Sémanticko‑slovotvorná kategorie substantiv v rámci radikální verze ↗OTS; viz Štícha v ✍KČG (2011:25–272), ✍AGSČ (2013), ✍Štícha a kol. (v tisku). K této kategorii slovotvorných derivátů řadíme názvy širokého významového spektra, zahrnujícího názvy (a) strojů, nástrojů, přístrojů, technických zařízení a jejich součástí a součástek (počítač, pračka, čerpadlo, hořák); (b) dopravních prostředků (letadlo); (c) nábytku (příborník); (d) nádob a jiných kontejnerů (kořenka, popelnice); (e) zbraní (brokovnice); (f) oděvů, obuvi a jejich součástí (zástěra, podpatek); (g) ostatních přemístitelných pevných objektů (zátka); (h) dokumentů, listin a jiných písemností (listina); (i) nápojů, pokrmů a jejich ingrediencí (pálenka, vánočka, žemlovka, zápražka); (j) amorfních kusů hmoty (ledovec, slepenec); (k) relačních a jiných objektů „poloabstraktních“ (odlitek, odstavec, vykřičník).

Vzhledem k tradiční dokulilovské (viz ↗OTS) kategorii „názvů prostředků“ je kategorie „názvů objektů“ v pojetí Štíchy v ✍AGSČ (2013), ✍Štíchovi a kol. (v tisku) jednak užší (vylučuje např. názvy rostlin a osob), jednak širší (zahrnuje i mnohé dokulilovské „názvy nositele substančního vztahu“, „názvy vlastnosti“ a „názvy výsledků děje“).

N.o. jsou nejčastěji deverbativa, méně často desubstantiva a deadjektiva, výjimečně jsou tvořeny od jiných slovních druhů. Tvoří se nejméně 14 různými ↗sufixy. Jsou to (abecedně): ‑ák, ‑č, ‑čk(a), ‑dl(o), ‑ek, ‑ec, ‑enk(a), ‑ic(e), ‑in(a), ‑išt(ě), ‑k(a), ‑ník, ‑or, ‑k(o). U tří z těchto sufixů lze rozlišit jejich varianty: ‑ek má variantu ‑tek (nábytek), ‑ic(e) má varianty ‑nic(e) (popelnice) a ‑ovnic(e) (šperkovnice), ‑or má varianty ‑tor (reproduktor) a ‑átor (akumulátor). Některými sufixy se derivuje pouze od sloves, některými pouze od substantiv a některými od různých slovních druhů. Pouze od sloves se derivuje sufixy ‑ák, ‑č, ‑čk(a), ‑dl(o), ‑or a ‑tk(o), pouze od substantiv se derivuje sufixem ‑išt(ě) (bič > bičiště); sufixem ‑ník se derivuje převážně od substantiv. Od sloves, substantiv i adjektiv se derivuje sufixy ‑ec (bodec, sloupec, měděnec), ‑ek (přívěsek, náramek, žloutek), ‑(n)ic(e) (oběžnice, popelnice, matnice) a ‑ka (osuška, dýmka, cenovka), od sloves, substantiv n. spojení přeložky se substantivem se derivuje sufixy ‑ník (hmatník, kapesník, náhrdelník) a ‑enk(a) (letenka, místenka, podprsenka), převážně od adjektiv, méně často od substantiv se derivuje sufixem ‑in(a) (zkamenělina, výbušnina, peřina).

1. Názvy strojů, nástrojů, přístrojů, technických zařízení a jejich součástí a součástek

Z pragmatických důvodů v této skupině názvů převládají názvy nástrojů, součástek a rozmanitých pracovních pomůcek.

(a) Názvy se sufixem ‑č: K velmi frekventovaným názvům patří: počítač, vysavač, vařič, zapalovač. Běžné jsou dále názvy kuchyňských nástrojů, strojků a pomůcek: citrusovač, odšťavňovač, kráječ, opékač, toustovač, topinkovač, vaflovač aj. S adjektivem se obvykle spojují názvy ovladač (dálkový) a spotřebič (elektrický, kuchyňský). K obecně relačním názvům patří: drtič, měřič, vysoušeč, omezovač, zaměřovač. Substantivním n. adjektivním atributem bývají obvykle doplňovány následující deriváty: balíkovač (slámy), (elektronický) blokovač (startu), drtič (větví), (požární, automatický) hlásič (požáru, náledí), mačkač (obilí, trávy, citronů), měřič (rychlosti, tepla, spotřeby), (pneumatický) nastřelovač (hřebíků), odjišťovač (bomb), omezovač (rychlosti; napětí), opékač (topinek), posilovač (řízení, brzd), (DVD, CD) přehrávač, (optický, elektronický) přetvářeč (impulsů), snímač (pohybu, teploty), (časový) spínač, (vakuový) stlačovač (odpadků), umocňovač (brzdného účinku), urychlovač (částic, elektronů), vysoušeč (rukou, vlasů; zdiva, vlhkosti), vyvažovač (pneumatik), (laserový, optický) zaměřovač, (automatický) zvedač (kuželek), (ultrazvukový) zmlžovač, znehodnocovač (jízdenek).

