’, č.dial. (valaš.) chlomáznúť ‘dát pohlavek’ k. chlópať ‘tleskat, plácat’, ‘bít’ a máznúť ‘mrštit, praštit (něčím o zeď)’, č.dial. (valaš.) habrlochy ‘staré obnošené šaty’ k. brloch (s ‑ch oproti spis. ‑h snad podle pelech) a háby ‘chatrné šaty’, č. dmýchati ‘vhánět vzduch, foukat’ k. říd. dmuchati tv. a dýchati, č. hov. krompáč k.něm. dial. Krampen ‘krumpáč’ a domácího kopáč aj. Původně nejspíš pouhé přeřeknutí, jež vzniklo podvědomým zkřížením slov, časté jsou však i případy vědomé, úmyslné k., často žertovné, užívané rovněž jakožto specifický stylistický prostředek, popř. ↗slovní hříčka, srov. b. сканапéйка < скамéйка ‘lavička’ + канапé ‘pohovka’, něm. Kurlaub < Kur ‘léčba’ + Urlaub ‘dovolená’, Medizyniker < Mediziner ‘medik’ + Zyniker ‘cynik’, angl. hov. brunch ‘vydatná přesnídávka’ < breakfast ‘snídaně’ + lunch ‘oběd’; viz ↗lidová etymologie. Případy k. dvou antonym jsou málo časté, např. pozdnělat. grevis ‘těžký’ je výsledkem k. gravis tv. a levis ‘lehký’. K. může někdy vést i k zániku jednoho ze dvou slov, jejichž k. vzniká slovo nové, případně ke ztrátě jednoho z významů slova, např. p. pestka ‘pecka’ je výsledkem k. pecka (to je doloženo v stp. s významem ‘pecka’, v současném spis. jazyce v tomto významu chybí) a kostka ‘kůstka, kostička’ (ve stp. kostka znamená ještě i ‘pecka’, v současné polštině již ne).

Působení k. je zřejmé již ve starších fázích vývoje jazyků, v psl. a ie.; k. využívá etymologie zejm. k objasnění slov etymologicky neprůhledných. Např. iniciální r‑ v psl. substantivu ⁺rysь (č. rys), z pův. ie. ⁺luk's(n)is‑ ‘rys’, je výsledkem k. s psl. ⁺rysъ ‘ryšavý’ (pokud tu ovšem nedošlo k záměně r – l z tabuových důvodů; viz ↗tabu). Č. žhavý, žhnout ap. (z pův. ⁺geg^wh‑) a dehet, dehtový apod. se vyvozují ze stejného ie. kořene ⁺d(h)eg^wh‑; sl. podoba ⁺geg^wh‑ se vysvětluje k. ie. ⁺d(h)eg^wh‑ s ie. koř. ⁺g^wher‑ ‘hořet’.