V ↗kognitivní lingvistice a v ↗psycholingvistice hypotetický slovník v mysli jedince, součást ↗kognice; v jednotlivých teoriích analyzován různě.

1.  M.s. jako soubor informací o věcných i pragmatických významech slova (↗konotace), jeho ohýbání, spojovatelnosti (syntax, frazeologie, ↗kolokabilita), kontextech, ve kterých se užívá, o frekvenci slova, zvukové a grafické formě. Podle některých autorů (např. ✍Levelt, 1989) má slovo (lexical entry) v m.s. dvě složky: formální, která zahrnuje fonologickou a grafickou reprezentaci slova a informace o jeho morfematické skladbě i ohýbání, a část zahrnující informace o významech a užití slova ve větě – ↗lemma (odlišný význam má termín lemma v ↗lexikografii a ↗korpusové lingvistice, viz ↗lemma). Zkoumá se, v jaké formě jsou slova v mysli uložena, jak jsou uspořádána, i to, jak funguje mechanismus, který člověku umožňuje rychle vyhledat právě ta slova, která potřebuje. V odborné literatuře jsou popsány především výzkumy prováděné na angl. materiálu, velmi málo jsou z tohoto hlediska prozkoumány jazyky flektivní, vč. češtiny.

Uložení slov v m.s.

Aby bylo vyhledávání slov v m.s. efektivní, musí být slova uložena ekonomicky. V posledních letech převládl názor, podložený empirickými výzkumy, že některá slova jsou v m.s. rozložena na segmenty zhruba odpovídající morfémům, jiná ne; jako celky jsou uložena slova jednomorfémová a slova sémanticky (slovotvorně) neprůhledná. Lidská mysl také nepracuje stejně s morfémy slovotvornými (předponami a příponami) a tvarotvornými (koncovkami), stejně tak pracuje rozdílně se slovy utvořenými n. ohýbanými pravidelně a nepravidelně (např. ✍Pinker, 2008). Tato zjištění jsou zatím velmi hrubá, forma uložení slov v m.s. představuje celý komplex dalších problémů, které na svoje řešení ještě čekají: není např. zcela jasné, jak se v m.s. chovají kořenné n. slovotvorné morfémy s hláskovými alternacemi (pes, psa; kniha, knize, knižní; sůl, soli, slaný; odložit, odejít; proniknout, průnik), předpony a přípony, které ve spojení s různými kořeny nemají stejný význam (přeskočit, přestavět, přetrhnout; dubový, čtvercový, dárkový), jaké komplikace působí koncovky, které jsou nositeli různých gramatických významů, ani jak se chovají slova neplnovýznamová. Důležitým faktorem uložení slov v m.s. je nejen frekvence slova, ale také produktivita předpon, přípon a koncovek; lze např. předpokládat, že pro většinu č. mluvčích jsou slovesa s produktivními předponami při‑, od‑, roz‑ (přivázat, odvázat, rozvázat) sémanticky průhledná, zatímco jiná předponová slovesa vzniknout, vznítit průhledná nejsou.

Uspořádání slov v m.s.

Slova v m.s. jsou uspořádána mnoha způsoby současně, aby umožňovala mluvčímu tvořit věty a rozumět jim, slovo je tedy průsečíkem mnoha vztahů. M.s. je modelován jako síť, přesněji jako graf, kde uzly reprezentují slova a hrany asociace mezi slovy. Uspořádání respektuje význam slov (u homonymních a polysémních slov všechny významy), tzn., že slova významově n. užitím blízká jsou navzájem propojena, uspořádání dále respektuje morfologické charakteristiky slov, jejich stylové zařazení, kolokace, obvyklé kontexty, zvukovou n. grafickou blízkost slov aj.

M.s. není autonomní, je propojen s dalšími obsahy mysli jedince, zejména s věcnými znalostmi. K jeho uspořádání je možno proniknout např. přes některé ↗chyby v řeči. Při ↗produkci řeči vyhledává mluvčí slova na základě jejich významu, při ↗porozumění řeči na základě jejich zvukové (n. grafické) formy.

Dávno předtím, než se v psycholingvistice objevil pojem m.s., zkoumaly se v psychologii jaz. asociace mezi slovy; ty se vytvářejí, jestliže se jedinec setkává se slovy opakovaně n. ve stejném kontextu. Rozlišují se např. asociace paradigmatické, koordinační (jablko – hruška), subordinační (ovoce – jablko), syntagmatické (jablko – červené; jablko spadlo) aj. (např. ✍Maršálová, 1982; ✍Novák, 1988). Metoda asociačního experimentu byla propracována především behavioristy, dnes patří k diagnostickým metodám klinické a vývojové psychologie.

Vyhledávání slov v m.s.

Spolehlivější poznání mechanismu, jak mluvčí vyhledává potřebná slova, umožňují neurovědné výzkumy, počítačové simulace mozkových struktur (umělé neuronové sítě). Všechny informace jsou v mozku uloženy ve složitých formacích nervových buněk, i m.s. je soustavou vysoce komplexních nervových okruhů. Každý stimul (vnější n. vnitřní) vyvolá aktivaci příslušných okruhů nervových buněk a ty způsobují aktivaci dalších a dalších neuronů, které jsou s nimi spojeny; při šíření aktivace v systému jsou některé signály silnější, jiné slabší, v důsledku aktivity okolních neuronů se spoje mohou měnit. Např. zachytí‑li ucho posloupnost hlásek, které tvoří slovo kočka, aktivují se nervové okruhy, v nichž je uloženo nejen slovo kočka, ale také slova významově nebo formálně blízká i související věcné znalosti.

2.  M.s. jako součást architektury jazyka v generativní lingvistice viz ↗lexikalistická hypotéza (tam i argumenty pro takové modely). Gramatiku bez slovníku v lexikalistickém smyslu představuje ↗nelexikalistická hypotéza (tam i argumenty pro takové modely).

V modelech deskriptivní gramatiky se slovník chápe nikoliv mentalisticky (jako modul jazykové znalosti v mysli člověka), nýbrž jako soubor empiricky ověřených slov daného jazyka, sestavený lidmi (a existující v knižní či elektronické podobě). Viz ↗slovník.