Abstraktní formálně‑významová jednotka ↗lexikonu nadřazená všem svým konkrétním manifestacím v jazykových projevech, u ohebných slov zahrnující celé paradigma (miluji, miloval jsem, budu milovat ...; dívka, dívky, dívkou ...). Konkrétní manifestace l. bývá označována jako lex (srov. ↗type‑token). Pro potřeby lexikologicko‑lexikografického popisu bývá l. zastoupen reprezentativním tvarem, u jmen zpravidla nom. sg., u sloves inf. (srov. ↗lemma). V různých pojetích je jeden l. spojován (✍Cruse, 2006:92) s abstrakcí: (a) pouze jednoho významu jedné formy, (b) všech významů jedné formy v rámci ↗polysémie, (c) všech významů jedné formy v rámci polysémie i ↗homonymie.

V č. prostředí abstrakci polysémní jednotky nazývají někteří lingvisté termínem hyperlexém, její jednotlivé monosémní složky pak označují jako lexie (tak zejména Filipec v ✍Člex, 1985); časté je též pouhé popisné rozlišení polysémní lexém × monosémní lexém (např. ✍Čermák, 2010).

Většinou synonymně s termínem l. se užívá termín lexikální jednotka (LJ), synonymně s termínem lexie termín základní lexikální jednotka (ZLJ). LJ mohou být jednoslovné i víceslovné (víceslovností není míněna členitost analytických gramatických tvarů typu miloval jsem). V lexikologii bývají za víceslovné/vícečlenné LJ považovány ustálené pravidelné i nepravidelné, terminologické i neterminologické ↗kolokace (srovnávací jazykověda, zubní kartáček, slepá ulička); některá pojetí z tohoto výčtu eliminují ustálené pravidelné neterminologické kolokace, případně všechny ustálené víceslovné jednotky s kompozicionálním významem.