Morfologická forma slovesa neobsahující – na rozdíl od ↗slovesných tvarů určitých (trpí‑m, trpí‑š, trpí‑Ø …; trp‑Ø, trp‑me, trp‑te) – na pravé periferii vázaný ↗kumulační morfém, tj. sufix‑koncovku vyjadřující hodnoty gramatických rysů ↗osoba, ↗číslo. Za n.s.t. se pokládají:

Absence rysů osoba a číslo u n.s.t. způsobuje, že tyto slovesné tvary nemají schopnost přidělit subjektu nom., a tedy jejich subjekt nemůže být slovně vyjádřen: Petr trpí‑Ø × *Petr trpě‑t; Petr trpěn je gramaticky ok, jen je‑li povrchovou realizací struktury s VF Petr je‑Ø trpěn (tj. např. v telegrafickém diskurzu). O vnitřní syntaktické struktuře skupin, jejichž jádrem je n.s.t., a o zapojení těchto skupin do syntaktické struktury vět viz ↗infinitiv, ↗přechodník, ↗participium a ↗verbální substantivum.

N.s.t. tvoří dvě, resp. tři, kategorie:

(1) Morfologická forma slovesa obsahuje na pravé periferii sufix, který je nositelem nominálních rysů rod a číslo, n. nominálních rysů rod a číslo a syntaktického rysu pád. Tyto rysy musí verbální struktura přijmout, jestliže se k verbálnímu kmenu (i), resp. větší verbální struktuře (ii), připojí sufix, který obsahuje rys [jmenný rod], ale nemá ohodnocení: (i) trpě‑l‑, trpě‑n‑, (ii) trpí‑c‑í‑, utrpě‑v‑š‑í‑. Ohodnocení tohoto rysu může získat tato verbo-adjektivní struktura v syntaxi připojením sufixu, který rysy rod a číslo vyjadřuje, a tyto rysy získá od jména v relaci, v níž se realizuje subjekt-predikátová shoda (Host byl všemi trpěn‑Ø, Eva byla všemi trpěn‑a) n. atributivní shoda (bez všemi trpěné‑ho hosta, bez trpící‑ho hosta). Pro tyto n.s.t. se užívá označení verbální participium; viz ↗participium; jejich morfologická, syntaktická a sémantická analýza viz ↗‑l‑ové participium, ↗‑n‑/‑t‑ové participium; ↗‑cí‑ové participium verbální, ↗‑ší‑/‑v‑ší‑ové participium verbální.

(2) Morfologická forma slovesa obsahuje na pravé periferii sufix, který je unikátní tím, že vyjadřuje nominální rysy rod a číslo, ač verbální struktura neobsahuje za kmenem sufix, který by nesl neohodnocený rys [jmenný rod], srov.: (2) trpí‑c‑ × (1) trpí‑c‑í‑, (2) utrpěv‑š‑ × (1) utrpěv‑š‑í‑. Tento sufix je unikátní tím, že vyjadřuje komplexy rysů mask.sg. (trp‑ě, utrpěv‑Ø), fem./neutr.sg. (trpíc‑Ø, utrpěvš‑i) a mask.fem.neutr.pl. (trpíc‑e, utrpěvš‑e) a tyto komplexy rysů vyjadřuje unikátním materiálem. Možná je i taková analýza, že unikátní shoda a sufixy ji vyjadřující je pouze v sg., zatímco v pl. je defaultní adverbiální sufix –e, srov. trpí‑c‑í(‑ho …) × trpí‑c‑e a ciz‑í(‑ho) × ciz‑e. Protože tato struktura nepotřebuje ohodnocení rysu rod (a číslo), objevuje se v kontextu, v němž se shoda nerealizuje, tj. v pozici adjunktu: Trpíc‑Ø nespavostí, Eva byla velmi nervózní. Pro tyto n.s.t. se užívá označení ↗přechodník; tam i jejich morfologická, syntaktická a sémantická analýza. Protože n.s.t. vyjadřují jmenné kategorie rod a číslo, užívá se pro obě kategorie (1) i (2), n. jen pro kategorii (1) také označení slovesné tvary jmenné.

N.s.t. vytvářejí na základě své vnitřní struktury různé třídy: (i) n.s.t., které mají jmenný sufix, za nímž následuje shodová koncovka, hned za verbálním kmenem (resp. za sufixem ‑va‑ a event. dalším materiálem): trpě‑l‑a, trpíva‑l‑a, trpě‑n‑a, trpívá‑n‑a, trpí‑c‑Ø, trpívají‑c‑Ø, utrpěv‑š‑i) × n.s.t., které mají jmenný sufix, za nímž následuje shodová koncovka, za sufixem, který je připojený za slovesný kmen (trpí‑c‑í‑ho, trpívají‑c‑í‑ho, utrpěv‑š‑í‑ho); (ii) n.s.t., které obsahují ve své vnitřní struktuře sufix nesoucí rys relativní čas, a to ‑c‑ „časová současnost s X“ (trpí‑c‑Ø, trpívají‑c‑Ø, trpí‑c‑í‑Ø, trpívají‑c‑í‑Ø) a ‑š‑ „časová předčasnost před X“ (utrpěv‑š‑i, utrpěv‑š‑í‑Ø) × n.s.t., které žádný časový rys morfématicky nevyjadřují (trpě‑l‑a, trpíva‑l‑a, trpě‑n‑a, trpívá‑n‑a); (iii) n.s.t., jejichž sufix s rysem jmenný rod mění ↗diatezi: ‑n‑/‑t‑ vytváří pasivní strukturu: čtena Petrem (Petrem dovoluje agentní interpretaci) × n.s.t., které takový sufix neobsahují: trpěla Petrem (Petrem nedovoluje agentní interpretaci).

(3) Morfologická forma slovesa obsahuje na pravé periferii sufix ‑t / ‑ti / ‑ci / ‑ct, který není nositelem ani finitních rysů osoba a číslo ani jmenných rysů rod a číslo (a rysu pád). Proto se připojuje přímo k verbálnímu kmeni, a to k té jeho variantě, která se označuje jako kmen minulý / kmen infinitivní (kup‑ova‑t), resp. k verbální struktuře obsahující za kmenem sufix ‑va‑, ať iterativní (kupová‑va‑t) n. imperfektivní (dá‑va‑t). Pro tyto n.s.t. se užívá označení ↗infinitiv; tam i jejich morfologická, syntaktická a sémantická analýza.

Tvary typu trpě‑n‑í‑Ø, ač obsahují taky verbální strukturu (a tedy vid: trpění × protrpění – trpěl × protrpěl, možnost přijmout reflexivní klitiku (učení se – učil se) aj., se za neurčité slovesné tvary pokládají jen zřídka. Hlavním argumentem proti takové analýze je to, že na rozdíl od tvarů (1)–(3) a stejně jako substantiva nepřidělují akuzativ, nýbrž genitiv (čtení detektivky × četl detektivku) a kombinují se s adverbii, nikoli s adjektivy (rychlé čtení × rychle četl), nejsou to tedy ↗gerundia; viz ↗verbální substantivum.