Šrámkova klasifikace vlastních jmen místních původně určená pro ↗oikonyma; viz ✍Šrámek (1972), ✍Šrámek (1976), ✍Šrámek (1986). Vychází z obecně platných pojmenovacích principů uskutečňovaných v rámci toponymie (↗onymie) a z Dokulilovy ↗OTS a pokračovatelů. M.k.v.j.m. patří k respektovaným klasifikacím vlastních jmen (např. ✍Blanár, 2000:208–215; ✍David & Rous, 2006:14–15); na základě specifických rysů jednotlivých tříd a druhů proprií dále rozvíjena, např. v anoikonymii (✍Pleskalová, 1992, ✍Harvalík, 2004:63–96), antroponymii (✍Pleskalová, 2011:24–28), hydronymii (✍Sičáková, 2007:210–226), chrématonymii (✍Mitter, 2003:48–52); viz ↗onymie.

Základními kritérii modelového pojetí jsou propriálně pojmenovací model – vztahový model / východiskový model (VM) – slovotvorný model / názvotvorný model (SlM) – slovotvorný typ (SlT), jejichž pomocí se postihují jednotlivé fáze propriálně pojmenovacího aktu / procesu (propriální nominace).

1. Rovina prenominační zahrnuje nutné předpoklady vzniku jména: 1.1 Komunikační potřebu individualizovat nějaký objekt vlastním jménem. 1.2 Výběr pojmenovacího motivu/pojmenovacích motivů pro nové jméno řízený vztahem pojmenovávatele k tomuto objektu. V toponymii je tento vztah vymezen čtyřmi obsahově sémantickými kategoriemi, které lze postihnout otázkami ‘kde’, ‘odkud’; ‘kdo’, ‘co’; ‘jaký’, ‘za jakých okolností’; ‘čí’, a vyjádřen vztahovými modely. 1.2.1 VM I vyjadřuje polohu, směr pojmenovávaného objektu (‘kde jsou, kde bydlí’ – Dolany, tj. ves lidí bydlících v dole, ‘kde to je’– Předmostí, ‘odkud přicházejí’ – Olomučany, tj. ves lidí přišlých z Olomouce), VM II přímé označení objektu (‘kdo jsou, čím jsou’ – Zlatníky, ‘co tam je’ – Most), VM III popis a charakteristiku (‘jací jsou tam lidé’ – Bosonohy, tj. ves lidí majících bosé nohy, ‘jaké to tam je’ – Písečná, ‘za jakých okolností’ – Lhota), VM IV přivlastnění (‘čí lidé tam jsou’ – Bohunice, tj. ves lidí Bohuňových, ‘čí je to majetek’ – Karlov). Tyto modely platí v toponymii obecně, nezávisle na konkrétním jazyce. 1.2.2 Jednotlivé druhy VM se mohou vzájemně kombinovat: Dolní Ves – I+II.

2. Rovina nominační představuje konkrétní jazykové ztvárnění pojmenovacího motivu řízené slovotvornými modely a typy. 2.1 V rámci jednotlivých VM postihují slovotvorné modely jednotlivé pojmenovací postupy proprií, a oba modely, VM a SM, tvoří dohromady propriálně pojmenovací model. SlM postihuje jazykovou strukturu vlastního jména v obecné rovině (derivovaný, složený, víceslovný útvar), SlT ji konkretizuje (SlT -ary – Vinary). 2.2 Nové jméno se začleňuje do systému příslušné třídy proprií daného jazyka a také do společenské komunikace.

3. Rovina postnominační se týká fungování vlastního jména a jeho dalšího vývoje.

VM, SlM, SlT mají své kvantitativní a areálové vlastnosti. Typičnost regionální, popř. národní toponymie spočívá ve vzájemném poměru zastoupených modelů a typů, srov. např. ✍Pleskalová (1992) pro anoikonymii (↗onymie). – Modelové pojetí má své kořeny v slovenské onomastice, a to v díle ✍Blanára (1978) a ✍Blanár & Matejčík (1996). Jeho modelová klasifikace vlastních jmen osobních se v mnohém stýká se Šrámkovou m.k.v.j.m. Viz také ↗modelová klasifikace pomístních jmen.