KREOL  (kreolština, kreolský jazyk)

Základní

Podle tradiční představy jazyk vzešlý z ↗pidžinu. Stejně jako pidžin je tak výsledkem ↗míšení dvou nebo více výrazně zjednodušených jazyků. Od pidžinu se liší tím, že je ↗mateřským jazykem určitého jazykového společenství. Tradičně se má za to, že v klasických podmínkách velkých farem a plantáží i v důlních oblastech a sídlištích poblíž obchodních a hospodářských center se stabilizovaný a rozvinutý pidžin ve smíšených rodinách domorodců a potomků zavlečených otroků postupně stal jejich jazykem mateřským. V důsledku dalšího rozvinutí k. a jeho rostoucí prestiže některé kreoly získaly oficiální status. K nejznámnějším kreolům patří haitský n. jamaický k., resp. k. na Kapverdských ostrovech; ke kreolům na bázi angličtiny a němčiny srov. ✍Viereck & Viereck(ová) ad. (2004:217–223), ke kreolům obecně srov. ✍Michaelis(ová) & Maurer ad. (eds.) (2013). Pidžiny s vazbou na portugalštinu, angličtinu, francouzštinu n. holandštinu při kreolizaci, tj. posunu pidžinu v kreol, dále proměňují gramatický a zčásti i fonologický systém jazyka či jazyků, na jejichž základě vznikly. Rozšíření komunikačních sfér i funkcí odpovídá i rozvinutí stavby kreolu a jeho slovní zásoby a proměně ve standardní jazyk. ✍Hall (1962) tak dokonce postuluje cyklus: standard > pidžin > kreol > post-kreol > nový standard, tj. vývoj od akrolektu standardu koloniálního jazyka přes mezolekt až k basilektu stabilizovaného kreolu, který představuje nový standard.

Pidžiny a kreoly v Oceánii, Americe i Africe začala popisovat romanistika, v jejímž rámci je této problematice věnována obsáhlá literatura, která si povšimla rozšíření analogických rysů pidžinů a kreolů: základní slovosled SVO (subjekt-slovesný predikát-objekt) s omezenou flexí a minimální derivací, v NP (nominální frázi) potlačení pádu a rodu a převaha pořadí adjektivum-substantivum, ve VP (verbální frázi) preverbální umístění negační částice, obdoby při vyjadřování kategorií času, způsobu a aspektu zpravidla indikovaných částicemi, ale i intenzifikace reduplikací, dvouslabičnost slov, lexikální parafráze aj.

Jako překonaná se jeví teorie monogeneze pidžinů a kreolů, jež měly vzejít ze středozemní lingua franca, již evropští obchodníci rozšířili do západní Afriky, kde vznikl p. na bázi portugalštiny, jenž se s koloniální expanzí rozšířil dál do karibské oblasti i do oblasti Indického oceánu, Číny a na Filipíny (✍Whinnom, 1965; ✍Matras, 2009: 284). Analogické rysy pidžinů a kreolů u druhé a třetí generace mluvčích vysvětluje ✍Bickerton (1981) s odvoláním na N. Chomského tím, že vznik kreolů se řídí vrozenými jazykovými biorytmy mluvčích, tedy jakýmsi „bioprogramem“, což odmítají např. ✍Lefebvre(ová) & Lumsden (1989). Monogenetickou i univerzální teorii odmítají i ✍Thomason(ová) & Kaufman (1988), kteří poukazují na značnou typologickou variaci v širokém spektru pidžinů a kreolů. Proti Bickertonově hypotéze mluví např. pidžin harim motu na Nové Guiney, který má základní slovosled OSV, a uvést je možno i další protipříklady (v detailu viz zvl. ✍Michaelis(ová) & Maurer ad. (eds), 2013). Zmíněné paralely pidžinů a kreolů by tak bylo možno vyložit i funkční redukcí (✍Matras, 2009:284), tj. omezením mluvčích na elementární výrazové prostředky v důsledku obdobných sociokulturních podmínek a principů vzniku pidžinů a kreolů, tj. zjednodušením gramatické stavby mateřského jazyka, jak k němu dochází při mluvení na děti (baby talk) n. při mluvení na cizince (foreigner talk). Naproti tomu přebírání lexika koloniálních jazyků spjaté se zjednodušením jejich gramatické stavby je postup obdobný postupu při osvojování cizího jazyka, k němuž ti, co se ho učí, mají jen limitovaný přístup a jejichž osvojování jazyka z nějakého důvodu na určité úrovni ustrne a petrifikuje se (srov. příklad gastarbajtrdojč; viz ↗pidžin). Naproti tomu ✍Lefebvre(ová) (2004) vychází z předpokladu, že kreoly vznikly „relexifikací“ substrátového jazyka, po níž následuje strukturní reanalýza a dialektální rozrůznění, a v tomto smyslu vychází z jiného konceptu kreolizace. Opakovaně citovaný příklad Hauzmajstrová pucovala na gonku pantátůf šláfrok (✍Schuchardt, 1886:85) by se tak dal interpretovat jako relexifikace a první stupeň kreolizace. Na ↗substrát při vzniku kreolů kladou důraz i ✍Winford & Migge(ová) (2007), zatímco ✍Mulwene (1996) zpochybňuje, že pidžiny a kreoly jsou v rámci jazykového kontaktu specifické, akcentuje jejich ↗superstrát a vyzývá k diferencované analýze jednotlivých kreolů v procesu jejich vícegeneračního formování.

