Dochází k němu při ↗jazykovém kontaktu dvou nebo více jazyků, který má obzvláštní intenzitu. Zatímco např. v oblasti obchodu může být jaz. kontakt jen povrchní, může být v jiném socioekonomickém rámci naopak i velmi intenzivní s tím, že se liší také tím, zda jde o kontakt jen přechodný, n. naopak dlouhodobý. Za určitých okolností může vést jaz. kontakt ke vzniku nového smíšeného, hybridního jazyka (✍Matras, 2009:288–305), jenž může být spjat se zánikem jednoho z výchozích jazyků (✍Dressler, 1999).

Míšením jazyků se má zpravidla na mysli relativně rychlý vznik nového, ↗kontaktního jazyka v mnohojazyčné jazykové situaci bez rozšíření individuálního ↗bilingvismu, tj. v takové jazykové situaci, kde se spolu setkávají mluvčí různých jazyků bez rozvinuté a rozvíjené znalosti druhého jazyka. V ní se na bázi zjednodušených domorodých či migračních jazyků, do kterých masivně vstupuje nejen lexikum, ale na které působí i gramatika koloniálního či majoritního jazyka, utvářejí nové, zjednodušené, hybridní dorozumívací jazyky zvané ↗pidžiny. Nestabilní vstupní pidžiny se mohou stabilizovat a dále rozvíjet a jako ↗kreoly se stávat ↗mateřskými jazyky určitého jazykového společenství.

Ke vzniku smíšených, hybridních útvarů přitom dochází také při spontánním ↗střídání kódů (code switching) v interakci bilingvních mluvčích, v níž přestává být zřejmé, který jazyk je základní či maticový (matrix language), a v níž tak dochází k míšení kódů (code mixing). Tyto útvary jsou na rozdíl od ↗kontaktních jazyků značně variabilní a nestabilní. S uvedeným m.k. je možno se setkat např. ve smíšených dvojjazyčných rodinách v migračních kontextech.

Před strukturalismem, který přišel s technickou metaforou jazyka jako stavby, struktury a systému, byla představa jazyka spjata s metaforou organismu (✍Nekula, 2000). To se při výkladu jazyků a jejich vzniku odrazilo v důrazu na divergenci (rozrůznění) jazyků z protojazyka rekonstruovaného pomocí historicko-srovnávací metody a v přehlížení role konvergence (sbližování) a m.j. (srov. mj. ✍Matras, 2009:306). Smíšené jazyky a jejich formy byly podle této představy hybridními, „kontaminovanými“ novotvary vzniklými „křížením“ jazyků (srov. mj. ✍Bachmann, 2005). Důsledkem představy jazyka jako organismu byla i ↗jazyková ideologie jazykové čistoty, jež na pozadí ↗jazykového konfliktu mohla vést k jazykovému ↗purismu. Uvolněnější přístup k m.j. a jazykovému kontaktu měl např. ✍Schuchardt (1886), který docenil význam m.j. pro vznik a vývoj jazyků. Otevřená vůči jazykovému kontaktu a míšení jazyků byla i ↗Pražská škola. Ta již ve svých Tezích (✍Thèses, 1929) obrátila pozornost k ↗jazykovým svazům, v nichž sice nedochází ke vzniku nových ↗kontaktních jazyků, v nichž se ale jazyky v mnohojazyčné situaci v důsledku společensky rozšířeného bilingvismu strukturně sbližují. Strukturalisté recipovali i ↗marrismus, jenž vycházel z toho, že novodobé jazyky vznikly „křížením“ starších jazyků a že jazykovým kontaktem se směřuje k jednomu společnému jazyku.