Lingvistická disciplína tvořící součást klasické gramatiky; studuje všechny typy ↗morfémů z hlediska jejich kombinatoriky a formy a funkce. Pod pojem m. se tradičně řadí (a) nauka o ↗slovních druzích a jejich ↗gramatických kategoriích, přičemž sémantická m. zkoumá gramatické významy a funkce morfému, formální m. kombinatoriku morfémů (viz ↗deklinace a ↗konjugace, popř. ↗stupňování); (b) m., která se vedle (a) zabývá i vznikem nových pojmenování kombinacemi ↗slovotvorných základů (viz ↗kořen, ↗kmen) a různých typů ↗afixů, a to buď ↗derivací, n. ↗kompozicí, zahrnuje i ↗tvoření slov. V č. tradici dominuje pozice (a).

M. zabývající se lineární analýzou slova na morfémy se nazývá morfémika // morfematika. Část m. sledující kombinatoriku, lineární uspořádání a distribuci morfémů především v rámci slovotvorby se nazývá morfotaktika. M. se stýká s ostatními lingvistickými disciplínami. Na hranici mezi m. a ↗fonologií stojí morfonologie, sledující fonémické složení ↗morfů, a ↗fonotaktika, zabývající se kombinatorikou ↗fonémů při tvoření slabičných vzorců.