(b) Názvy se sufixem ‑čk(a): Jsou buď deverbativa: dotahovačka, hoblovačka, letovačka, obrubovačka, odstřeďovačka, osazovačka, pěchovačka, pohrabovačka, porcovačka, prohazovačka, protahovačka, shrabovačka, svařovačka, utahovačka, vykrajovačka, vykružovačka, vypalovačka, vyvažovačka, zapalovačka, n. desubstantiva či deverbativa odvozená z desubstantiv: čipovačka, číslovačka, děrovačka, dírkovačka, drážkovačka, etiketovačka, hrotovačka, kolkovačka, knoflíkovačka, lisovačka, nýtovačka, pískovačka, profilovačka, pytlovačka, spárovačka, sponkovačka, šrotovačka, štěpkovačka, vakuovačka, válcovačka, zátkovačka, značkovačka.

(c) Názvy se sufixem ‑ák: Názvy nástrojů, přístrojů, nářadí, technických zařízení, pracovních pomůcek a podobných objektů jsou nejčastějším druhem názvů objektů s tímto sufixem. K nejfrekventovanějším patří: naviják, otvírák, padák, plovák, podběrák, smeták, sušák, svěrák, šroubovák, větrák, vrták, zvedák; méně frekventované jsou např.: bzučák, dotahovák, drapák, měřák, naběrák, nabiják, napařovák, navrtávák, nýtovák, odpařovák, odplyňovák, ohřívák, rozbrušovák, rozlamovák, rozpínák, roztahovák, rozpěrák, rozvěrák, stahovák, upínák, usazovák, utahovák, vařák, vrhák, vykružovák, vypínák, vytahovák, vytěrák, zahlubovák, zakružovák, zasouvák, zavírák, zdvihák.

(d) Názvy se sufixem ‑(á)(t)or: U substantiv zakončených na ‑or je často nemožné zjistit, zda jde o pravopisně a výslovnostně (event. i formálně morfologicky) modifikovanou přejímku, či zda jde o název utvořený na domácí půdě pravidelnou sufixací. Jako domácí deriváty se jeví např. následující běžné názvy: akumulátor, alternátor, generátor, kondenzátor, sterilizátor, transformátor, ventilátor, vibrátor. K méně běžným názvům patří: akcelerátor, amalgamátor, amplifikátor (zesilovač), atomizátor, deformátor (lahví), dehydrátor, destilátor, detonátor, diskriminátor, evaporátor, granulátor, homogenizátor, impulzátor, indexátor, inhalátor, ionizátor, kalibrátor, koncentrátor, kultivátor, mineralizátor, modulátor, oscilátor, ozonizátor, paralyzátor, pasterizátor, perforátor, respirátor, rezonátor, sekvenátor, separátor, sterilizátor, syntetizátor, validátor.

(e) Názvy se sufixem ‑dl(o): K velmi frekventovaným názvům patří čerpadlo, čidlo a kyvadlo. K častěji doloženým dále např. patří: beranidlo, dmychadlo, drtidlo, klepadlo, kružidlo, měřidlo, míchadlo, mířidlo, návěstidlo, ohřívadlo, osvětlovadlo, páčidlo, pečetidlo, pěchovadlo, razidlo, rozmetadlo, rypadlo, spínadlo, splachovadlo, stavědlo, struhadlo, sušidlo, škrabadlo, tavidlo, vratidlo, stavidlo, topidlo, zdrhovadlo, zdvihadlo, zdymadlo, k méně frekventovaným až okazionálním názvům např. patří: čechradlo, čeřidlo, hladidlo, hlasovadlo, hrabadlo, hybadlo, chytadlo, jímadlo, kropidlo, kruhadlo, lapadlo, lemovadlo, lisovadlo, mísidlo/měsidlo, mačkadlo, mykadlo, nafukovadlo, napínadlo, natáčedlo, navíjedlo, odlévadlo, odposlouchávadlo, ohřívadlo, opékadlo, oprašovadlo, oradlo, osvěcovadlo, otáčedlo, otloukadlo, pájedlo, páradlo, pražidlo, prohrnovadlo, provzdušňovadlo, přesmykadlo, rozněcovadlo, rozprašovadlo, rozvíradlo, rýsovadlo, shrabovadlo, shrnovadlo, spojovadlo, střihadlo, sypadlo, škrtadlo, tahadlo, utahovadlo, vířidlo, vstřikovadlo, vyhřívadlo, vymetadlo, vysoušedlo, vytahovadlo, zaměřovadlo, zhášedlo, značkovadlo, ždímadlo.

