MINULÝ KMEN
V tradiční morfologii část ↗neurčitého slovesného tvaru, ke které se připojují tvarotvorné koncovky/přípony a koncovky rodové příslušných participií. ✍ČM (1981) rozlišuje pouze ↗přítomný kmen a m.k., přičemž za jeho variantu pokládá ↗infinitivní kmen. Rusínová (v ✍PMČ, 1995) rozlišuje vedle m.k. (nes‑0‑l, br‑a‑l, tisk‑0/‑nu‑l) kmen infinitivní (nés‑0‑t, br‑á‑t, tisk‑nou‑t), podle něhož třídí č. slovesa do šesti tříd. ✍ČŘJ (1996) pracuje s pojmy kmenotvorná přípona minulá, kmenotvorná přípona infinitivní a m.k. Vzhledem k různým autorským pojetím hranice mezi ↗koncovkou, participiální příponou a ↗kmenotvornou příponou, z něhož plynou různé počty a podoby kmenotvorných přípon pro odvozování jednotlivých určitých a neurčitých slovesných tvarů, a přihlížejíce k hláskovým alternacím kořene, počítají někteří autoři s větším počtem kmenů. Např. ✍Romportl (1970) a ✍Rusínová (1993) shodně vyčleňují kromě m.k. (pros‑i‑l, křt‑i‑l) a kmene infinitivního (pros‑i‑t, křt‑í‑t) navíc také kmen pasivní (proš‑0‑en, křt‑0‑ěn) a kmen imperativní (viz ↗kmen přítomný). Od m.k. se tvoří tvary ↗‑l‑ového participia a ↗přechodníku minulého. Pasivní part. mívá mnohdy varianty kmenotvorné přípony, které se liší od variant m.k.
Na druhé straně existují analýzy č. sloves, které vycházejí z hloubkové struktury slovesných tvarů a z jednoho kmene derivují jeho povrchové realizace, jinde analyzované jako kmen přítomný, kmen minulý apod., pomocí fonologických procesů, typicky viz ✍Caha & Scheer (2008). Viz také ↗kmen, ↗přítomný kmen, ↗infinitivní kmen.
- AGSČ, 2013, 453.
- Caha, P. & T. Scheer. The Syntax and Phonology of Czech Templatic Morphology. In FASL 16, 2008, 68–83.
- ČM, 1981.
- ČŘJ, 1996.
- MČ 1, 1986.
- MČ 2, 1986.
- MSoČ 1, 2010, 246.
- PMČ, 1995.
- Romportl, S. Struktura gramatické složky slovesných tvarů určitých v češtině, 1970.
- Rusínová, Z. Současná česká morfologie, 1993.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/MINULÝ KMEN (poslední přístup: 24. 11. 2024)
CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny
Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020
Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka