Textotvorný proces, který postihuje především vzájemné spojování elementárních textových jednotek v jednotky vyšší (↗výpovědí do ↗odstavce, resp. promluvového úseku, tematického bloku, ↗replik do ↗sekvence v dialogu) a v souvislý text tak, aby podával ucelenou srozumitelnou informaci (✍Hoffmannová, 2013:887–888). Mezi textovými jednotkami tak vzniká formální a významová návaznost, tedy ↗koheze (koheznost) či ↗koherence, jež je konstitutivní vlastností textu a v případě koheze manifestací i předmětem syntaxe textu. Textové n. bývá realizováno explicitně jazykovými prostředky koheze: (a) prostředky odkazovacími (↗odkazování) vytvářejícími vztah ↗koreference i ↗alterace; (b) ↗konektory; (c) prostředky gramatickými, často spojenými s ↗elipsou. Návaznost výpovědí v textu může být také pouze implikována sémantickými vztahy mezi lexikálními výrazy v různých výpovědích jednoho textu. N. tedy znamená vzájemné propojování textových jednotek jakýmikoliv jazykovými prostředky n. jen implikovanými sémantickými vztahy mezi jejich lexikálními jednotkami, zatímco s ním související ↗odkazování je proces založený na vztazích koreference a alterace, tj. pouze na vztahování plnovýznamových pojmenování nebo deiktických výrazů (srov. též ↗deixe) k pojmenováním jiným a nezahrnuje navazování pomocí konektorů a lexikálních výrazů sémanticky souvisejících. N. tedy představuje pojem nadřazený, odkazování je pouze jedním z typů n.

Na navazování/návaznosti s vysokým stupněm textové koheze se podílejí především konektory vyjadřující současně různé sémantické vztahy, např. vztah vysvětlující (totiž), gradační (dokonce), důsledkový (takže); srov. též ✍Hoffmannová, 2013:919–921: Velkým zklamáním je kvalita zvětšenin. Většinou jde totiž o novodobé kopie z původních negativů, či dokonce ze současných obrazových publikací. (SYN); Rozpočet Pobřežní hlídky byl v hlubokém deficitu. Prezident prohlásil, že ho nemůže zvýšit. Musí ho dokonce ještě omezit. Hospodářství je ve špatném stavu, nelze udělat nic jiného. Takže Akce aktivní ochrany měla být během sedmi dnů zrušena. (SYN). Stupeň koheznosti vytvářený různými konektory vyjadřujícími stejný typ významového vztahu může být odlišný, jako např. u konektorů s důsledkovým významem proto a tak, takže. Ve dvojici výpovědí spojených konektorem proto bývá obsah první z nich chápán jako reálná a bezprostřední příčina obsahu výpovědi druhé (✍Sou, 1972), jde tedy o návaznost s vysokým stupněm koheznosti: Jak jsem řek, veverek není dost, a tak nemá kůrovce kdo hubit. Proto se přemnožil. (SYN). Výpověď s konektorem takže či tak vyjadřuje výsledek, který byl pouze umožněn skutečností vyjádřenou ve výpovědi předchozí, nebyl jí však bezprostředně vyvolán/zapříčiněn (✍Sou, 1972): Nikdy jsem tuto koroptev nenašel v polích ve smíšené krajině. Takže v místech, kde vedle ní žije bažant a evropská koroptev (Perdrix perdrix), si tito ptáci nekonkurují. (SYN). Návaznost s nižším stupněm koheznosti vytvářejí tyto konektory i tehdy, uvozují-li výpověď volně shrnující obsah předchozího textu: Držte se železnice. O těch vašich zatracených silnicích ani muk. Takže to bychom měli. (SYN); Chytili jsme pár pstruhů a pak mi začal dělat obavy ani ne tak medvěd, jako počasí. Obloha se zatáhla a zvedl se vítr. A to se v těchto náhorních jezerech musí brát vážně. Tak jsme to po třetí hodině zabalili a nasedli na kánoe. (SYN).

Ke konektorům se řadí textové orientátory: vytvářejí návaznost výpovědí, ale současně adresátovi usnadňují orientaci ve struktuře textu, podílejí se tedy na kompozici textu (✍MČ 3 1987:713), jako např. navazovací výrazy vytvářející časovou posloupnost: Musí nejprve odzkoušet skafandr, dekomprimovat kabinku a otevřít průlez – naštěstí dvířka dosahovala téměř k podlaze. Poté musí odpojit bezpečnostní pás, kleknout si – podaří-li se mu to – a ohnout se k té křídlaté matce. (SYN); Tuhle hospodu máme s Tedem pět let. Předtím jsme prospektorovali. (SYN). K orientátorům patří metařečové komentáře (✍MČ 3, 1987:713), vyjadřující explicitně návaznost na předchozí část textu: V zahraničí a zvláště pak v USA je pracovní spokojenost odborně a dlouhodobě sledována, většinou pomocí nezávislých expertů (z důvodu objektivity výstupů), neboť, jak bylo uvedeno výše, náklady s náborem nejsou právě nejnižší. (SYN); n. naopak předjímající obsah následující části textu: Zaměřím se především na římské vojsko a jeho výboje. Dále budu mluvit například o markomanských válkách. (SYN). Orientátory textovými mohou být i zájmenná příslovce tady, zde, vztahující se k určitému místu v textu: V praxi především vrcholovými řízky, které se zakořeňují podobným způsobem, jako řízky zde popsané Euphorbia tirucalli aj. (SYN).

