Termín pro analýzu ↗aktuálního členění věty. Definice o. a základu věty v pohledu ↗FGP může být založena na protikladu kontextové zapojenosti (KZ); primárně lze jako základ věty chápat (a) ty prvky jejího významu, které jsou KZ a jsou v tzv. horním podstromu věty (tím se myslí její řídící sloveso a členy na něm přímo závislé); (b) všechny prvky, které jsou prvkům z (a) podřízeny, tj. přímo n. nepřímo na nich závisí; zbývající část významové reprezentace věty je pak jejím o. Pro situace sekundární (např. u vět, ve kterých jsou všechny členy horního podstromu KZ) je třeba definici dále specifikovat. Typicky jde o první kontextově nezapojený člen (a všechny uzly na něm závislé) závisející na nejpravějším KZ uzlu závislém (přímo nebo nepřímo) na KZ slovese. Příklad:

V uvedené větě je o. hlouběji zapuštěná část vyznačená kurzívou, protože v předcházejícím kontextu je ustanovení, odpovědnost zaměstnavatele i vznik škody zmíněno.