NOMINATIV (1. pád)
↗Pád syntaktický; prototypicky pád, který nese nominální skupina ve větě v pozici podmětu, sémanticky zcela bezpříznakový; proto může mít nominativní podmět různé sémantické interpretace, např. AgensPetr rozbil vázu; PatiensPetr zbledl; PosesorPetr má dva bratry; Nositel vlastnostiPetr je smutný aj. Jméno opatřené morfémem obsahujícím rys n. v pozici podmětu se ve větě objevuje, je‑li v ní sloveso ve finitním tvaru a není‑li potřeba vyjadřovat nějaký významový moment morfémem jiného pádu, nýbrž jen pojmenovat nějakou entitu. V tomto případě je jediný aktant intranzitivního slovesa vyjádřen nominativem stejně jako nejvyšší aktant slovesa tranzitivního: Petr vidí Pavla; Petr spí × Petrovi asi přeskočilo; Petr je smutný × Petrovi je smutno (dat. vyjadřuje rys proživatele); Přibyly jí starosti × Přibylo jí starostí (gen. vyjadřuje rys kvantitativnosti). Druhý aktant tranzitivního slovesa se pak vyjadřuje akuzativem: Vidí Pavla × Vidí na Pavla (předložková skupina vyjadřuje prostor, a tedy implikuje i možnou překážku v tomto prostoru); Kladl mi otázky × Nakladl se mi otázek (gen. vyjadřuje rys kvantitativnosti). Nom. a akuz. mají tedy společnou vlastnost, jsou to syntaktické pády (v ✍Emondsově (2010) koncepci superpád (super case)). Podpora pro analýzy n. a akuz. jako pádů se společným rysem přichází mj. z pádového ↗synkretismus: oba pády mají v č. stejnou koncovku u všech neživotných maskulin, u všech neuter a u feminin v pl. – Podle ↗Burziova generalizace by neměla existovat struktura obsahující objektový akuzativ a neobsahující subjektový aktantový nominativ; v č. byly takové věty pozorovány: Zebe mě.
Klasická gramatika mechanismus přidělení nominativu subjektovému jménu nezkoumá, ve valenční teorii (v návrhu ✍Karlíka, 2000) se objevuje analýza (v principu shodná s duchem analýz v generativní mluvnici), že nom. je v č. a řadě dalších jaz. subjektu přidělován rysy finitnosti vyjadřovanými koncovkou predikátu. Proto např. kontrast: Petr čte knihu × *Petr číst knihu. Není‑li v pozici subjektu aktant (protože jméno vyjadřující aktant potřebuje jiný pád, aby jím mohl být vyjádřen rys, který daný aktant nese, n. protože sloveso žádný aktant nevyžaduje), finitní rysy přidělují nom. ↗expletivu: Ono se mu ulevilo × *Ono se mu ulevit; Ono prší × *Ono pršet. Z tohoto hlediska je n. strukturní pád, tj. pád, který nositel valence přiděluje nelexikální částí své struktury v určité syntaktické konfiguraci, a změna vnitřní struktury nositele valence (absence rysu finitnosti) zbavuje možnosti přidělit n.: Petr čte knihu ‒ *Petr/Petrova četba n. četba Petra. K analýze přidělování n. v generativní gramatice viz ↗podmět.
N. je také pád posponové nominální skupiny: Velryba je savec; jeho analýza je založena na tom, že tento n. je syntakticky ve vztahu (shody) k nominativu subjektu; analýzy jsou různé a snaží se podat vysvětlení nejen n., ale i instr., a tedy i kontrastů jako: Petr je blbec / (pro mě) blbcem × To je blbec / *blbcem. N. je také pád posponové adjektivní skupiny: Velryba je velká; jeho analýza je založena na tom, že tento n. je syntakticky ve vztahu (shody) k nominativu jména; analýzy jsou taky různé a snaží se vysvětlit, že pro adj. není přístupný instr.: *Velryba je velkou.
Mimo subjekt a posponový člen se n. objevuje jako defaultní pád (pád, který se objevuje, nejsou‑li důvody pro pád jiný): (a) n. jmenovací: Jmenuji se Jana/*Jano (přímé pojmenování); Říkáme jí Jana//Jano (metajazykové pojmenování n. oslovení) × Voláme na ni *Jana//Jano (metajazykové oslovení, proto nikoli n., nýbrž vok.; viz ↗vokativ). N. jmenovací se objevuje taky na jménu v pozici neshodného přívlastku: termín kyselina sírová / *termín kyseliny sírové; v nominální skupině typu titul univerzitní profesor / univerzitního profesora je n. jmenovací, n. gen. jako pád vztahu modifikace jména jménem (↗genitiv adnominální); (b) n. zástupný, kterým se referuje (např. ve slovnících) k příslušné lexikální jednotce, tj. jeden morfologický tvar zastupuje všechny její tvary. Viz též ↗pád. K analýze n. v rámci elegantní teorie pádu v ↗nanosyntaxi viz ✍Caha (2009).
- Běličová, H. Sémantická struktura věty a kategorie pádu, 1982.
- Caha, P. The Nanosyntax of Case. PhD. diss., University of Tromsø, 2009.
- Daneš, F. Nominativ jmenovací. NŘ 33, 1949, 54‒57.
- Emonds, J. Case Theory Revisited: Nominative and Accusative Super Case. In Bičan, A. & J. Klaška ad. (eds.), Karlík a továrna na lingvistiku, 2010, 98‒124.
- Karlík, P. Hypotéza modifikované valenční teorie. SaS 61, 2000, 170‒189.
- Viz též Pád.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/NOMINATIV (poslední přístup: 31. 10. 2024)
CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny
Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020
Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka