Osobní jména motivovaná příslušností k místu (v širokém smyslu); (✍TSČ 2, 1967:411). V rámci této slovotvorné kategorie, vymezené v rámci Dokulilovy ↗OTS, se uplatňují jednak názvy ↗propriální, jednak názvy ↗apelativní.

1 Obyvatelské názvy propriální

Jde o názvy obyvatel obcí (měst, městysů a vesnic), států a regionů.

1.1 Názvy obyvatel obcí

Tvoří se ↗sufixy ‑an a ‑ák. K názvům obyvatel obcí tvořených těmito sufixy lze přiřadit substantivizovaná adjektiva typu Kladenští.

A) Sufix ‑an. Standardní názvy obyvatel obcí se tvoří pravidelně ze zavřeného kmene názvu obce sufixem ‑an (Brňan, Moskvan, Pražan, Vídeňan). Dochází přitom k pravidelným změnám předkoncovkové souhlásky základového jména: d, t, n, r se měkčí na ď, ť, ň, ř: Berlín – Berlíňan, Káhira – Káhiřan); h, g se mění v ž a k se mění v č (Praha – Pražan, Hongkong – Hongkonžan; Rumburk – Rumburčan). Od jmen, z nichž se – v důsledku jejich hláskového složení – derivují adjektiva s vkladným ‑e‑, stává toto ‑e‑ i v názvu obyvatelském: Kladno – kladenský – Kladeňan.

K uzuálním názvům obyvatel českých a slovenských měst např. patří: Bratislavan, Brňan, Hradečan, Cheban, Jablonečan, Jihlavan, Kroměřížan, Liberečan, Mostečan, Olomoučan, Ostravan, Plzeňan, Pražan, Přerovan, Třebíčan, Ústečan. K uzuálním názvům obyvatel ostatních měst např. patří: Atéňan, Bělehraďan, Berlíňan, Bruselan, Florenťan, Janovan, Krakovan, Londýňan, Miláňan, Moskvan, Newyorčan, Pařížan, Říman, Šanghajan, Toleďan, Varšavan, Vídeňan, Ženevan.

Názvy se sufixem ‑an odvozené od názvů měst označují poměrně často kromě osob také různé spolky, kluby, podniky, vlaky apod.

Názvům obyvatelským typu Bruntálan konkuruje v plurálu jednak pojmenovací syntagma typu ‛obyvatelé, občané Bruntálu’, jednak mu konkurují i jiné typy syntagmatických pojmenovacích struktur: ‛lidé z Prahy’; ‛muž, žena, důchodce, důchodkyně z Prahy’ apod.

B) Sufix ‑ák. Názvy obyvatel českých měst se jím tvoří zpravidla pouze v substandardním jaz. n. v jaz. hovorovém. Nejrozšířenější je název Pražák; ten se blíží stylové neutralitě. O něco více hovorový ráz má patrně název Brňák. Od cizích měst se názvy obyvatelské sufixem ‑ák zpravidla netvoří. Výjimečný je běžný hovorový název obyvatele nečeského města Vídeňák.

C) Substantivizovaná adjektiva typu Kladenští. Tento typ názvů osob tvoří samostatnou slovotvorně‑onomasiologickou kategorii. O jména obyvatelská ve vlastním slova smyslu jde u nich jen z malé části. Nejčastěji se jím totiž označují sportovní kluby či oddíly, umělecké soubory (divadelní soubory, orchestry), pracovní kolektivy (např. zaměstnanci podniku), zastupitelské sbory apod. nějak příslušející k dané obci. Z morfologického hlediska jde o jména pomnožná, nemající v daném významu singulár; obvykle se užívají v nominativu.

1.2 Názvy obyvatel států

Nejčastěji a téměř rovným dílem se uplatňují sufixy ‑an a ‑ec. Celkově se tento typ obyvatelských názvů odvozuje několika způsoby: bez sufixu je přibližně polovina názvů obyvatel států Evropy (např. Ital) a několik názvů obyvatel států neevropských: Armén, Ind, Kazach, Mongol, Tádžik, Turkmen a Uzbek. Sufix ‑ák mají pouze dva běžné a stylově neutrální názvy: Polák a Slovák. Rozšířený sufix ‑ánec mají čtyři běžnější názvy: Barmánec, Kubánec, Peruánec a Portorikánec (vedle variantního tvaru Portoričan).

Ve vztahu mezi formou základového názvu státu a formou derivátu je mnoho nepravidelností:

Ke jménům států zakončených na ‑sko existuje v úzu obyvatelské jméno:

B)   Ke jménům států zakončených na ‑ie existuje v úzu obyvatelské jméno:

C) Ke jménům států jinak zakončených existuje v úzu obyvatelské jméno:

Při tomto typu derivace dochází k řadě běžných hláskových alternací. Speciálně dochází k těmto jevům:

1. Při derivaci ze jmen zakončených na ‑sko dochází k resufixaci: sufix ‑sko je nahrazen sufixem ‑ec (Estonsko – Estonec), ‑an (Alžírsko – Alžířan), ‑ák (Polsko – Polák) n. sufixem nulovým (Dánsko – Dán).

2. U názvů se sufixem ‑ecn. ‑an odvozených ze jmen států zakončených na ‑ie/‑ye (Anglie, Zambie, Libye) dochází ke dvěma různým formálním slovotvorným procesům:

(a) sufix ‑ec přistupuje ke kmeni zakončenému na vyslovované ‑j‑ a v derivátu má toto ‑j‑ i podobu grafickou (Zambi(j‑)e – Zambij‑ec). Zakončení ‑ie tu nemá povahu sufixu a koncové ‑e je deklinační koncovkou. (Srov. Zambie – zambij‑ský; Bolívie – bolivij‑ský atd.). Jde tu o prostou sufixaci;

(b) sufix ‑ecn. ‑an přistupují ke kmeni vzniklému odtržením sufixu ‑ie (Albán‑ie – Albán‑ec; Sýr‑ie – Syř‑an). Jde tu o resufixaci.

Několik derivátů lze pokládat za spolufundované příslušnými adjektivy: Korejec, Nikaragujec aj. mají před sufixem ‑j‑ totožné s ‑j‑ v odpovídajícím adjektivu (korejský, nikaragujský).

Variantní tvary

Důsledkem velkého množství nepravidelností a hláskových alternací při derivaci názvů obyvatel států je i tvarová variantnost některých méně běžných či neuzuálních názvů. Doloženy jsou např. tyto (až tři) variantní tvary; některé z nich (např. Brazilan, Brazilčan; Lotyšec, Lotyšan) jsou však ojedinělé:

Aljašan/Aljaščan, Nebraskan/Nebrasčan, Brazilec/Brazilan/Brazilčan, Havajan/Havajec, Venezuelan/Venezuelec, Moldavan/Moldavec, Singapuřan/Singapurec, Armén/Arménec, Kazach/Kazachstánec, Mongol/Mongolec, Lotyš/Lotyšec/Lotyšan, Venezuelanka/Venezuelka, Havajanka/Havajka.

Charakteristika úzu

Na rozdíl od názvů obyvatel měst jsou názvy obyvatel států v úzu běžněji a šíře zastoupeny. Je pochopitelné, že v Česku jsou předmětem zájmu a předmětem komunikace především státy evropské a z ostatních zemí především velké a vlivné státy ostatních světadílů a také země, které jsou často navštěvovány č. turisty. Názvy obyvatel těchto zemí pak přirozeně patří k těm jaz. výrazům, jejichž úzus má vysokou frekvenci, a tomu odpovídá, že jaz. existence takových slov je nesporná a každému zřejmá. Jinak je tomu u jednoslovných názvů obyvatel států malých, u nás málo známých a pro nás málo významných a málo důležitých. Pokud vznikne komunikační potřeba pojmenovat občany či obyvatele takového státu, bývá uživatel na pochybách, jakou formu zvolit. Stejně jako u názvů obyvatel měst i zde platí, že vždy je možné a leckdy i vhodnější poukázat k obyvatelům státu explicitně pojmenovacím syntagmatem (např. obyvatelé Utahu – viz výše o názvech obyvatel měst).

1.3 Názvy obyvatel regionů

1.3.1 Názvy obyvatel světadílů

Za největší regiony lze pokládat světadíly. Dva z nich mají své běžné obyvatelské názvy: Evropan a Afričan. Název Američan se užívá téměř výlučně o obyvatelích USA, proto jsme ho zařadili mezi názvy obyvatel států. Podobně je tomu s názvem Australan; avšak na rozdíl od názvu Američan, který se obvykle nevztahuje na každého obyvatele světadílu téhož jména, je název Australan názvem každého obyvatele světadílu Austrálie, neboť tento světadíl je totožný s jediným státním útvarem. Pro obyvatele Asie se běžný neutrální název obyvatelský nevžil; název Asijec je (vzhledem k názvům Evropan a Afričan) i celkově poměrně málo běžný, a pokud se ho užije, tak buď jako názvu poukazujícího k rase (etniku), anebo má alespoň rasový (etnický) podtext. Srov. např.: Diváci, z převážné většiny Hispánci a Asiaté, mladému bělochovi nadšeně aplaudovali a zasypávali ho drobnými mincemi. S Amerikou to jde z kopce, pomyslel si trpce Rimer při pohledu na dav čumilů. Samý cizinec. Ameriku zaplavili přistěhovalci; Výrazná ženskost Havajek se v této dívce smísila s jemným půvabem Asiatek.

1.3.2 Názvy obyvatel regionů uvnitř států

Regiony uvnitř států, které mají své běžné pojmenování (např. Morava, Normandie, Provence, Andalusie), jsou buď v dané době vyhraněné a přesně vymezené správní celky, n. jde o oblasti konstituované během historie jako regiony vymezené a určené etnicky, kulturně a/nebo správně. Také obyvatelé těchto regionů mívají své obyvatelské názvy. Většina z nich má sufix ‑an; např. (abecedně): Alsasan, Andalusan, Kosovan, Moravan, Normanďan, Sicilan, Štýřan, Tibeťan aj. Řidčeji mají tyto názvy sufix ‑ec; k nejznámějším patrně patří Provensálec (obyvatel francouzské Provence) a Bretonec (obyvatel Bretaně). Ojediněle se užívá názvů bez sufixu: Sas, Bavor (zejména v plurálu Bavoři) aj.

1.3.3 Názvy obyvatel historických území

Jde o různě vymezená území, která existovala v minulosti jako státní celky či jejich části a v dnešní č. mají své obvyklé pojmenování; např. Asýrie, Babylónie. Sem můžeme přiřadit i případy, kdy stát, který existoval v minulosti, měl český název, který se dnes pro odpovídající státní útvar již neužívá (např. Habeš). Z obyvatelských názvů tohoto typu jsou v běžnějším úzu např.: Asyřan, Babyl[ó/o]ňan, Habešan, Mezopotámec.

1.4 Názvy obyvatel (nadstátních) regionů geografických

Lidé žijící v horách či na pouštích se obyvatelským jménem odvozeným z názvu pohoří či pouště obvykle nepojmenovávají. Obyvatelské názvy jako °Alpan, °Krkonošan/Krkonošec, °Brďan atd. jsou v úzu velmi vzácné. Nicméně i tento typ názvu se příležitostně použije: Obyvatelé hor se prudkému rozmachu turismu pružně přizpůsobili a dnes platí, že co Himálajec, to majitel hotelu, restaurace nebo alespoň stánku s občerstvením; Víc než spor o to, kdo je Sahařan, brání tedy zřejmě referendu nechuť Maroka připustit jakoukoli diskusi o Západní Sahaře.

1.5 Názvy obyvatel pražských čtvrtí

Obyvatelé pražských čtvrtí se obvykle obyvatelským názvem nepojmenovávají. Pokud ano, spíše se u nich uplatňuje tvar se sufixem ‑ák, který má hovorový ráz, někdy i výrazněji substandardní, zatímco plně spisovný tvar se sufixem ‑an je výjimečný: Žižkovák/Žižkovan, Vinohraďák/Vinohraďan, Smíchovák/Smíchovan, Dejvičák/Dejvičan.

1.6 Názvy fiktivních obyvatel vesmírných těles (planet, hvězd)

K propriálním obyvatelským názvům lze zařadit běžný derivát Marťan, méně běžné Venušan a spíše okazionální Měsíčňan/Měsíčan. Tyto názvy se užívají především ve sci‑fi literatuře, derivát Měsíčan je známý z klasických děl o panu Broučkovi a o Neználkovi. V psaném úzu převládá méně systémová, ale patrně srozumitelnější a příjemněji znějící forma Měsíčňan s fundačním vztahem k adjektivu měsíční.

2 Názvy obyvatelské apelativní

Obyvatelských apelativ je v běžném úzu jen málo. Zcela běžné jsou jen názvy vesničan a venkovan. Lze sem přiřadit i vysoce frekventované cizinec, i když tu jde spíše o někoho, kdo „přichází z ciziny“ než o toho, kdo „bydlí v cizině“. O něco méně běžné jsou názvy horal a ostrovan. Hojně doloženy jsou i obyvatelské názvy fundované názvy světových stran: stylově (téměř) neutrální jsou seveřan a jižan. Příznakové a méně doložené je zápaďan, ještě více expresivní je substandardní hovorové zápaďák. Z apelativních názvů fiktivních jsou doloženy např. deriváty nebešťan a vesmířan.