V generativní gramatice typický rys ↗teorie řízení a vázání; komplexnost konkrétního jaz. je chápána jako výsledek (i) parametrického nastavení principů ↗univerzální gramatiky a (ii) propojenosti nezávislých modulů univerzální gramatiky samé. Za samostatné moduly se považují následující teorie (soubory principů):

1. ↗X-bar teorie, teorie struktury. Zabývá se formou frázových stromů/ukazatelů/grafů a definuje možné vztahy (↗řízení, ↗ovládání, ↗shody apod.) elementů uvnitř těchto stromů.

2. ↗Teorie ohraničení, teorie lokality. Definuje ↗subjacenci, tzn. vymezuje relevantní lokalitu (hranice) pro uplatnění transformací.

3. ↗Teorie vázání. Vymezuje prostor pro uplatnění syntaktických anaforických vztahů, tzn. určuje pravidla syntaktické ↗koreference.

4. ↗Teorie kontroly. Hledá podmínky pro výskyt nulového prvku ↗PRO, který vyjadřuje subjekt infinitivu.

5. ↗Teorie pádů. Stanoví podmínky formálního licencování substantivních frází ve struktuře a tím podmínky jejich interpretovatelnosti.

6. ↗Theta teorie, teorie tematických vztahů. Definuje pravidla pro rozmístění sémantických rolí, tzn. určuje tematickou ↗subkategorizaci.

S tím, že je jaz. systém hierarchizován na jednotlivé moduly (roviny, plány, typy relací aj.) počítají a různě to reflektují i jiné lingvistické přístupy. Termín m.j. se užívá také při analýze částí mozku zapojené do jazykové kompetence, performance a akvizice v ↗neurolingvistice (viz ✍Fodor, 1983; ✍Smith & Tsimpli(ová), 1995) a v pragmatických teoriích (viz např. ✍Wilson(ová), 2005).