V tradiční slovotvorbě proces tvoření kompozit přechodného typu // kvazikompozit // nepravých kompozit spojením vlastního kořenného morfému a morfému přechodného charakteru, tj. ↗radixoidu, ↗prefixoidu nebo ↗sufixoidu; viz také ↗afixoid. V současné slovní zásobě č. lze zaznamenat nárůst tvoření k., zejména u slov nových a přejatých: velkopodnikatel, prvovýroba, euroskeptik, tvarosloví, plastovod, kafkolog. Skutečná kompozita a kvazikompozita jsou strukturně podobné útvary (spojuje je kompozitnost tvoření), status, funkce a sémantika jejich komponentů se však liší: podle charakteru slovotvorných morfémů by tedy bylo důsledné odlišovat typy tvoření (kompozitního, derivačního a typů přechodných, hraničních) na škále: ↗kompozice čistá – ↗kompozice derivační – ↗kvazikompozice. Vést mezi nimi hranici však bývá u konkrétních pojmenování mnohdy obtížné a nejednoznačné. Jejich přechodnost a nevyhraněnost se odráží i v nejednotnosti terminologické.