Soubor všech vlastních jmen v jistém jazyce, na jistém území, v jistém prostředí sociálním (např. diference mezi soubory rodných jmen na tradičním venkově a ve městech), kulturním (např. propria v literatuře, v lidové slovesnosti) nebo komunikačním a v jisté době (např. moravská onymie 11.–13. stol.). O. nepředstavuje pouhý souhrn jednotlivých proprií (↗vlastní jméno), nýbrž celek vznikající podle vlastních specifických zákonitostí, tvořící systémově organizovanou soustavu a v komunikaci plnící propriálně specifické funkce, které ve vztahu „propriálně pojmenovávaný objekt, jev“ – „jeho jméno“ nejsou shodné s funkcemi apelativ; viz ✍Šrámek (2013:12); ↗onymická funkce.

Podle jednotlivých tříd a podtříd propriálních objektů a jejich proprií se v rámci onymie rozlišují bionymie, tj. soubor ↗bionym, abionymie, tj. soubor ↗abionym, antroponymie, tj. soubor ↗antroponym, podobně toponymie – soubor ↗toponym, oikonymie – soubor ↗oikonym, anoikonymie, dříve též mikrotoponymie – soubor ↗anoikonym, popř. ↗mikrotoponym, oronymie – soubor ↗oronym, hydronymie – soubor ↗hydronym, chrématonymie – soubor ↗chrématonym, urbanonymie – soubor ↗urbanonym. V rámci toponymie se nově vyčleňuje živá toponymie, tj. soubor ↗živých toponym, viz též ↗živé vlastní jméno; podrobněji ✍David & Mácha (2014:18–23, 65–69).