Vlastnost mluvených jazykových systémů, která vyplývá z nezávislých fyziologických omezení na jazykové rozhraní, a sice z toho, že informace přenášená primárně zvukovým systémem musí být striktně lineárně řazená. Toto řazení je založené na hierarchických vlastnostech struktury, ale univerzální hierarchie frází (viz ✍Chomsky, 1995) jako taková ještě neurčí vlastní řazení frází, ani pořadí elementů v rámci fráze. Řazení syntaktických terminálů, tzv. linearizace, je určeno nezávislým linearizačním algoritmem, který převádí hierarchické relace do částečně řazených řetězců terminálních uzlů. Nejvlivnější teorie linearizace v současné generativní gramatice je založena na tzv. linearizačním axiomu (✍Kayne, 1994), který striktně vychází z relace asymetrického c-komanda (viz také ✍Chomsky, 1995, pro adaptaci linearizačního axiomu v teorii holé frázové struktury). Jednotliví autoři se liší v názoru na to, zda je mapování frází univerzální, n. jazykově specifické. Tento rozdíl ale není pro č. podstatný, protože oba typy systémů předpovídají pro č. stejné mapování. V č. nepříznakovém slovosledu se tak specifikátor linearizuje před syntaktickou hlavou a syntaktická hlava se linearizuje před svým komplementem. Z tohoto hlediska je č. tzv. jazyk s iniciální hlavou. Toto interní pořadí elementů v rámci fráze je také důvodem, proč je č. tzv. ↗SVO jazyk, totiž jazyk, v němž v bezpříznakovém slovosledu podmět (subjekt, S) předchází před finitním slovesem (verb, V) a sloveso lineárně předchází předmět (objekt, O); viz také ↗SVO × SOV. Toto pořadí vyplývá z toho, že podmět se typicky generuje ve specifikátoru vP, která má jako syntaktický komplement vlastní verbální frázi (VP), tj. podmět lineárně předchází sloveso a předmět; viz ↗podmět. Pořadí slovesa a předmětu tak plyne z toho, že předmět je syntaktický komplement slovesa, tudíž jej lineárně následuje. Dalším důsledkem tohoto typu linearizace je, že v č. předložky typicky lineárně předcházejí své nominální fráze, podřadicí spojky (↗komplementizéry) uvozují podřadné věty atd.

Důležitou vlastností tohoto linearizačního systému je, že výsledné pořadí je pouze částečně řazené. Tato strukturní vlastnost se v praxi projevuje jistou volností řazení tzv. modifikátorů, které tak snadněji podléhají vlivu sémantických a prozodických faktorů než argumenty a funkční slova. Viz ↗slovosled, ↗volný slovosled, ↗sémantická motivace volného slovosledu, ↗slovosled příznakový.