Výraz, jímž lze samostatně kladně n. záporně odpovídat na ↗zjišťovací otázky: ano, ne, hov. jo, reg. no ba, baže. Protože se vyjadřují k platnosti / neplatnosti propozice obsažené v otázce a obsahově tak zastupují větnou propozici (Půjdeš tam dnes večer? – Ano(, dnes večer tam půjdu)), resp. alternují větu (Půjdeš tam dnes večer? – Půjdu), označují se i s ohledem na svou samostatnost jako ↗větné ekvivalenty.

Reagovat na zjišťovací otázky lze také ↗větnými adverbii a ↗epistémickými částicemi, které se mohou kombinovat jak s částicí ano, tak s částicí ne: samo(zřejmě) ~ samozřejmě že ano/ne, resp. snad ~ snad ano/ne apod. Jde u nich ale spíše o elipsy než o větné ekvivalenty; viz ↗epistémická částice. Při kombinaci o.č. s výrazy samozřejmě, určitě, jistě aj. jde o rozhodný souhlas/nesouhlas n. přitakání/odmítnutí, které je možno realizovat i prostřednictvím zdvojených o.č.: ano ano, hov. jojo; odmítnutí prostřednictvím nene [nené], ne a ne, reg. [ne'e]. Zdráhavé přitakání se realizuje prostřednictvím výrazů m‑m n. ale jo; odmítavé přitakání prostřednictvím kombinací ani ne, asi ne, spíš ne apod.

Výrazy ano, jo, m‑m a jinými lze v interakci přitakat také na ,sděleníʻ, ,tvrzeníʻ apod. Účastník interakce tak mluvčímu verbálně i nonverbálně signalizuje pozornost, porozumění, zájem. Proto se uvedené výrazy v této funkci chápou spíše jako ↗prostředky kontaktové. V případě, že mluvčí reaguje na známou informaci n. očekávanou skutečnost, může užít také částice (no) bodejť (kladně) ~ bodejť že ano/ne. – V reakci na mluvní akty direktivní (výzvové) a komisivní (závazkové) se užívá jak větných adverbií a epistémických částic (Tak přijď – Samo / Snad jo), tak výrazů jiných: dobře / dobrá, oukej apod. Na poděkování a nabídky je možno reagovat výrazy a obraty: prosím / není zač; děkuji / děkuju / díky / dík. I když funkčně zde rovněž jde o reakci na iniciativní ↗mluvní akt, za o.č. se považují jen ano / ne a jejich varianty jako odpovědi na zjišťovací otázky. Viz také ↗částice.