Lexikální jednotka, která se ve vztahu k existujícím jednotkám slovní zásoby souč.jaz. vyznačuje novostí, a to jak z hlediska vzniku, tak z hlediska funkčního (funkčně systémového, komunikačního, stylistického). N. vznikají z potřeby pojmenovat nové věci, jevy, i z potřeby nahradit dosavadní výrazy prostředkem přesnějším n. výraznějším. Vznikají též jako výsledek záměrného hledání (citově, intelektuálně) působivého vyjádření. Bývají i výsledkem spontánního tvoření. N. se objevují ve všech komunikačních sférách a útvarech národního jaz. V tvoření n. se mohou projevovat jak obecnější vývojové tendence, tak i ty lexikálně-sémantické n. slovotvorné procesy, které nejsou v dané době ještě dost patrné. N. se nejenže účastní procesů strukturace a restrukturace slovní zásoby, ale také výsledky těchto procesů za příhodných podmínek stabilizují. Neologizace slovní zásoby patří k obecným procesům v jaz.

Protože n. jsou svým vznikem vázány na určitou dobu a protože mohou mít určitou stylistickou hodnotu, bývají charakterizovány jako vrstva dobově příznakových prostředků současné slovní zásoby. V tomto případě se n. chápou jako protipól prostředků zastaralých a ↗archaismů.

Při určování konkrétních jednotek jako n. se uplatňuje obvykle kritérium časové, tj. doba vzniku, dále kritérium jaz. variety (útvaru), v níž n. vznikají a uplatňují se (spis.jaz., běžná mluva, slang atp.), kritérium strukturní, které se zakládá na vztahu formy a obsahu, kritérium lexikalizace (zapojení nové jednotky do lexika) a uzualizace (zobecnění v úzu). V některých koncepcích n. se klade značný důraz na kritérium psychologické (pociťování novosti ze strany uživatelů jaz.). V rámci n. se zpravidla rozlišuje mezi vlastními, lexikálními n. a mezi pojmenováními tvořenými a užitými příležitostně, tj. ↗okazionalismy.

Existující klasifikace n. odrážejí nejen různé stránky nových výrazů, ale také různé možné přístupy k neologickým jevům. Nejčastěji se uplatňuje třídění n. z hlediska strukturního a funkčního. Mezi n. z hlediska strukturního se řadí n. slovotvorné (srov. n. z období od 90. let 20. stol. do současnosti daňař, bavič, hladovkář; videonahrávka, ekozboží, europoslanec; cestomanie, soudcokracie; e-kavárna), slova utvořená ze zkratek (eseróčko/eseročko, cédéčko, písíčko/pécéčko), přejatá slova (billboard, snowboard, snowboarding), slova s novým významem, tzv. neosémantismy (mlžit ʻúmyslně zakrývat faktaʼ, hvězdný ʻvynikající, špičkovýʼ); víceslovná (sdružená) pojmenování (sametová revoluce, zelená nafta, mobilní telefon, daň z přidané hodnoty) a ↗frazémy (být stejné krevní skupiny, být mimo mísu). Z hlediska funkčního se za n. pokládají mj. ty jednotky, jejichž užití (původně vázané na pracovní, zájmové, sociální prostředí apod.) se mění a spolu s tím se přehodnocuje jejich původní (odborná, profesní, slangová apod.) příznakovost. Platnost n. mají i lex. jednotky, které se kdysi přestaly užívat, ale po určité době se jejich užívání obnovuje, revitalizuje (radní ʻčlen obecní radyʼ). Vzhledem k charakteru užití se rovněž jako specifické typy funkčních n. vymezují okazionalismy a individualismy, dále efemérní slova, módní neologismy, dobová slova aj.

K obecným otázkám problematiky n. náleží nejen otázka podstaty n., vymezení pojmu/termínu n. (n. je pojem relační), kritéria pro určování konkrétních jednotek jako n. aj., ale i aspekt terminologický. Přistupuje‑li se k n. z hlediska onomaziologického (tj. od obsahu k formě), jsou označovány jako nová pojmenování, při přístupu z hlediska sémaziologického (tj. od formy k významu) se pro jejich označení užívá termínů nová slova, nové výrazy aj. Vymezení neologismů se rovněž řeší na základě zjišťování poměru neologismů a inovací.