Návaznost s vysokým stupněm koheze vytvářejí též prostředky odkazování koreferenčního (↗anafora, ↗katafora), včetně prostředků posloupností tematických a rematických a prostředky ↗alterace: Bezmocně obrací pohledy na tu a na onu stranu a sleduje pohledem odjíždějící taxík. Jiný se zastavuje milosrdně u chodníku. (SYN). Např. v následujícím textu jsou výrazy toho domu – dům – to koreferenční a současně pojmenovávají průběžné téma, tj. vytvářejí průběžnou tematizaci, tj. Po pravdě řečeno, Forrest práh toho domu už mnoho let vůbec nepřekročil. Dům nesl jméno Javorová stezka. Jako by to bylo nějaké přepychové panství se služebnictvem a rušným společenským kalendářem. (SYN).

V ↗dialogu se n. uplatňuje jako často ustálené spojování ↗replik např. do sekvenční dvojice otázka a odpověď, v níž je prostředkem navazování ↗elipsa (srov. např. ✍Hoffmannová, 2013:928–929): Kam jste šli? – K Hřebeništi, polní cestou – chlapci si chtěli zarybařit (SYN); sekvence návrh ve formě otázky + odpověď v podobě větného ekvivalentu vyjadřující akceptování návrhu: Hodilo by se ti to v půl šesté? – Tak dobře, připustil. (SYN); popř. je sekvence tvořena tvrzením, eliptickými otázkami a eliptickými odpověďmi: Tak například jste viděl často schody, které vedou z haly k tomuto pokoji – Velmi často – Jak často? – Nu, asi stokrát (SYN).

Konektory a odkazovacími prostředky bývá vyjadřováno: (i) kontaktní n., spojují-li se výpovědi následující bezprostředně za sebou: Zábava pokračovala. Dokonce se i tancovalo. (SYN); Zůstal jen kohout. Ten se zachránil tak, že vylétl na střechu kurníku a tam zůstal sedět. (SYN); n. (ii) distanční n. v případě navazování jedné výpovědi na jinou, která jí bezprostředně nepředchází (viz např. ✍Nekula, 1995:685). Distanční navazování se realizuje jak konektory: Můj deník. Výraz deník se vlastně pro chlapa nehodí. Deníky a deníčky si píší slečinky. Tak tedy zápisník. (SYN); tak výrazy odkazovacími koreferenčními: Kdysi jsem vzal jednoho kamaráda na zkamenělá dřeva. Ta se hledají tak, že se píchá takovým bodcem do hlíny několik desítek centimetrů hluboko. No a ten kamarád byl tak šikovný, že si propíchl nohu. (SYN; zde navíc hraje roli i kombinace ↗navazovacích částic no a); včetně výrazů typických pro odkazování ke vzdálenějším koreferenčním pojmenováním n. úsekům textu – adjektiv zmíněný, uvedený, citovaný: Velký robot vyděsil klučinu. Alespoň to tak ze začátku vypadalo. Jenže pak se Ocelový obr a malý kluk samozřejmě skamarádili a začali si spolu hrát. Byl tu však jeden problém. Zmíněný robot byla destrukční zbraň nejtvrdšího kalibru. (SYN); a metajazykovými komentáři: Jak bylo řečeno v úvodu této kapitoly, o úspěších behaviorálních přístupů v terapii autistické populace už nikdo nepochybuje. (SYN).

Není-li návaznost textových jednotek vyjádřena explicitně konektory a jaz. prostředky textového ↗odkazování, může být souvislost implikována např. sémantickými vztahy lexikálních výrazů, např. vztahem část – celek (větve – strom): Za záchranu vděčí ruksaku, který měl při pádu na zádech a který se o strom zachytil. Ve větvích pak visel asi tři hodiny, než dorazila pomoc. (SYN); vztahem činnost – nástroj činnosti (ostříhat trávník – sekačka): Nabídla jsem se tedy, že předtím ostříhám trávník, na což jsem se ostatně chystala už několik dní. Máme starou sekačku, takové páchnoucí monstrum, co dělá rámus, že člověk neslyší zvonek ani telefon. (SYN); apod.

Častým navazovacím prostředkem v č. je elipsa spojená s prostředky gramatickými, tj. s využitím gramatické shody ohebných slov v různých výpovědích: Kate odmítla uvažovat o nezdaru. Nečekala nějaký výsledek; spíš chtěla něčím vyplnit čas. (SYN); A jakou část vašich věřících tvoří imigranti? – Jen malou, ve Slezsku žijí lidé z východního Slovenska. (SYN).

Stupeň koheze u návaznosti zajištěné elipsou a gramatickými prostředky, popř. v návaznosti implikované sémantickými vztahy lexikálních prostředků různých výpovědí v textu, pak často souvisí také se slovosledem větných členů postcedentní výpovědi (srov. též ↗glutinace). Nejvyšší stupeň koheze implikuje postcedentní výpověď začínající přísudkovým výrazem, srov.: Očima bloudil po místnosti. Uviděl křídou naznačené linie a porůznu na nábytku nějaký poprašek. (SYN), n. výrazem s adverbiálním významem, viz již citovaný doklad: …který se o strom zachytil. Ve větvích pak visel asi tři hodiny... (SYN); nejnižší stupeň naopak výpověď začínající podmětem: Slyšel, jak se ten člověk prodírá mezi keři, a držel se mu v patách. Neznámý prošel neslyšně po pěšině až k domu a nahlédl do temného okna. (srov. ✍Hoffmannová, 2013:920).

Na ↗komunikační situaci se „navazuje“ prostředky ↗deixe. Mezitextové navazování bývá realizováno explicitními n. implicitními odkazy na jiný text (viz ↗aluze, ↗intertextualita).