Podle tradiční představy jazyk vzešlý z ↗pidžinu. Stejně jako pidžin je tak výsledkem ↗míšení dvou nebo více výrazně zjednodušených jazyků. Od pidžinu se liší tím, že je ↗mateřským jazykem určitého jazykového společenství. Tradičně se má za to, že v klasických podmínkách velkých farem a plantáží i v důlních oblastech a sídlištích poblíž obchodních a hospodářských center se stabilizovaný a rozvinutý pidžin ve smíšených rodinách domorodců a potomků zavlečených otroků postupně stal jejich jazykem mateřským. V důsledku dalšího rozvinutí k. a jeho rostoucí prestiže některé kreoly získaly oficiální status. K nejznámnějším kreolům patří haitský n. jamaický k., resp. k. na Kapverdských ostrovech; ke kreolům na bázi angličtiny a němčiny srov. ✍Viereck & Viereck(ová) ad. (2004:217–223), ke kreolům obecně srov. ✍Michaelis(ová) & Maurer ad. (eds.) (2013). Pidžiny s vazbou na portugalštinu, angličtinu, francouzštinu n. holandštinu při kreolizaci, tj. posunu pidžinu v kreol, dále proměňují gramatický a zčásti i fonologický systém jazyka či jazyků, na jejichž základě vznikly. Rozšíření komunikačních sfér i funkcí odpovídá i rozvinutí stavby kreolu a jeho slovní zásoby a proměně ve standardní jazyk. ✍Hall (1962) tak dokonce postuluje cyklus: standard > pidžin > kreol > post-kreol > nový standard, tj. vývoj od akrolektu standardu koloniálního jazyka přes mezolekt až k basilektu stabilizovaného kreolu, který představuje nový standard.

Pidžiny a kreoly v Oceánii, Americe i Africe začala popisovat romanistika, v jejímž rámci je této problematice věnována obsáhlá literatura, která si povšimla rozšíření analogických rysů pidžinů a kreolů: základní slovosled SVO (subjekt-slovesný predikát-objekt) s omezenou flexí a minimální derivací, v NP (nominální frázi) potlačení pádu a rodu a převaha pořadí adjektivum-substantivum, ve VP (verbální frázi) preverbální umístění negační částice, obdoby při vyjadřování kategorií času, způsobu a aspektu zpravidla indikovaných částicemi, ale i intenzifikace reduplikací, dvouslabičnost slov, lexikální parafráze aj.

Jako překonaná se jeví teorie monogeneze pidžinů a kreolů, jež měly vzejít ze středozemní ↗lingua franca, již evropští obchodníci rozšířili do západní Afriky, kde vznikl p. na bázi portugalštiny, jenž se s koloniální expanzí rozšířil dál do karibské oblasti i do oblasti Indického oceánu, Číny a na Filipíny (✍Whinnom, 1965; ✍Matras, 2009: 284). Analogické rysy pidžinů a kreolů u druhé a třetí generace mluvčích vysvětluje ✍Bickerton (1981) s odvoláním na N. Chomského tím, že vznik kreolů se řídí vrozenými jazykovými biorytmy mluvčích, tedy jakýmsi „bioprogramem“, což odmítají např. ✍Lefebvre(ová) & Lumsden (1989). Monogenetickou i univerzální teorii odmítají i ✍Thomason(ová) & Kaufman (1988), kteří poukazují na značnou typologickou variaci v širokém spektru pidžinů a kreolů. Proti Bickertonově hypotéze mluví např. pidžin harim motu na Nové Guiney, který má základní slovosled OSV, a uvést je možno i další protipříklady (v detailu viz zvl. ✍Michaelis(ová) & Maurer ad. (eds), 2013). Zmíněné paralely pidžinů a kreolů by tak bylo možno vyložit i funkční redukcí (✍Matras, 2009:284), tj. omezením mluvčích na elementární výrazové prostředky v důsledku obdobných sociokulturních podmínek a principů vzniku pidžinů a kreolů, tj. zjednodušením gramatické stavby mateřského jazyka, jak k němu dochází při mluvení na děti (↗baby talk) n. při mluvení na cizince (↗foreigner talk). Naproti tomu přebírání lexika koloniálních jazyků spjaté se zjednodušením jejich gramatické stavby je postup obdobný postupu při osvojování cizího jazyka, k němuž ti, co se ho učí, mají jen limitovaný přístup a jejichž osvojování jazyka z nějakého důvodu na určité úrovni ustrne a petrifikuje se (srov. příklad gastarbajtrdojč; viz ↗pidžin). Naproti tomu ✍Lefebvre(ová) (2004) vychází z předpokladu, že kreoly vznikly „relexifikací“ substrátového jazyka, po níž následuje strukturní reanalýza a dialektální rozrůznění, a v tomto smyslu vychází z jiného konceptu kreolizace. Opakovaně citovaný příklad Hauzmajstrová pucovala na gonku pantátůf šláfrok (✍Schuchardt, 1886:85) by se tak dal interpretovat jako relexifikace a první stupeň kreolizace. Na ↗substrát při vzniku kreolů kladou důraz i ✍Winford & Migge(ová) (2007), zatímco ✍Mulwene (1996) zpochybňuje, že pidžiny a kreoly jsou v rámci jazykového kontaktu specifické, akcentuje jejich ↗superstrát a vyzývá k diferencované analýze jednotlivých kreolů v procesu jejich vícegeneračního formování.