N. existují ve všech obdobích jaz. vývoje, a proto je možné hovořit o n. vzhledem k určité časové hranici n. k určité epoše (srov. Husovy n., Komenského n., obrozenské n.). Ve 2. pol. 20. stol. krystalizuje výzkum neologismů v samostatnou nauku – neologii. Tvorbou slovníků neologismů se zabývá ↗neografie.

Zkoumání n. tvoří již delší dobu jednu z významných oblastí lingvistického výzkumu. Dokladem širokého, vnitřně členitého zkoumání n., neologických jevů, procesů a tendencí je velké množství monografických prací, studií, statí i bohatá produkce neologických slovníků. Šíři a rozvoj výzkumu n. u nás i v zahraničí částečně ukazuje bibliografický výběr ✍Martincová a kol. (1996), ✍Martincová a kol. (1999).

V č. lingvistice je n. věnována trvalá pozornost. Po 1. světové válce se obecné problematiky n. dotýkají Teze Pražského lingvistického kroužku (1929). Z neologického hlediska jsou významné statě Havránka, Mathesia, Jakobsona a Mukařovského ve sborníku ✍Havránek & Weingart (eds.) (1932). Změny a stav slovní zásoby v jejích jednotlivých obdobích zachycuje v dnes již klasické práci ✍Havránek (1936).

Od 60. let 20. stol. počet prací věnujících se n. výrazně vzrůstá. Poznatky o úloze nových slov při vývojových procesech ve slovní zásobě prohlubuje ✍Němec (1968). Zřetel k novým lexikálním prostředkům, k dynamice slovotvorných typů a prostředků se uplatňuje při charakteristice souč. č. v pracích ✍Daneše (1962), ✍Jedličky (1965), ✍Jedličky (1973a), ✍Cuřína & Novotného (1974) aj. K n. se přistupuje také z hlediska stylistického (např. ✍Stich, 1971; ✍Hausenblas, 1972; ✍Jedlička, 1973b). Cenným vkladem pro studium n., pro propracování jejich problematiky v obecné rovině je ✍TSČ 1 (1962), ✍Filipec (1961) a ✍Zima (1961).

Spolu se zájmem o n. se objevuje potřeba řešit otázky pojmoslovné a terminologické, vymezení n. apod. Těmito otázkami se zabývají zejména ✍Filipec (1966), ✍Němec (1970), ✍Stich (1971) a ✍Jedlička (1976). Pro zjišťování nových lex. prostředků v souč.spis.č. má zásadní význam ukončený ✍SSJČ (1960–1971), pro zjišťování charakteru n. z hlediska slovotvorby skýtá možnost porovnání kolektivní dílo ✍TSČ 2 (1967) a ✍Šmilauer (1971). V r. 1983 vychází monografie ✍Martincové (1983). Otevřeně se také již (pod vlivem francouzské a ruské lingv.) začíná hovořit o neologii (viz výše).

V 90. letech se dílčím způsobem zabývají n. anebo dotýkají některých jejich stránek práce četných autorů. Rozvíjí se také lexikografický přístup k n. Nová slova se zařazují do všeobecných výkladových slovníků, tj. do ✍SSČ (1994²) a do připraveného rkp. ✍Petráčková & Kraus ad. (1995), zpracovávají se též ve slovníku ✍Sochové & Poštolkové (eds.) (1994). Vychází slovníky ✍Martincová a kol. (1998) a ✍Martincová a kol. (2004) a taky dvojjazyčný slovník ✍Savického a kol. (1999) a ✍Savického a kol. (2004²).

Kromě slovníkového zpracování nového č. lexika vzniká sborník ✍Martincová & Rangelova (2005), vycházející z nového lexikálního materiálu z období let 1985–2004, dílčí aspekty neologického výzkumu obsahují sborníky ✍Martincová & Světlá (eds.) (2000), ✍Tichá & Rangelova (eds.) (2003), ✍Rangelova & Tichá (eds.) (2003) a ✍Rudnik‑Karwatowa (ed.) (2003). S rozvojem neologie a neografie souvisí budování neologických databází. Pro č. se buduje elektronický neologický archiv v Ústavu pro jazyk český AV ČR od 90. let 20. stol.