Rozšiřující
Literatura
  • Bickerton, D. Pidginization and Creolization. Language Acquisition and Language Universals. In Valdman, A. (ed.), Pidgin and Creole Linguistics, 1977, 49–69.
  • Bickerton, D. Roots of Language, 1981.
  • Hall, R. J. The Life Cycle of Pidgin Language. Lga 11, 1962, 151–156.
  • Hall, R. J. Pidgin and Creole Languages, 1966.
  • Hjelmslev, L. Charactères graimmaticaux des langues créoles. In Congrès International des sciènces anthropologiques, comptes-rendues de la 2e session, 1938, 373.
  • Holm, J. & S. Michaelis. (eds.) Contact Languages. Critical Concepts in Language Studies 2, 2009.
  • Hymes, D. Pidginization and Creolization of Languages, 1972.
  • Kouwenberg, S. & J. V. Singler. (eds.) The Handbook of Pidgin and Creole Studies, 2008.
  • Lefebvre, C. & J. Lumsden. Numéro spécial: La créolisation, La revue canadienne de linguistique 34, 1989, 247–376.
  • Lefebvre, C. Coordinating Constructions in Fongbe with Reference to Haitian Creole. In Haspelmath, M. (ed.), Coordinating Constructions, 2004, 123–164.
  • Manessy, G. Créoles, pidgins, variétés véhiculaires, 1995.
  • Matras, Y. Language Contact, 2009.
  • Michaelis, S. & P. Maurer ad. (eds.) Atlas and Survey of Pidgin and Creole Languages, 2013.
  • Mulwene, S. S. The Founder Principle in Creole Genesis. Diacronica 13, 1996, 83–134.
  • Schuchardt, H. Slawo-Deutsches und Slawo-Italienisches, 1886.
  • Schuchardt, H. The Lingua Franca. Zeitschrift für Romanische Philologie 33, 1909, 441–461.
  • Thomason, S. G. & T. Kaufman. Language Contact, Creolisation, and Genetic Linguistics, 1988.
  • Trost, P. Der tschechisch-deutshe Makkaronismus. WSA 6, 1980, 273–279.
  • Valdman, A. & A. Highfield. (eds.) Theoretical Orientation in Creole Studies, 1980.
  • Viereck, W. & K. Viereck ad. Encyklopecký slovník anglického jazyka, 2004.
  • Whinnom, K. The Origins of the European-based Creoles and Pidgins. Orbis 14, 1965, 509–527.
  • Winford, D. & B. Migge. Substrate Influence on the Emergence of the TMA Systems of the Surinamese Creoles. Journal of Pidgin and Creole Languages 22, 2007, 73–99.
  • Zima, P. Are There Empiricaly-based Universal Features of Language Creolization? Philologica Pragensia 32, 1989, 152–162.
  • Zima, P. & M. Nekula. Kreol. In ESČ, 2002, 237 (text byl východiskem stávající úpravy hesla).
Citace
Petr Zima, Marek Nekula (2017): KREOL. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/KREOL (poslední přístup: 21. 11. 2024)

Další pojmy:

kontaktová lingvistika

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka