Podstatná jména pojmenovávající „toho, kdo je zasažen dějem označovaným verbální částí struktury, z níž jsou derivována“; typický příklad zajatec = ‘ten, kdo je / byl / bude zajat (někým)’. Č. nemá sufix, který by tato jména derivoval z verbálního kmene přímo, jak je tomu u kategorie ↗nomen agentis: [[škol‑i]‑tel] = ‘ten, kdo školí (někoho)’, pro analýzu viz ✍Karlík (2009). Podle analýzy ✍Karlíka (2009) využívá proto strategie derivačního mezikroku. Prvním krokem derivace je k tranzitivní verbální struktuře připojení sufixu -n-/-t-, který morfematicky startuje pasivizaci, tj. blokuje přidělení sémantické role agens subjektu a přidělení akuzativu objektu (viz ↗pasivum), a k této pasivní struktuře je v druhém derivačním kroku připojen nominalizační sufix ‑ec‑, typický pro derivaci jmen z adj. základu, a derivující tedy ↗jména nositele vlastnosti: vysl‑a‑t > vyslá‑n‑ > vysl‑a‑n‑ec; srov. zajatec, štvanec, kříženec, oslavenec; srov. i kompozita: černooděnec, novokřtěnec, novorozenec, samozvanec. N.p. jsou tedy pojmenováním nositele vlastnosti, ale na rozdíl od čistých jmen nositele vlastnosti typu slep‑ec jejich vnitřní struktura vyjadřuje, že jde o nositele vlastnosti získatelné jako objekt zasažený dějem. Protože sufix ‑ec‑ je sufix nominalizační, vytváří n.p. postnominální pozici s genitivem, čímž dává k dispozici pozici pro vyjádření aktantů slovesa, které je východiskem derivace: protože role patiens je vázána pasivizačním sufixem -n-/-t-, může být v pozici postnominálního genitivu interpretován pouze agens: zajatec krále (a stejně je interpretovatelné ↗nominální posesivum: králův zajatec). Není tedy potřeba pro vyjádření agentu vytvářet pozici adjunktu, jako je tomu u verbálního pasiva: zajat(ý) králem × zajatec *králem // krále. Protože nomina agentis sufixem (např. ‑tel‑, ‑ič‑ aj.) vážou agens, je v pozici postnominálního gen., vytvářené nominálním rysem tohoto sufixu, interpretovatelný naopak pouze patiens (a stejně je interpretovatelné nominální posesivum): školitel Petra // Petrův školitel. Srov. i kontrast: zaměstnanec _AgensPetra × zaměstnavatel _PatiensPetra.

N.p. a nomina agentis mají společnou vlastnost tu, že označují osoby. Proto se n.p. derivují typicky ze sloves s patientem s rysem [hum]. Od n.p. se odlišují jména označující neživé objekty jako výsledek činnosti, ač parafráze jejich významu jsou stejné: trestanec = ‘ten, kdo je trestán’ × doručenka = ‘to, co je doručeno’ (srov. ✍Panevová, 2000).

Obě kategorie se liší na rovině významu strukturního, srov.: Honza trestá Pavla – Pavel je trestán Honzou – Pavel je trestanec × Honza doručil dopis – Dopis byl doručen Honzou – *Dopis je doručenka.