Jsou to jména vlastností. Podle ↗OTS vznikají ↗transpozicí z adjektiv, a to k označení vlastností pojímaných jako nezávislé entity: dobrý > dobro. Takto vzniklá abstrakta mohou označovat i konkrétní nositele vlastností a díky této konkretizaci mohou mít pl. podobu (lidská hloupost nezná mezí × kupovat samé hlouposti), pak jde o významovou změnu ↗mutační (viz ↗názvy nositelů vlastnosti). Nejproduktivnějším sufixem je ‑ost/‑nost, odvozuje se jím od všech druhů adj. kromě posesivních a některých typů deverbálních: lidskost, opilost, váženost, nezničitelnost, hravost, bledost, nepřejícnost a zcela okrajově od zájmen (jakost, okazionálně terminologicky cost/covost/cositost/něcost/cokost jako překlad lat. quidditas / něm. Washeit). Dalším prostředkem je sufix ‑ství‑/‑ctví‑, kterým se nejčastěji resufixují adj. na ‑sk(‑ý)/‑ck(‑ý): lidství, darebáctví. Tento typ n.v. může mít i zúžený a konkretizovaný význam živnosti: natěračství, vydavatelství. Další sufixy jsou méně produktivní: ‑stv(‑o)/‑tv(‑o) (svinstvo, pestvo), ‑ina (novina, intelektuálština, čertovina, švejkovina), ‑ovin(‑a) (blbovina), někdy resufixací od adjektiv se sufixem ‑sk(‑ý) (klukovina, krávovina), ‑ot(‑a) (hluchota, čistota), ‑ob(‑a) (staroba), ‑n(‑o) (jsoucno) s variantou ‑(č)n(‑o) (většinou z adjektiv na ‑ck(‑ý) od cizích základů: komično, biologično), koncovky/sufixy ‑o (zlo, nenávratno), ‑í (stáří, ostří), ‑0 (zeleň). Přejaté n.v. mají zakončení ‑it(‑a) (ilegalita), ‑ik(‑a) (mystika), ‑i(‑e) (synchronie), ‑anc(‑e)/‑enc(‑e) (elegance, valence), ‑ur(‑a) (klauzura), ‑ismus (radikalismus).