MARRISMUS

Základní

Pokus o komplexní teorii jazyka, do Stalinovy kritiky v r. 1950 byl m. v Sovětském svazu „vůdčí“ jazykovědnou školou. M. byl nazván po svém zakladateli N. J. Marrovi, který v r. 1908 poprvé publikoval svou jafetickou teorii (srov. ✍Marr, 1933), podle níž existuje příbuznost mezi gruzínštinou a rodinou semitských jaz., zvl. arabštinou.

↗Jazykovou rodinu, k níž podle jeho mínění příslušela i gruzínština, nazval Marr jafetickou podle Jafeta, třetího syna Noahova, podle jehož bratrů, Hama a Sema, jsou pojmenovány hamitské a semitské jaz. K jafetickým jaz. Marr řadil všechny kavkazské jazyky a později k nim přibývaly stále nové, prostorově i velmi vzdálené jazyky, např. baskičtina. Marr dospěl k přesvědčení, že jafetické jazyky představovaly nejstarší jazyky, které se vyvinuly v prvopočátcích kultury ve středomořském prostoru a na Kavkaze, a že ostatní jaz. jsou mnohem mladší a vznikly „křížením“ či ↗míšením jazyků. Při hledání stále starších forem jazyků Marr vytvořil také vlastní teorii původu jazyka z jednoho protojazyka (✍Marr, 1936). Předpokládal, že lidé se nejprve dorozumívali komplexním, plně rozvinutým ↗znakovým jazykem, který se opíral o gesta a mimiku a jehož základem bylo obrazné myšlení. Z rytmického chóru primitivních rituálů se pak vytvořily skupiny zvuků sal, ber, jonroš, které nejprve sloužily jako magické jméno kmene n. kmenového boha, později se postupně staly základem zvukového jazyka. Své „nové učení o jazyce“ Marr opřel o marxismus a předpokládal, že vývoj na vyšší úrovni směřuje zpět k jednomu jazyku. Přitom věřil ve stadiálnost jazykového vývoje reflektujícího ekonomická stadia vývoje společnosti. Jazyk považoval za prvek nadstavby a explicitně ho identifikoval s uměním. V budoucnosti očekával vývoj jazyků v nadnárodní jazyk, který spojí proletáře všech zemí i jimi ovládané země. S ohledem na Marrovo významné postavení v Akademii věd mělo jeho učení v Sovětském svazu normativní závaznost.

V Československu byl m. poprvé kriticky zaznamenán ✍Novotným (1931), v témže roce o něm v Pražském lingvistickém kroužku (PLK) referoval Kopeckij, podle ✍Šmilauera (1950)m. v r. 1942 referoval Bečka ve Společnosti pro slovanský jazykozpyt. Programově měl být m. uveden ve známost sborníkem Sovětská jazykověda (1949). Kromě ✍Bosáka (1949) se k m. přihlásil především ✍Havránek (1948), který viděl paralely mezi strukturalismem ↗Pražské školy a Marrovým „novým učením“ v celostním vidění jazyka, v důrazu na konvergenci při vývoji národního jazyka i jazyků obecně, v semioticky komplexním popisu jazyka s ohledem na vztah jazyka a skutečnosti. ✍Havránek (1933) se v duchu jedné z tezí PLK (✍Thèses, 1929: 9) zabýval balkánským ↗jazykovým svazem, a dokázal se proto identifikovat také se zdůrazněním významu ↗míšení jazyků pro vývoj jazyka (✍Havránek, 1966). Jako „vůdčí“ metodologie se m. v Československu neudržel dlouho. Už rok po zveřejnění sborníku Sovětská jazykověda totiž s kritikou m. vystoupil sám Stalin (odborně jeho vystoupení pravděpodobně připravil akademik A. Š. Čikobava). Stalin ve svých „statích o jazyku a jazykovědě“, otištěných v moskevské Pravdě či časopisu Bolševik, v odpovědích na dotazy lidí podal svou představu jazyka. Považoval jej za nezávislý na základně (není základem produkce) i nadstavbě (nereaguje bezprostředně na společenské změny) a nechápal jej třídně, ale jako majetek všeho lidu apod. Míšení jazyků odmítal argumentem, že při kontaktu jazyků nedochází k míšení, ale prosazení jednoho z jazyků. Tento Stalinův názor podpořil jazykovou unifikaci Sovětského svazu ve prospěch ruštiny.

