Zvláštní případ ↗digrafu či dvou konkatenovaných ↗grafů, ve kterém z písařských, typografických či estetických důvodů jsou dva grafy vyjádřeny splynutě, resp. jsou dílčí grafy nápadně vzájemně ovlivněny pozicí v řetězci. Příkladem l. tvořící digraf jsou latinské <æ, œ> místo <ae, oe>, příkladem l. pro dva samostatné konkatenované grafy jsou např. <fi, fl> místo <f i, f l>.

Specificky se pak termín l. užívá v písmech odvozených od indických systémů, např. v dévanágarí, kdy se l. míní jakékoliv splynutí dvou slabičných znaků, které má vyjadřovat konsonantický trs, někdy s tak pozměněnou podobou, že tvoří samostatné graf(ém)y: srov. dévanágarí <क> = latinkové <ka>, dévanágarí <ष> = latinkové <ṣa>, dévanágarí <क्ष> = latinkové <kṣa>. V č. psací soustavě l. nejsou.