Podmínka z ↗minimalistické teorie týkající se syntaktické operace ↗vnoření. Existují dvě verze NTC, slabá u ✍Chomského (2005) a silná u ✍Chomského (2007), ✍Chomského (2008). Podle slabé verze nesmí oba typy vnoření – tj. externí a interní – měnit syntaktický objekt (A), s nímž se spojuje nějaký jiný syntaktický objekt. To je zdůvodňováno potřebou efektivity syntaktické komputace; viz (1) z ✍Chomského (2005:13):

Tato verze nevylučuje možnost, že se posunutý syntaktický objekt, který se spojí se syntaktickým objektem A, následkem této operace změní. To může být důvod, proč Chomsky navrhl silnější verzi NTC. Mohla by nastat např. následující situace. Ze základové pozice v (2a) se determinační fráze (DP) ten muž posouvá do vyšší strukturní pozice, ale místo standardního spojení celé DP s projekcí časové hlavy T’ se T’ spojí s jmennou frází (NP) muž, jež je pouhou částí posunuté DP, jak ukazuje (2b):

Podle silnější verze syntaktická operace vnoření nesmí měnit žádný z obou spojujících se syntaktických objektů; viz (3) z ✍Chomského (2008:138). To vyloučí případy jako (2).

Často se předpokládá, že NTC dokáže nahradit dřívější Extension Condition (např. ✍Chomsky, 1995) a Inclusiveness Condition (např. ✍Chomsky, 2000). To platí pro Extension Condition, která vyžaduje, aby se operace vnoření vždy odehrávaly na kořeni syntaktické derivace, ale v případě Inclusiveness Condition, která zakazuje přidávání syntaktických rysů během derivace, je toto tvrzení problematické. Předchůdcem NTC je Least Tampering Condition u ✍Chomského (2001) a návrh ✍Watanabeho (1995), podle něhož efekt Extension Condition obdržíme, pokud předpokládáme, že posun elementů nemůže měnit již ustavené vztahy ↗c-ovládání.