(f) Názvy se sufixem ‑ník: Doloženo je zhruba 80 názvů tohoto typu. Často jde o speciální názvy velmi speciálních objektů s minimální doložeností. Z frekventovaných názvů sem patří blatník, nárazník, pilník, setrvačník, zásobník, závitník. Ze speciálních názvů málo frekventovaných sem patří: bočník (potrubí, čidlo, apod.), čepovník (nástroj; hist.), distančník (stavební element), drážkovník (nástroj), hlavičník (nástroj), maltovník (stroj na míchání malty), mazník (tech. zařízení), mlhovník (přístroj, tech. zařízení na sbírání mlhy v meteorologii), nákolník (součástka), násypník (část stroje nebo nářadí sloužící k nasypávání), odparník (součást tech. zařízení – lapače hmyzu), omítník (nářadí ohraničující plochu k omítání), oplatečník (přístroj na výrobu oplatek), ozvučník (součást nástroje), pařník (zahradnické zařízení), pokosník (druh úhelníku), posuvník (součástka), průbojník (nástroj či součástka), průtlačník (nástroj), předzvěstník (traťové zařízení), přejezdník (traťové zařízení), přestavník (tech. zařízení – druh staniční zabezpečovací techniky), přesuvník (tech. zařízení), příčník (příčná součást stavebních konstrukcí), příložník (nářadí, pomůcka), razník (nástroj), střižník (nástroj), sukovník (nástroj), šrotník (stroj na šrotování), tažník (nářadí), vazník (součást stavební konstrukce), výhrubník (nástroj), výměník, výparník, výsečník (nástroj), výstražník (zařízení na želez. přejezdu), výsypník (zařízení k vysypávání), výztužník (nástroj), výžlabník (nástroj), vzdušník (součástka), vzorkovník, záblatník (součástka), záhlubník (nástroj), zápalník (součástka zbraně), zátkovník (nástroj), závěrník (zařízení), závěsník (součástka letadla), závorník (součástka zbraně).

(g) Názvy se sufixem ‑k(a): Názvů tohoto typu je méně; patří k nim: kontrolka, objímka, obrazovka, odrazka, pojistka, převodovka, rozdvojka, rozbočka, příchytka (kabelová), příložka (kloubová p.), přípojka, rozbruska, rozbuška, rozpěrka, rozptylka (čočka), směrovka, svěrka, upínka, výbuška, výhybka, záklopka, západka, zápustka, zástrčka, zásuvka, závěrka.

(h) Názvy se sufixem ‑ic(e) (‑nic(e), ‑ovnic(e)) jsou spíše výjimečné: cívkovnice, kompasnice, lisovnice, plošnice, průtlačnice, rojovnice, trubkovnice, závitnice, závrtnice.

(i) Názvy se sufixem ‑tk(o): Jsou názvy obvykle menších objektů sloužících činnosti, již označuje základové sloveso. K názvům nástrojů, přístrojů, technických zařízení a jiných pracovních pomůcek lze počítat menšinu doložených názvů objektů s tímto sufixem: k běžným názvům patří jen razítko a tlačítko; dále např. hladítko, lisovátko, tahátko, tvarovátko.

2. Názvy dopravních prostředků

(a) Názvy se sufixem ‑dl(o): Jde především obecné relační názvy vozidlo, plavidlo a letadlo a speciální názvy šlapadlo a vznášedlo. K méně standardním názvům tohoto typu patří názvy odrážedlo, odstrkovadlo.

(b) Názvy se sufixem ‑ník: Nejfrekventovanějším je desubstantivum vrtulník; následují parník, křižník, dostavník, bitevník. Speciální podskupinou jsou kompozitní názvy letadel a lodí: dvouplošník, čtyřplošník; dvoustěžník, trojstěžník, čtyřstěžník.

