Též „zdánlivá“ ↗anafora. V pojetí ↗funkční gramatiky, jak ji rozpracovává pro popis č. např. ✍Berger (1993), v č. lingvistice především Daneš (viz ✍VT, 1985), ✍Vychodilová (2008) a v teoriích rozpracovaných např. ✍Nědolužko(vou) (2011) (na základě dat ↗Pražského závislostního korpusu) jde o jeden druh ↗alterace: vztah vytvářený odkazováním výrazu v ↗postcedentu k pojmenování v ↗antecedentu, přestože jejich referenty nejsou totožné. O n.a. se hovoří z toho důvodu, že se na ní podílejí často jaz. prostředky typické pro skutečnou anaforu, např. opakovaná pojmenování (substantiva) a odkazovací zájmena.

Ve vztahu n.a. bývají většinou opakovaná pojmenování generická (✍Nědolužko(vá), 2011:129–131), např.: Sbor rozhodčích na výstavách loveckých psů posuzuje exteriér psů a podle toho, jak odpovídá či neodpovídá standardu, jsou psi zařazeni do chovnosti. Aby byli pes či fenka chovní, musí složit i předepsané pracovní zkoušky. (SYN); a to i tehdy, jsou-li užita s identifikátorem: Pracuji s lidmi, kteří jsou různí. Někdo se špatně vyspí a knihovnice mu vejde do rány. Člověk musí být obrněný obrovskou trpělivostí a snažit se čtenáři vyhovět. Někteří lidé chtějí pouze poradit, jiní chtějí rozebírat obsah knihy. Někdy se zeptají, o čem ta kniha je. (SYN) Z textu je zřejmé, že prostředkem generické reference je nejen substantivum knihy, ale také výraz ta kniha, neboť neodkazuje ke knize jedné (konkrétní), ale může být vztažen ke kterékoliv knize, na kterou se v určitém okamžiku mohou „lidé“, resp. „čtenář“ zeptat (viz předchozí text). Není tedy anaforickým výrazem skutečně odkazujícím ke slovu knihy v antecedentu (✍Berger, 1993; ✍Vychodilová, 2008).

Jazykovými prostředky n.a. mohou být i zájmena osobní (Řeč drahokamů je mnohotvárná, každý vyjadřuje několik pravd podle toho, jak jej chceme číst a v jakém kontextu je zařazen. (SYN)) n. odkazovací zájmeno ten, které bývá spojené s elipsou opakovaného pojmenování: A jak byl ten kůň naleštěný! Jako ten [kůň] za výlohou v Au Derby. (SYN); „Na obyčejném vařiči bych uvařil lepší kávu, než je ta [káva] z automatu,“ stěžoval si Cushing. (SYN); …tam jsem uviděla kočku, černou a jiskřivou, byla to úplně stejná černá kočka jako ta [kočka] na ceduli s nápisem „Willkommen in Traiskirchen“ (SYN). O tom, že zájmena ten, ta nejsou skutečnými anaforiky odkazujícími k pojmenováním ten kůň, lepší káva, kočka černá a jiskřivá v antecedentu příslušných výpovědí, svědčí výrazy spojené se zájmeny ten, ta v postcedentu (ten za výlohou, ta z automatu, ta na ceduli s nápisem…), vyjadřující odlišnost jejich referentů od referentu pojmenování v antecedentu. Viz také ↗asociační anafora, ↗nepřesná anafora.