Vyjádření (přesného či jen přibližného) množství objektů pomocí ↗kvantifikátorů. K. je významná především pro sémantiku věty, přičemž zásadní význam zde má vzájemné pořadí ↗kvantifikátorů obecných a ↗kvantifikátorů existenčních, srov. pravdivost vět: Každé dva body určují jednu přímku (= ‘pro každou dvojici bodů existuje jedna přímka taková, že platí: přímka prochází těmito dvěma body’; tvrzení je v aktuálním světě pravdivé) × Jednu přímku určují každé dva body (= ‘existuje jedna přímka taková, že pro každou dvojici bodů platí: přímka prochází těmito dvěma body’; tvrzení je v aktuálním světě nepravdivé). Podobné příklady je možno najít i mimo matematický kontext, srov. věty: Mnoho lidí čte málo knih (= ‘mnoho lidí je takových, že každý z nich čte málo knih’) × Málo knih čte mnoho lidí (= ‘málo knih je takových, že je čte mnoho lidí’). Dosah (skopus) kvantifikátorů je v č. (i v jiných jaz.) v bezpříznakových případech určen ↗AČ věty. Na vztah k. a AČ upozornil ve světovém měřítku poprvé ✍Sgall (1972) a celá problematika potom byla rozpracována v jeho skupině (zejm. Sgallem a Hajičovou). V rámci modelu ↗DVS popsal k. a kvantifikátory v č. např. ✍Hlavsa (1975). Viz též ↗kvantifikátor, ↗existenční kvantifikátor, ↗univerzální kvantifikátor.