(c) Názvy se sufixem ‑k(a): K běžným názvům patří jen dodávka, lanovka, ponorka.

(d) Názvy se sufixem ‑ic(e): Jsou to jen tři desubstantiva: plachetnice, veslice, lodice.

(e) Názvy se sufixem ‑ák: Stylově neutrálním je pouze název letadla kluzák; substandardní expresivum je název automobilu bourák. Názvy pásák, žebřiňák a vlečňák jsou patrně spíše univerbizáty.

3. Názvy nábytku

Tvoří se pravidelněji pouze sufixem ‑ník: botník, prádelník, šatník, likérník, nádobník, příborník, talířník; okazionalismy jsou nožovník, kalhotovník, kapesníkovník, kravatník aj.

4. Názvy nádob a jiných kontejnerů

(a) Názvy se sufixem ‑ník: Tvoří se jím (a) názvy kuchyňských nádob; některé jsou běžné, jiné speciální: cedník, čajník, lívanečník, omáčkovník, hořčičník, omeletník, haluškovník; (b) jiných nádob; jde vesměs o názvy málo běžné a okazionální: jehelník, kalník, mechovník, náduvník, obědník, solník, sudník, varník.

(b) Názvy se sufixem ‑k(a): Jde o nádoby či v širším smyslu „kontejnery“ různého druhu; jsou to převážně deverbativa: nálevka, násypka, odměrka, odparka, přepravka, výlevka, zásuvka; výjimečně desubstantiva n. deadjektiva: kořenka, slánka, plechovka.

(c) Názvy se sufixem ‑ic(e)/‑nic(e)/‑ovnic(e): Jde o rozmanité druhy „kontejnerů“; běžné jsou: chladnice (spíše v deminutivní podobě chladnička), konvice, lednice, popelnice, sklenice, šperkovnice, varnice a méně běžné moučnice, ocetnice, pilulkovnice, prachovnice, pumovnice aj.

5. Názvy zbraní

Tvoří se v podstatě pouze sufixem ‑ic(e)/‑nic(e)/‑ovnic(e): brokovnice, kulovnice, houfnice, ručnice, hákovnice, výmětnice, obojetnice, hradebnice, torpédovnice. Expresivní název pistole je tvořen sufixem ‑čka: bouchačka. Tento sufix má i název opakovačka, který lze pokládat za univerbizát.

6. Názvy oděvů, obuvi a jejich součástí

(a) Názvy se sufixem ‑ník: Běžné názvy jsou nátělník, svrchník, zimník. K dalším patří např.: hromovník, jarník, převlečník, rukávník. Patří sem dále skupina názvů součástí koňského postroje: náhřbetník, nánosník, náplecník, nátylník, podbřišník, podhrdelník, poprsník.

(b) Názvy se sufixem ‑k(a) a ‑enk(‑a): Běžná jsou deverbativa podšívka, přezůvka (obvykle v plurálu), výložka a desubstantivum čelenka; méně běžné je podsádka. Z předložkového spojení byly utvořeny běžné názvy podkolenka, podprsenka.

(c) Názvy se sufixem ‑ic(e): Běžné jsou názvy beranice, nohavice, rukavice, suknice. Dále sem patří např. holenice, náramenice, podkolenice.

(d) Názvy se sufixem ‑ák: Běžné jsou názvy dřeváky, palčáky a slamák, širák; expresivismy (a patrně univerbizáty) jsou vlňák, tvrďák.

7. Názvy ostatních přemístitelných pevných objektů

(a) Názvy se sufixem ‑ník: Jsou to desubstantiva označující objekty různého kategoriálního druhu; běžná a frekventovaná jsou: kapesník, slunečník, popelník, nočník; z méně frekventovaných např. květník, mapník (držák map), krajník (druh silničního patníku), svíčník aj. Některé tyto názvy jsou odvozeny z předložkových spojení: náhrdelník (< na hrdle), podhlavník (< pod hlavou).

(b) Názvy se sufixem ‑k(a): Jsou to např. tato deverbativa označující objekty různého kategoriálního druhu: obálka, chňapka, nálepka, osuška.

(c) Názvy se sufixem ‑ec: Patrně i jako názvy přemístitelných objektů fungují deverbativa bodec, násadec, nástavec, návazec, podstavec a desubstantivum vlasec.

(d) Názvy se sufixem ‑in(a): Jde jen o několik derivátů různých individuálních lexikálních významů: peřina, pružina, kladina, širočina (široká sekera) a názvy úlomků, odřezků, odštěpků apod. střepina, hoblina, pilina.

(e) Názvy se sufixem ‑ek: Sem zařazujeme „poloabstraktum“ snímek a názvy přívěsek, podvazek; z předložkových spojení vznikly náhubek, náramek.

(f) Názvy se sufixem ‑dl(o): Jsou většinou názvy kategorie I, sem se hlásí jen zrcadlo, umyvadlo.

8. Názvy dokumentů, listin a jiných písemností

(a) Názvy se sufixem ‑enk(a): Jsou to názvy různých dokladů k něčemu opravňujících po zaplacení příslušné částky (ke vstupu, přepravě atd.); tyto názvy jsou většinou deverbativa: doporučenka, doručenka, letenka, omluvenka, oznámenka, potvrzenka, povolenka, přepravenka, sázenka, složenka, stvrzenka, účtenka, uloženka, vstupenka.

(b) Názvy se sufixem ‑ák: Sem zařazujeme pouze deverbativa leták, moták a slangové expresivum tahák.

(c) Názvy se sufixem –in(a): Patří sem pouze obecně relační desubstantivum listina (< list).

9. Názvy jídel, nápojů, pokrmů a jejich ingrediencí

Odvozené názvy potravin, pokrmů a jejich ingrediencí jsou jednak názvy přemístitelných pevných objektů určitého tvaru (vánočka), jednak názvy amorfních kusů či neurčitého množství hmoty (zápražka).

(a) Názvy se sufixem ‑ník: Jediným běžným názvem jídla je derivát moučník. Ostatní doložené názvy jsou názvy různých speciálních, krajových, dobových, „lidových“ apod. jídel: houbovník/hubník, jáhelník/jahelník, klobásník, krémovník, kroupovník, krupičník, makovník, plecovník, rejžovník, syrník, trdlovník, tvarožník.

(b) Názvy se sufixem/zakončením ‑enk(a): Jsou buď deverbativní deriváty s tímto rozšířeným sufixem, n. deadjektiva se sufixem ‑k(a): pálit > pálený > pálenka. Dále: drobenka, pletenka, praženka, sušenka, tlačenka, žmolenka.

(c) Názvy se sufixem ‑ák: Jde jen o několik hovorových či regionálních výrazů: bramborák, drbák, strouhák, tvarožák, spleták.

(d) Názvy se sufixem ‑ic(e): Běžným názvem je pouze jitrnice (synchronně nepravidelné z játra). Dále: uzenice, pletenice, štědrovice.

(e) Názvy se sufixem ‑čk(a): Jsou výjimečné; běžné je pouze nesystémově tvořené šlehačka (mělo by jít jen o název nástroje ke šlehání).

(f) Názvy se sufixem ‑ek: Jsou výjimečné: zákusek, závitek.

(g) Názvy se sufixem ‑k(a): Jsou výjimečné: vánočka, zásmažka, zápražka.

10. Názvy amorfních kusů hmoty

Jde o kusy (kousky) beztvaré hmoty jako součásti objektu, těla n. krajiny. Pro tento sémanticko‑slovotvorný typ názvů je charakteristický sufix ‑ek, jímž se tyto názvy derivují nejčastěji ze sloves: zálomek, zápředek, zásmolek, zákalek. Dále např.: ledovec, spletenec.

11. Názvy „poloabstraktní“

Jako „poloabstraktní“ označujeme takové derivované názvy, které se svým obecným slovotvorným významem vztahují na obecnou hodnotu určité třídy druhů objektů pojmenovatelných různými substantivy s konkrétním lexikalizovaným významem. Např. zavazadlo (= kufr, batoh apod.), svítidlo (= lustr, lampa apod.), platidlo (= bankovka, mince apod.). Do této kategorie lze přiřadit i některé názvy konkrétního lexikalizovaného významu, které nejsou materiálními přemístitelnými objekty, např. – z hlediska běžného vnímání – dvojrozměrnými geometrickými obrazci, grafickými znaménky apod.: obdélník, poledník, vykřičník. K „poloabstraktům“ lze přiřadit i názvy typu odlitek (= kus hmoty vzniklý odlitím), které sice obvykle referují k určitému „kusu hmoty“, avšak prostřednictvím své obecné relační slovotvorné hodnoty. V tradičním dokulilovském pojetí tu jde o „názvy výsledků děje“.