Klíčový pojem soudobé ↗formální (logické) sémantiky, zejm. intenzionální sémantiky; prostředek interpretace především modální logiky, např. (pojmů ↗možnosti a ↗nutnosti). Intuitivně lze prezentovat m.s. jako jednu z představitelných realizací světa odlišných od skutečného světa. Jedná se o logicky přijatelnou alternativu reálného světa, přičemž logicky nepřijatelný je takový svět, v němž něco je a současně není (tj. v němž neplatí základní logické zákony, např. ↗kontradikce, ↗tautologie apod.). Např. tedy každý konzistentní román popisuje nějaký m.s. M.s. ve vlastním smyslu (tj. svět pouze možný) se liší od reálného světa aspoň v jednom atributu připisovaném individuím. Z tohoto hlediska lze potenciálně nekonečnou množinu m.s. rozdělit na dvě disjunktní třídy vzhledem ke zvolenému atributu (např. ty m.s., v nichž Pavel Materna je logik, a ty m.s., v nichž tomu tak není). Skutečný svět je v uvedeném smyslu alternativou sám sobě, je tedy rovněž m.s. Navíc vydělení skutečného světa z třídy všech m.s. může být obtížné, např. nevíme, který z výroků „Kníže Václav byl zavražděn 28. 9. 929“, „Kníže Václav byl zavražděn 28. 9. 935“, „Kníže Václav byl zavražděn 28. 9. 936“ charakterizuje skutečný svět (dané výroky jsou neslučitelné, nemohou být současně pravdivé v tomtéž m.s., každý z nich může být pravdivý v jiném možném světě). M.s. lze popsat souhrnem (konjunkcí) všech výroků (zahrnujících i časový aspekt), které jsou v něm pravdivé. Možností je zde míněna možnost logická, nikoliv ontologická, nejsme tedy při představě m.s. vázáni např. vědeckými (zejm. fyzikálními) zákony. Fragmentární popis nějakého m.s. podává každý ↗kontrafaktuál. V přirozeném jazyce existují jazykové prostředky, jejichž užitím lze m.s. vytvořit, např. dejme tomu, že...; předpokládejme, že…; jazyk má tedy k dispozici ways of worldmaking (✍Goodman, 1978).

Jednodušším případem a zúžením pojmu m.s. na zvolený časový okamžik je tzv. stav věcí, kterým se rozumí statická distribuce atributů (např. vlastností) na objekty (např. individua) v dané interpretaci (nezahrnující časový aspekt). Popis stavu věcí je reprezentován konjunkcí pravdivých výroků. Např. z výroků „prší“ a „sněží“ lze vytvořit čtyři popisy stavů věcí: „prší a sněží“, „prší a nesněží“, „neprší a sněží“ a „neprší a nesněží“, které vytvářejí logický prostor interpretace.