Z etymologického pohledu slova latinského původu, která byla přejata do češtiny a integrovala se do její slovní zásoby. Přímé kontakty č. s latinou sice (na rozdíl od řečtiny) ve středověku existovaly, množství latinismů bylo nicméně zprostředkováno jinými jazyky, nejčastěji němčinou (viz ↗germanismy), event. románskými jazyky (viz ↗romanismy). Viz také ↗vliv latiny na češtinu.

1. Č. obohacovala své lexikum o latinské výpůjčky od nejstarších fází svého vývoje. Na přelomu 13. a 14. stol. lze ovšem rozšiřování č. lexika „sledovat jen v těch významových okruzích, které se uplatnily v tehdejších zápisech. Je to především náboženská terminologie a pak civilizační vrstva slovní zásoby související s pokročilejším stupněm feudálního společenského řádu“ (✍Šlosar & Večerka ad., 2009:41). Z latiny se přitom přejímalo buď přímo, n. prostřednictvím němčiny (viz ↗germanismy), v řadě případů byla latina rovněž prostředníkem a přejaté lexémy jsou původu řeckého (viz ↗grécismy). Do stč. slovní zásoby se v této době dostaly l. do:

A) náboženské terminologie, např. anjel, anděl ‘boží posel’ (< lat. angelustv. řeckého původu), evanjelium, evangelium ‘vylíčení života a skutků Ježíše Krista’ (< střlat. euangeliumtv.ř. původu), biřmovati ‘udělovat jednu ze svátostí’ (< lat. firmāre ‘upevňovat, utvrzovat’ prostřednictvím střhn. firmentv.), apoštol ‘jeden z dvanácti učedníků Kristových’ (< lat. apostolustv. < ř. ἀπόστολος ‘vyslanec’), hostie ‘mešní chléb, oplatka’ (< lat. hostia ‘oběť, která byla předkládána bohům jako prosba o vítězství nad nepřáteli’), advent ‘doba čtyř týdnů před Vánocemi, doba očekávání narození Krista’ (< lat. adventus ‘příchod’), ceremonie/cerimonie ‘církevní obřad’ (< střlat. caerimōnia ‘posvátná úcta, posvátný obřad’), breviář ‘kniha modliteb’ (< lat. breviārium ‘stručný přehled, výtah’), abatyšě ‘abatyše, představená kláštera’ (< střlat. abbatissatv.), papež ‘hlava křesťanské církve’ (k lat. pāpa ʻotec, později duchovní otec, biskup, papež’ patrně prostřednictvím stbavor. pāpes < sthn. bābestv.), letanie/litanie ‘druh modlitby’ (< střlat. litanīatv. < ř. λιτανεία ‘prosba’), mšě ‘mše’ (< lat. missatv.), oltář (< k střlat. altāretv. patrně prostřednictvím sthn. altāri), klášter (k lat. claustrumtv. prostřednictvím střhn. kloster ‘klášter’), žalm ‘posvátný starozákonní zpěv’ (< střlat. psalmustv.ř. původu, prostřednictvím sthn. salm) a mnoho dalších;

B) lékařské terminologie, např. podagra ‘dna’ (< lat. podagratv. původem z řečtiny), klister, klistr, klistera ‘klystýr’ (k lat. clystēr ‘nálev’ něm. prostřednictvím), gargarisma ‘kloktadlo’ (< střlat. gargarismatv.), nátura ‘podstata, povaha’ (< lat. nātūra ‘příroda; povaha, přirozenost’) aj.;

C) terminologie přírodních věd, a to do terminologie mineralogie, např. alabastr ‘sádrovec’ (< lat. alabastrumtv. řeckého původu), galaktid ‘světlý kámen, vápenec’ (< střlat. galactitestv.), citrín ‘kámen žluté barvy’ (k střlat. citrinus ‘žlutý’), diamant ‘diamant’ (< střlat. diamas, gen. diamantis, něm. prostřednictvím) aj., do terminologie botaniky, např. aloe ‘tučnolistá rostlina, aloe’ (< lat. aloē < ř. ἀλόη ‘cizokrajná rostlina’), fiola, fiala ‘drobná voňavá květina’ (< lat. violatv. prostřednictvím sthn. vīole), lilie (< lat. līliumtv.) aj.;

D) terminologie související s rozvojem v oblasti administrativně‑právní (ve 14. stol), jako interdikt ‘církevní trest, klatba’ (< interdictum ‘zákaz’), majestát ‘vznešenost, panovnická moc’ (< lat. maiestās ‘velikost, výsostnost’), ciesař (< vl. jm. Caesar prostřednictvím gót. kaisar), persona ‘osoba, jedinec’ (< lat. persōnatv.) aj.;

E) slovní zásoby z oblasti běžného života německým prostřednictvím, např. cihla ‘stavební materiál’ (< lat. tēgula ‘taška’ prostřednictvím střhn. ziegel ‘cihla’), kuchyně (k vlat. cucīna prostřednictvím sthn. chuhchinatv.) aj.

2. Mnoho slov latinského původu proniklo v průběhu 15.–17. stol.:

A) do terminologie školské, jako akademia vzdělávací ‘zařízení’ (< lat. Academia < ř. Ἀκαδήμεια ‘háj poblíž Atén, v němž Platón přednášel svým žákům’), autor ‘tvůrce’ (< lat. auctortv.), docent ‘vyučující na vysoké škole’ (< lat. docens ‘učící’ k docēre ‘učit’), rektor ‘správce, ředitel školy’ (< střlat. rēctortv.) aj.;

B) do terminologie administrativní a právní, např. akta (< lat. ācta ‘úřední spisy’), appelací (< střlat. appellatiō ‘předvolání, obsílka’), audiencí (< lat. audientia ‘slyšení’), exekucí (< lat. exsecūtiō ‘vykonání, provedení’), kvartál (< střlat. quārtāletv. k lat. quārtus ‘čtvrtý’), mandát (< střlat. mandātum ‘příkaz; pravomoc’) aj.;

C) do běžného jazyka, jako např. kalendář (< střlat. calendariumtv. prostřednictvím něm. Kalender), formule ‘vzorec, obrazec, výraz’ (< lat. formula ‘podoba, pravidlo, předpis’), globus (< lat. globus ‘koule’), orloj ‘hodiny, měřidlo a ukazatel času, později zvl. hodiny mechanické (natahovací)’ (< lat. hōrologium ‘sluneční nebo vodní hodiny’ ř. původu, snad prostřednictvím střhn. ōrleitv.), registr ‘rejstřík, seznam, soupis; záznam’ (< střlat. registrumtv.) aj.

Prostřednictvím moderních evropských jazyků se do č. doslalo velké množství původem latinských slov, vedle vědecké terminologie jsou to slova z nejrůznějších tematických oblastí, mnohé z nich byly vytvořeny uměle na bázi latiny a/nebo řečtiny (viz ↗grécismy): např. oblast společensko‑politická (aspekt, asertivita, reputace, reprodukce, republika, senát, kongres, revoluce, byrokracie, imperium, prezident, ministr, provincie, gubernie, kontinent aj.), oblast obchodně‑právní (konsorcium, konsensus, statut, restituce, konkurence, nomenklatura, norma aj.), oblast umělecko‑kulturní (literatura, beletrie, poezie, próza, sonet, fólie, artefakt, artista aj.) a mnoho dalších.

Latinské termíny se zčásti prosadily i v jazykovědě, jako např. názvy pádů (nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ, lokál, instrumentál), názvy kategorií čísla (singulár, plurál, duál), dále různé slovesné kategorie infinitiv, prézens, perfektum, préteritum, imperfektum, imperativ, konjunktiv, aktivum, pasivum, názvy hlásek konsonant, vokál, sonanta, aspiráta, velára aj.

V internacionalismech tvořených na bázi latiny vykazují nezanedbatelnou frekvenci výskytu některé lat. prefixy, např. ab‑ (< lat. ab ‘od’): absolutní, ablativ, absolvovat, absorbovat, absurdní aj.; a(d)‑ (< lat. ad ‘k, při’): adaptovat, adheze, adoptovat, asimilovat, aparát aj.; de‑ (< lat. dē ‘od, z’, často má v těchto prefixátech význam opaku): degenerace, deminutivum, demonstrace, decentralizace, demobilizace, degradace aj.; e(x)‑ (< lat. ex ‘vy‑, z‑’, ve vztahu k osobám ‘bývalý’): excelovat, expedice, experiment, explikace, exkrement, …; exministr, exprezident aj.; in‑ (< lat. záporka in‑): incest, incident, ilegální (< in‑ + lēgālis ‘zákonný’), imbecil, iracionální aj.; pre‑ (< lat. prae ‘před, pro’): preambule, precedens, prenatální, preferovat, preparát aj; pro‑ (< lat. prō ‘pro, za’): prokurátor, prokonsul, prorektor, proděkan aj.; re‑ (< lat. re‑ ‘opět, znovu; zpět’): reprodukce, renovace, recyklovat, reduplikace, regrese, restaurace (‘opětovné nastolení’), revokace aj.; sub‑ (< lat. sub ‘pod’): substance, subjekt, subvence, submisivní, substituce aj.; super‑ (< lat. super ‘nahoře, nad, přes’): superlativ, superkritický, superstrát, supernova, supervizor aj.; ultra‑ (< lat. ultrā ‘nad, přes, dále než’): ultramarín, ultramikroskop, ultramontanismus aj. Některé z těchto prefixů se uplatňují nověji i při tvorbě derivátů od slov domácího, resp. nelatinského původu: exmanžel, restartovat, subdodavatel, subtropický; supervýhodný, superlevný, supermarket, superman, ultralehký, ultrapravicový, ultrafialový, ultrakrátký, ultratenký, ultrazvuk aj.

Vliv latiny se projevuje i v některých (dnes převážně už knižních) ustálených spojeních vycházejících z římských reálií, např. deus ex machina, divide et impera, sine ira et studio, de facto, de iure apod.