Vychází z obecně onomastických teoretických východisek; její „literární“ zřetel proniká prostřednictvím textologických vlastností jmen, tj. především jejich funkcí v textu. Obecně přijímaný výčet funkcí literárních jmen nebyl dosud podán. Zpravidla se rozlišují jednak funkce týkající se literárních postav, jednak funkce týkající se postavení a úlohy vlastních jmen v textu. Vedle základní (a) pojmenovací a identifikační funkce (✍Knappová, 1992), vyvolávající též různou míru „iluze“ o existenci jména v reálném světě, se obvykle ještě vyčleňují: (b) Funkce sociálně klasifikující, a to z hlediska etnického, regionálního, společenského, chronologického, náboženského aj., dodává dílu historický kolorit uváděním autentických jmen (✍Dvořáková, 2010a) a pomáhá zařadit postavy z hlediska časového. Např. v č. románech z 19. stol. jsou pro venkov typická jména jako Mařka, Tonička, v satiře S. Čecha časově lokalizované do 15. stol. se vyskytuje Janek od Zvonu, v historických románech A. Pludka vystupuje egyptský faraon Achnaton. Dobové pojmenovací zvyklosti mohou časem ustrnout ve stereotyp a klišé a stávat se i zdrojem parodie (Skalský, Dubský ve filmu Pytlákova schovanka). (c) Funkce charakterizační, jde o tzv. jména mluvící, např. fiktivní osobní jména, opírající se o apelativní sémantiku základu (Lesana, řezník Masorád, Hrdopyška). (d) Funkce asociační, evokační, popř. konotační, odkazující na objekty známé z historie, z literárních děl apod. (Napoleon, Barunka, Metuzalém), popř. na jejich symboliku, pro niž je někdy vyčleňována tzv. funkce mytizační (Blaník, Bivoj). (e) Funkce estetická, poetická, opírající se o formu (znění) jména (loupežník Rumcajs, Eulálie Čubíková). Se zamýšlenou funkcí jmen je v díle svázána (✍Dvořáková, 2012) autorská poetika a žánrové zařazení konkrétního díla, přičemž dobovou poetiku chápeme jako souhrn uměleckých zásad převažujících v době vzniku literárního díla. Při konfrontaci literární a reálné ↗onymie se zkoumá, zda jsou literární jména zvolena v souladu s pojmenovacími zvyklostmi dané doby a zda jsou fiktivní jména tvořena s ohledem na danou epochu či naopak v kontrastu k ní. Ukazuje se, že vztah literární a reálné onymie není jednosměrný, literární onymie se sice do značné míry inspiruje reálnými jmény, ale reálná onymie je zpětně ovlivňována módou literární (přejetí jmen Esmeralda a Emanuela z telenovel pro pojmenovávání dětí). Viz též ↗onymická funkce, ↗onomastika.