Stalinovy texty vyšly v Československu v odborném časopisu Slovo a slovesnost a staly se pro lingvistiku normativním textem. Stalinův verdikt byl tak pro m. a  jeho přesvědčené i taktizující nositele nejen odbornou výzvou, s níž se vyrovnávali na stránkách Slova a slovesnosti, Naší řeči i jiných periodik, ale znamenal pro ně i osobní ohrožení. Tíže kritiky m. dopadla i na strukturalismus, s m. spojovaný. Tažení proti m. se tak v československých podmínkách stalo tažením proti (pražskému) strukturalismu. To se v letech 1951–1952 odehrálo na stránkách Rudého práva, Tvorby, ale také Slova a slovesnosti. V jazykovědě se kritika obrátila zvláště proti tezi o imanentním, teleologickém vývoji jazyků, který vývoj vysvětluje z pnutí a potřeb systému a rozvíjení jeho funkčnosti, dále proti teorii ↗funkčních jazyků↗funkčních stylů a typologii, tj. proti Jakobsonovi, Havránkovi a Skaličkovi. V argumentaci proti strukturalismu přitom ani tolik nešlo o argumenty obsahové, jako spíš o krátké spojení mezi odsouzeným m. a strukturalismem, když byl strukturalismus prohlašován za „pionýra marrismu“ (✍Sgall, 1951). „Zavlečení“ m. do Československa se neopodstatněně připisovalo Jakobsonovi, hlavnímu obžalovanému ve věci (pražského) strukturalismu (✍Trávníček, 1951a), pro m. a (pražský) strukturalismus se hledal a nalézal „společný jmenovatel“ (✍Barnet, 1951; a zvláště ✍Bělič, 1951): Marrovu učení o třídních jazycích mělo odpovídat strukturalistické učení o jazycích funkčních apod. Havránek, který teorii funkčních stylů založil, se tak počátkem 50. let kriticky vyrovnává s m. a podílí se i na české podobě Vinogradovovy kritiky m. Tato kritika m. ústí v debatu ↗marxistické lingvistiky o základech jazykovědy (srov. bibliografii ve SlavPrag 34).

Zpětně vidí ✍Havránek (1962) mezi pražským strukturalismem a m. málo společného. Společná je jim přinejmenším skutečnost, že obě školy byly začátkem 50. let ideologicky potírány. V Československu se kritika m. stala odrazovým můstkem k ideologicky vedenému útoku proti strukturalismu.

Rozšiřující
Literatura
  • Alpatov, V. M. Istorija odnogo mifa: Marr i marrizm, 2004.
  • Barnet, V. Ke kritice strukturalismu v naší jazykovědě. Tvorba 20, 1951, 1177–1178.
  • Bělič, J. Překonávání strukturalismu v naší jazykovědě. Tvorba 20, 1951, 987–989.
  • Bosák, C. Sovětský nástup proti linguistickému idealismu. SaS 11, 1949, 132–135.
  • Havránek, B. Zur phonologischen Geographie. In Proceedings of the (first) International Congress of Phonetic Sciences, 1933, 28–34.
  • Havránek, B. Naše pojetí slovanské filologie a její dnešní úkoly. Sl 18, 1948, 264–268.
  • Havránek, B. Aktuální metodologické problémy marxistické jazykovědy. In Problémy marxistické jazykovědy, 1962, 9–21.
  • Havránek, B. Zur Problematik der Sprachmischung. TLP 2, 1966, 81–95.
  • L'Hermitte, R. Marr, marrisme, marristes: Science et perversion idéologique, une page de l'histoire de la linguistique soviétique, 1987.
  • Hentschel, E. Die Sprachursprungstheorie N. J. Marrs. In Gessinger, J. & W. von Rahden (eds.), Theorien vom Ursprung der Sprache 1, 1989, 627–647.
  • Marr, N. Ja. Kavkaz i pamjatnik duchovnoj kul'tury Izvestija Akademii nauk, 1912, 69–82.
  • Marr, N. Ja. Jazykovedenije i materializm, 1931.
  • Marr, N. Ja. Voprosy jazyka v osveščenii jafetičeskoj teorii, 1933.
  • Marr, N. Ja. Osnovyje tablicy k grammatike drevnegruzinskogo jazyka s predvaritel'nym soobščenijem o rodstve gruzinskogo jazyka s semitičeskim. In Izbrannyje raboty 1, 1933, 23–38.
  • Marr, N. Ja. O proischoždenii jazyka. In Izbrannyje raboty 2, 1936, 179–209.
  • Nekula, M. Sprachbund. Zur Geschichte eines Begriffs. GPr 11, 1993, 113–124.
  • Nekula, M. & K.‑H. Ehlers. Jakobsons Bilanz des Strukturalismus. Beiträge zur Geschichte der Sprachwissenschaft 6, 1996, 187–199.
  • Novák, P. Konstanty a proměny Havránkových metodologických postojů (se zvláštním zřetelem k jeho pojetím marxistické orientace v jazykovědě). SlavPrag 34, 1991, 21–38.
  • Novotný, F. Homér ve světle jafetidologie. LF 58, 1931, 101–114.
  • Sgall, P. Stalinovy práce o jazykovědě a pražském lingvistickém strukturalismu. Tvorba 20, 1951, 674–676.
  • Sgall, P. Stalinovy práce o jazykovědě a pražském lingvistickém strukturalismu. SaS 13, 1952, 1–12.
  • Skalička, V. Vývoj jazyka, 1960.
  • SlavPrag 34, 1990.
  • Sovětská jazykověda. Překlady vybraných studií, 1949.
  • Stalin, J. V. O marxismu v jazykovědě. SaS 12, 1950, 57–60.
  • Stalin, J. V. K některým otázkám jazykovědy. SaS 12, 1950, 70–73.
  • Šmilauer, V. Nové učení o jazyce (marrismus). ČMF 33, 1950, 97–103.
  • Thèses. In TCLP 1, 1929, 7–29.
  • Trávníček, F. Strukturalismus – nepřítel naší jazykovědy. Tvorba 20, 1951a, 893–894.
  • Trávníček, F. Strukturalistická typologie jazyková. Tvorba 20, 1951b, 1125–1126.
  • Vinogradov, V. V. Geniální program marxistické jazykovědy, 1951.
Citace
Marek Nekula (2017): MARRISMUS. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/MARRISMUS (poslední přístup: 21. 11. 2024)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka