Pojmenování substancí, které vznikají jako důsledek dovršeného děje, jsou to tedy jména výsledku děje. Podle ↗OTS se derivují převážně od dok. sloves, a to ↗mutací. Tvoří se ↗sufixy ‑ek(‑0), ‑k(‑a) s variantami ‑vek(‑0), ‑tek(‑0), ‑vk(‑a), kde t / v jsou konekty / epentetické konsonanty uzavírající otevřený kořen základového slovesa (výklenek, úlomek, odchylka, navážka, zbytek, odlitek, příspěvek, výšivka), ‑ec(‑0) (podstavec) s variantami ‑nec(‑0), ‑tec(‑0), ‑lec(‑0), přičemž někdy lze uvažovat o motivaci tvarem příčestí/dějového jména a o významu objektu děje, apelativa (lívanec, kopanec, mazanec, propletenec, dělenec, mocněnec), ale též propria, v jejichž motivaci hraje roli, jakým procesem vznikl prostor, na němž byla osada založena: Žatec, Zhořelec, Pohořelec, ‑in(‑a) (hoblina) s variantami ‑nin(‑a), ‑tin(‑a), ‑lin(‑a), u nichž lze uvažovat o motivaci tvarem deverbálního adjektiva (sloučenina, zřícenina, zlomenina, krytina, ojetina, sjetina, rostlina, trhlina, puklina, omrzlina). N.v.d. tvořené koncovkou/sufixem (‑0) / (‑a) / (‑e) (důkaz, ohyb, hráz, spása, zhouba, příze) s variantami ‑j(‑0), ‑t(‑0), ‑v(0), ‑ch(‑0), ‑j(‑e), kde j / t / v / ch jsou konekty / epentetické konsonanty uzavírající otevřený kořen základového slovesa (boj, závěj, sešit, šev, krov, úspěch, naděje), tvoří okrajovou skupinu. Vztah k základovému slovesu odhalujeme někdy až na základě etymologie (např. hnůj jako výsledek procesu hnití).

V roli n.v.d. se podle kontextu vyskytují i ↗názvy dějů: Stavba je dnes chloubou města; Toto vyšívání nese stopy cizího vlivu. Viz také ↗verbální substantivum, ↗dějové substantivum. Přejatá jména jsou obvykle tvořena sufixem ‑át (kastrát).