Typ formálního jazyka v ↗Chomského hierarchii gramatik a jazyků, nazývaný také jazykem typu 1. Je generovatelný formální ↗kontextovou gramatikou a rozpoznávatelný tzv. lineárně omezeným automatem. Slova (řetězce znaků terminální abecedy) v k.j. mohou být obecně složitější než v ↗jazycích bezkontextových, které se vyznačují nejvýše neomezeným zapouštěním svých řetězců; k.j. totiž mohou obsahovat i nezapouštějící struktury typu a₁, a₂, …, a_n, b₁, b₂, …, b_n, kde prvky a_i a b_i jsou spolu v syntaktickém vztahu, a struktury neprojektivní, v nichž se mezi členy syntagmatu c₁ a c₂ nachází (slovosledně) prvek, který není podřízený ani c₁, ani c₂. Tyto možnosti k.j. jsou dány tím, že ↗kontextové gramatiky dokážou na rozdíl od ↗bezkontextových gramatik přehazovat symboly v průběhu derivace. Tak např. jazyk aⁿbⁿcⁿ, kde a, b, c jsou symboly jeho vstupní abecedy, n je přirozené číslo ≥ 0, je jazyk kontextový, a nikoli bezkontextový, což je dáno přítomností třetího symbolu, c (jazyk aⁿbⁿ je totiž bezkontextový). Obecně každý jazyk typu aⁿbⁿcⁿ, aⁿbⁿcⁿdⁿ, aⁿbⁿcⁿdⁿeⁿ atd. je k.j. K.j. zahrnují co do vnitřní složitosti slov všechny přirozené jazyky a představují tak horní mez strukturní složitosti přirozených jazyků.